Včera 6. 2. 2021 Vltava kulminovala k prvnímu povodňovému stupni, ale v době kdy jsem plavala kolem 14. hodiny již byl průtok nižší 378 m3/s. Něco neskutečného, Vltava se začíná vylévat ze břehů a zaplavuje schody.. Sněží, teplota vzduchu 1 stupeň nad nulou, až k večeru má začít mrznout. Sbírám klacky na oheň, ale ten již nádherně hoří u Vltavy, kamarádi plavci z PKO a další neorganizovaní v pražských oddílech pomáhají, jak jsem jim vděčná.
Dnes je virtuální závod Vladimíra Tupého, který před lety vyhlásil náš plavec Ing. Michal Pohořelý, pořadatel tohoto memoriálu na Sázavě ve stejný den, každý rok. Michal také doprovázel našeho vynikajícího plavce Jaroslava Chytila při přeplavbě nejtěžšího kanálu na světě. A tenhle úžasný kamarád Michal přijel k Vltavě, bylo to nádherné setkání, nečekala jsem ho. V plavkách jsme za sněžení asi kilometr běželi z Braníku k naší bývalé pláži, kde zůstalo i bývalé útočiště, dnes pro nás navždy uzavřená klubovna u Černého koně, abychom si dobře vyměřili trať. Michal nejdříve navrhl, že bychom mohli plavat jen na pláži u PKO a proti proudu, to jsem ale musela zamítnout.
Michal má vyplavaný mistrovský titul a já bych tak silný proud nezvládla a plavala jen na místě, navíc je Michal víc jak o třicet let mladší. Byla to pro mě pocta s ním plavat, měla jsem i trochu strach, zda-li nenarazím ve vodě na kusy větví, což je při takovém průtoku obvyklé. V tuto roční dobu bývá i pod hladinou tající led, což ale nehrozilo. Počasí bylo v předešlých dnech velmi mírné a ledové vrstvy, které jsou nebezpečné pro plavce kvůli pořezání, nepřiplavávají.
Byl to nádherný den, sněžilo a Michal se jako opravdový gentleman vracel ke mně proti proudu, je mnohem rychlejší než já, která nemohla nikdy získat mistrovský otužilecký titul kvůli pomalosti a delšímu času ve vodě. Plavali jsme celkem 16 minut při teplotě vody 3,5 stupně a já dnes nejdelší trať až k PKO, protože se obávám těžkých oteplovacích fází kvůli zavřeným šatnám a nedostatku tepla. Ale nádherný výkon, Michal by získal další mistrovský titul, a mně jen pár metrů k němu chybělo.
Však zaplavat při tak vysokém průtoku není zase tak velký výkon, ale přece jen jsem byla moc šťastná za dnešní den. Jen pár vteřin u ohně a hned jsem se za pohybu oblékla a běžela se svým pejskem, který nás celou dobu plavání ochraňoval a doprovázel. Zvykám si a přestávám se tolik obávat chladu po doplavání, sedmý rok v zimní vodě. Ale skutečná zima teprve přichází…
