Deník zimní plavkyně /47 – dokončení /

Neděle 8.8. 2021 voda 18,4°C, vzduch 23°C, průtok 146 m3/s, 40 minut

Každé léto se v Praze opravují komunikace, nyní je to mezi Podolskou vodárnou a Výtoní. Dopravní podnik přichystal v těchto místech pro Pražany romantický výlet lodí Prague. Tak jsme se včera mohli dívat z Vltavy na diadém Vyšehradu z výletního plavidla, když jsme předtím strávili odpoledne ve Stromovce s přítelkyněmi. To byla nečekaná odměna pro Pražany v čase letní opravy kolejí.

Dnes jdu k Vltavě a zpívám si, uchvácena osobností prof. Milana Knižáka a textem písně, kterou zpívá:

Modrej, kůň tu běží, skáče zpoza dveří, jó, nebo jenom sním. Jsem jen smrt a já to vím… A vybavil se mi při těch slovech obraz Jana Preislera: Černé jezero, s bílým koněm u břehu.

Myslela jsem na prof. Knižáka na jeho nezkrocenou osobnost, která boří klišé, jde proti konvencím celým svým osudem. Ta šedá česká zahleděnost do průměru bere odvahu a sklání naše hlavy k pokoře. Říká Fashion is message nebo jeho Omalovánky pro nová pohlaví. Kolik je takových silných duchů mezi současníky? Schopnými vysmát se době i s jejími oporami. Nést s nadhledem svůj výtvarný výraz a osobité znamení s odvahou posměchu ve ztichlých sálech umění. Mnohdy jen odlišnost budí nenávist u malých. Stejně hovoří Goethe o L. van Beethovenovi:

Naprosto nezkrotná osobnost, která nemá vůbec nepravdu, shledává-li svět hodným pohrdání; nečiní ho tím však pro sebe ani pro druhé příjemnějším. A bylo mi to odpoledne, když jsem šla k Vltavě tak dobře, čekala tam na mě Olinka. Nastalo Novoluní a neslo se ve znamení Lva, kdy je Měsíc přivrácen k Zemi neosvětlenou stranou a právě pouze v této měsíční fázi může dojít k částečnému či úplnému zatmění Slunce.. Dojem z krásných dní nás nesmí pozastavit v plavbě, stejně jak pohled na chudobky v parku v hloučení bělosti, na jediném místě, kde rozkvetl sen něhy, který ty sněžné družky ochraňují. Dnes je přece voda tak teplá, jak v létě nebývá ve Vltavě, není tedy problém uplavat téměř 1,5 km, navyklá na samotu ve vodě bez plavců i ve slunném létě.

Středa 11.8. 2021 voda 17,8°C, vzduch 24°C, průtok 196 m3/s, 35 minut

Je léto, zrají mirabelky a já denně trhám ostružiny v Ch., už na ně nemám ani místo, tolik jich letos je. A v hloučení snu, poznovu potkávám moje chudobky v parku, když běžím plavat. Dobře, že stanice Vltava uveřejňuje zpětně svoje podcasty. Dnes vím, že nejsem sama se svoji revoltou, kterou tlumí mnohdy okované boty hrubosti, nezájmu lhostejnosti, aby ponížily život všech rostlin, jež mohou kvést. Slova prof. Knižáka mi dodala sílu do mnoha dní, stejným plamenem, jak voda ve Vltavě, hořící teplem po chladných fázích plavání. Ale dnes se setkáváme s kamarády z oddílu a já plavu s Petrem, je nám tak dobře, všichni U Sváry pospolu. Irena, Jana, Marcela, Pavel a další i malí živáčkové, kteří se stávají novými členy, ač ještě nepovyrostli, jenom nás zahřívají svým hebkým záchvěvem života.

Deník zimní plavkyně /46 – dokončení/

Sobota 31.7. 2021 voda 17,8°C, vzduch 26°C, průtok 143 m3/s, 45 minut

Dnes to nejde neplavat, tak nádherný den, poslední den na přelomu prázdnin. Plavu naše La Manche, čemuž se mnozí i zasmějí, ale pro mě je to nejdelší trasa, kterou plavu teď v létě nejčastěji od Černého koně k Pobřežní cestě. U Vltavy sedí rybáři a tak je nutné vlasce minout a neomotat se do předlouhých vláken pod hladinou. Lovící rybáři na nás mnohdy již mávají ze břehu, zvlášť obávaná jsou místa, kde Vltava vzdálená od pevniny nabírá silnější proudění v otevřené vodě. Mnohdy ucítím vlákno, jak mi klouže ze spodu po plavkách a snažím se co nejrychleji odplout do bezpečnějšího proudu. Dnes jsem tu sama a proto si oddechnu, když doplavu k Pobřežní cestě, ale voda je teplá, stejně jako vzduch.

