Deník plavkyně

Deník zimní plavkyně 13

20. 3. 2021


Ještě sněží na pupeny stromů, první kočičky, abstraktní kresba nebe nás nutí dívat se vzhůru do shledání krásy. To je prolínání bílé v trávě a odrazu odstínů šedomodré. Tolik naděje v propojení radosti z prvních kopřiv, listů pampelišky, jitrocele. I jahodníkové listy raší, voda nás spojuje s přírodou, stále bližší nevinnosti zvířat, života.

Vltavu ještě ochlazují sněhové přeháňky, ale vzápětí je vystřídá sluneční chvíle dne. I když je teplota                                  vzduchu kolem pěti stupňů, jsou to teď nejteplejší hodiny u řeky, většinou po poledni, aby pak k večeru zchladil hladinu sněhový vír. Ale teplota vody přesahuje již čtyři stupně, avšak ještě je v plavci strach z těžkých chvil po tréninku.

Stále přináším větve k ohni, ale není již nikdo, kdo by oheň rozdělal, neboť je všechno dříví, zápalky vlhké. Mnohdy není u vody nikdo, ani oheň, ani úsměv, dobré slovo, které dodá sílu. Ale přece jen se trousí dvojice na procházkách, L. se zdraví se svými psími kamarády. I já si povídám se zvířaty, kterým lidé přestali rozumět, tolik tu mám zvířecích kamarádů, kteří na mě čekají. Jsme jen lidé mnohdy slabí a nedokonalí. 

Dnes je i nádherně po včerejším plavání, ale už jsem se cítila velmi slabá, vyčerpaná zimou. Říkala jsem si, potřebuješ  si odpočinout, ale studená voda očistí od balastu smutku. Avšak i řekou prostupuje jaro, vždyť teplota vody stoupá už na 4,7 stupňů. A jen 15 minut plavání je zdrojem dnešní síly, radosti. Zimní voda odplavuje se sněhem i smutek plavce. To je předjaří v Čechách a stačí tak málo, milovat jednu krajinu, jednoho člověka a být šťasten.