Přes naše plavby se přelévají události, proměny ve společenstvích, ale my jsme tu stále, dychtiví nořit se do tajuplna bouří, ledu, vichrů, záplavových vln. Dotyk řeky a dobré slovo našich přátel smyje bolest světa pozvolným vnořením do vod zapomnění. Neboť chladná voda vás pročistí i k mentálnímu povzbuzení, v probuzení duchovní síly ukryté. Hudba slov vašich přátel, jen zavolání ze břehu, potěšení úsměvem, kdy máte mnohdy pocit, že vás celý svět opustil se promění v okamžení tepla u srdce. A snad i proto, že nepatřím do toho světa velkolepých sálů, jasných světel, která mnohdy provází i na scestí, vím, jak léčivá je hudba slov mých přátel, kteří mě potěší ve chvílích bezradnosti a zmatků nejistot. A tak se prolínají stavy jásající plné vzplanutého ohně mysli s bolestí chvíle, kdy řeka i my otálíme setkat se v náruči chvíle, sblížení. Stav duše a chlad vody je někdy tak bolestivý. Slzy duše musí pojmout řeka, pak je plavec posílen a uchvácen, pak je to on, kdo zvítězil. Protože stejně jak prameny řek nesou vláhu, mísí i lidské slzy v objetí času země. A tak když jsem mnohdy sama a potácím se a nevím jak dál, je to má řeka, která mě vynese k vnitřnímu zpěvu. Plavba v chladné vodě dá člověku sílu bojovat se vším nesouladem světa, být silnými pro dny chaosů.

Deník zimní plavkyně /47/

Úterý 3.8. 2021 voda 17,1°C, vzduch 21°C, průtok 191 m3/s, 34 minut

Ranní plavání s naším Mistrem obzvlášť v létě je nezapomenutelné, vždy mě zláká na dopolední La Manche k Pobřežní cestě. Kdy řeka potichu odplouvá z noci naplněné dešti, mnohde i záplavami. A my to poznáváme, protože vyšší průtok je ve znamení zmohutnělých proudů, kdy schody u řeky a tráva se stromy je ponořená v místech vzdálených břehu. Vladimír je rychlejší než já, tak vyčkává u břehu, než odplavu a pak se setkáváme až u vrby pod Barrandovskými ateliéry na druhém břehu. Je zajímavé, že Lucky teď v létě nerad plave, ale naši slavnostní dopolední ztichlou plavbu ještě odpočívající přírody, nemůže opomenout. Je tak rychlý, že ho musím vždy obdivovat, i když ze strachem a následným ulehčením sleduji jeho pouť proudem. Ale dnes je průtok vyšší, tak jsme rychle na pevné zemi. Vladimír nás ještě stihne slavnostně doprovodit plavbou proti proudu, než doplavu i já rychlá želva i s nejrychlejším Lucky, ke břehu. Až přijdou těžké dny, budu vzpomínat na naše společné plavby, kdy svorní jsme dospěli k pevnině řádu plni sil, naděje.

Deník zimní plavkyně /45 /

Úterý 27.7. 2021 voda 17,3°C, vzduch 28°C, průtok 162 m3/s, 39 minut

Dnes s Vláďou, naším borcem a předsedou ČOUP, je to čest pro mě. Bohužel mi nechtěně ujel autobus, řidiči odjíždí dřív ze zastávky a ta jedna minuta do odjezdu i někdy několik vteřin, je tak pro mě důležitých.

Jdu po delší době pěšky na Beránek. Je brzy po deváté hodině a jak vypovědět vůně rána, kdy odlišně dýchá vzduch, jinak než na sklonku dne, jiná je i řeka. Ranní vlahý vzduch, tak vlažný, něžně chladivý, snad uchlácholený ještě nočním chladem a modří nebe. Jdu pěšky cestou lesem, nepoznávám dávná místa, jsou zarostlá, obrostlá létem zeleně. Každá část dne u řeky má svoje kouzlo, tvář života proměnlivosti, svoji hudbu, snění dne v minutách pospolitosti s druhými lidmi. Ta spojitost klidu, ještě pohrouženého do nočního snu, probouzení řeky po ránu, roztoužená žízeň po slunci, kdy rosná vláha oblévá snění rána. Vše je tak v přírodě zklidněné nocí. Řeka také neprobuzená, nerozjitřená časem života lidí, zanechaná ve své snící noční kráse tmou, která ji poodhalila v její spanilosti. Řeka ponechaná ještě svému snění uvnitř ticha přírody, světa ptáků. Vodní říše ještě skloněná do tmy ticha, kdy ptáci rozvlnili křídly rosné ráno, ještě schoulené v trávě. Ráno žíznící rosou, rozechvěle křehké s ranním šepotem ticha, kdy smích lidí nezvlnil oblost řeky. Avšak píseň života stoupá od jejich břehů vysoko a máte touhu obejmout oblaka. Ráno řeky ještě tak tiché; hořící letní čas vás nutí se rozletět, vdechnout vzduch a stříbřitou omamnost. My lidé tolik toužící po obejmutí úsměvů.

Energizující síla vodního života dodá člověku síly do celého dne. Jaké štěstí, že mám svoji řeku celý rok. Nikdy se nenasytíme toho úchvatu obejmutí chladivou řekou. Do konce života ji musíte milovat, jako člověka po jehož obejmutí, polibku toužíte. Strhnutí do bouře krásy jsme plavali my dva, samozřejmě já mnohem pomalejší a proti nám jen Jitka, jak jsem vděčná za dnešní ráno.

Tato krása mi je dána snad proto, abych nesla dál pochodeň života. To ranní nádherné plavání, kdy mě nic nebolelo, netrápilo. Tak svobodná, šťastná, dokonce jsem zapomněla na svoji neschopnost psát ještě před několika měsíci, na nájemníky, kteří mi ztrpčovali život. Mám silnou potřebu milovat, jako ten, kdo velmi trpěl. Až budu umírat, budu myslet na tyto dny, rána u Vltavy, plné slunce, štěstí. To všechno bylo nevyjádřitelné, nepopsatelné i to jak jsme potkali při plavbě čtyřveslici s krásnými mladými děvčaty. Nic mě nebolelo toho rána, moje tělo bylo ve věku dvaceti let, tak mladé v tom slunci. V noci jsem nemohla spát, tak šťastní můžeme být jen s řekami, s teplýma očima našich přátel. Od Černého koně k Pobřežní cestě, vítězní zase v dalších dnech léta.

Čtvrtek 29.7. 2021 voda 17,2°C, vzduch 26°C, průtok 162 m3/s, 30 minut

Martina, naše mistryně, která dosáhla titulu hned v prvním roce plavání a já nepamatuji, že by se to povedlo jiné ženě. Jsem vždycky tak šťastná, když mi zavolají moji přátelé, kterých si vážím pro jejich odvahu, sílu a jsem hned s nimi mnohem mladší, protože Martina je více jak o generaci mladší. Člověka zimní plavání mění a postupně se stáváte i jedním z těch mladých plavců. Není rozdíl ve věku, jen ve výkonech, smělost mladších posouvá výkon starších plavců, život s lidmi okolo tohoto sportu vás promění o desítky let života a jste znovu mladými lidmi. Proto je pro mě tak těžké odejít z Prahy, odstěhovat se od svých přátel a řeky.

Martina mi vyprávěla, jak předešlý den plavali s Ivou, které si nesmírně vážím pro její výkony, usilovnou snahu být stále lepší a rychlejší, s Janou, Marcelou, Petrem ze Zbraslavi do Prahy. Martina plavala bez ploutví oproti ostatním a tak to bylo pro ni mnohem těžší, asi čtyři kilometry ve větším proudu, než je dnes v Praze. Jen podplavat Zbraslavský most musí být úžasný zážitek. Nádherný pohled z řeky, který nikdy neuvidíte, jen plavec má to štěstí být tam, kde ostatní nikdy nepobývali. To je ta neopakovatelná síla, kterou vám dává tento sport spolu s výkonem těla v chladu. Přátelství plavců je tak posilující, že já sama si nedovedu představit, že by mi kdokoliv z mých přátel zatelefonoval a já byla daleko a nemohla dojít k řece. Tentokrát plaveme jen ke campu, Martina je unavená z předešlých dní a navíc vane chladivý vítr. Jak je nám dobře u naší řeky, říkaly jsme si s Martinou, doma jsme totiž všude tam, kde máme přátele.

Deník zimní plavkyně /44/

Středa 21.7. 2021 voda 16,1°C, vzduch 22°C, průtok 242 m3/s, 31 minut

Plavu znovu po týdnu s oddílem, vidím se s Pavlem, Petrem, všichni doplaváváme od Černého koně k Pobřežní cestě. Vláďa se zdržel s novým adeptem zimního plavání a tak jsme osaměli U Sváry. Je mi dobře, jako vždy po tréninku, následuje zklidnění; i když mě zítra čeká prohlídka bytu.

Celá země se nepřetržitě stěhuje, alespoň ti méně majetní, kterých je většina, ti další jsou po stěhování. Jsme stále společností vyděděných, ztracených, málo co funguje a když tak s obtížemi. Většina se snaží užít si volnost z posledních sil, než nás znovu obejme epidemie a její další mutace. Vysoký průtok po deštích a bouřkách kdesi daleko, klesá i teplota vody, která je celý rok vynikající pro otužování.

Pátek 23.7. 2021 voda 16,4°C, vzduch 27°C, průtok 201 m3/s, 37 minut

Dnes jedu plavat až k večeru, unavená po čtvrteční prohlídce, která se protáhla do pozdního podvečera. Odpoledne na výstavě On love v DOXu s Věruškou.

Za mostem Inteligence stojí saxofonista, je k večeru, hudba teskní na plachou, zklidněnou řeku, živý stesk hudby u Vltavy v zákoutí, u poloprázdných břehů, kdy se čas hrouží do ticha krajiny s ptáky. Hudba vtéká do řeky se vzdechy léta, břehy teplých večerů, vdech tónů se mísí s jemným, nočním vlněním proudu. Trochu v obavách vždy vplouvám do zátoky u Pobřežní cesty, která je rozevřená jak rozlehlá náruč s dalekými břehy, které opouští plavec chráněný svým snem zklidnění, tak osamělý uvnitř tíhy vod.

Pak k večeru Vltava oněmí a zůstane tu jen pro křik a zpěv nočních vodních ptáků v chladnoucích podvečerech..

Sobota 24.7. 2021 voda 16,7°C, vzduch 28°C, průtok 143 m3/s, 42 minut

Jdu plavat dříve odpoledne, je tak krásně, nepřetržité červencové teplo, kterého se nemůžeme nasytit po zimě v ledových vlnách.

Vždy k večeru když se vracím a autobus odjíždí až po hodině, chodím pěšky, mnohdy s těžkým nákupem. Nebydlím v centru, vím, co je utrpení starých lidí v příměstských lokalitách bez vlastních aut a nefungující dopravy, bez zdravotní péče, bez možnosti nákupu. A to nemluvím o matkách s kočárky. Sama jsem takto s kočárkem jezdila do pět kilometrů vzdáleného obchodu tam a zpátky jako mladá. Vždy když mi ubývají síly a nesu nákupy, říkám si, co zbylo z našich snů, u Anděla páchnoucí zákoutí, bezdomovci, zdrogovaná mládež. Celý život prožívám na ubytovnách, pak v nájemním bydlení a se mnou mnozí další. Asi proto jsem překonala nástrahy zimního plavání v pozdním věku, kdy se mnozí vzdávají. Ale co naši rodiče, kteří prožili války se ztrátou blízkých, mnozí v nich i zemřeli. Odkud šli a kam, jejich kroky utichly v neznámu, v žízni po životě.

Dnes se bojím jen bouřky, výstrahy jsou nepřetržitě chybné, mýlí se všichni v předpovědích. Doplavu tu svoji vzdálenost od Černého koně k Pobřežní cestě, po cestě řekou se mi v bójce namočily mobily, ale doklady zůstaly suché.. Jak se to stalo, kapičky se vysrážely uvnitř obalu v doteku 16°C vody a hořícího letního slunce. Později celé dny suším mobily, jeden odešel asi navždy, ten více odolný s IP 68, jaký paradox. Nikdy jsem neměla podobnou zkušenost

Deník zimní plavkyně /43-dokončení/

Neděle 18.7.2021 voda 17,9 °C, vzduch 26°C, průtok 302 m3/s, 34 minut

Zeptala se mě dcera Kori, jak jsi prožila dnešní den, výročí svého života?

Šla jsem přece tam, kde mě mají rádi, ke svým přátelům na břeh Vltavy, abych je objala očima a donesla sýr jejich pejskům, kamarádům Luckyho. Nepotřebovala jsem sama jíst drahá jídla, ani pít víno. Dokonce jsem byla hladovější než jindy, uvařila jsem jen zeleninu a připila na můj i Luckyho život čajem s citrónem. Byla jsem u mé řeky a přátel a nepotřebovala víc. To oni a naše řeka naplňují duši štěstím a pak jsou tu s námi i ti neviditelní, kteří odešli na protější, vzdálené břehy života. Tak jsem se celý den koupala ve slunci lásky. Děkovala za dary úsměvů, byla jsem tak šťastná, že mě nic nebolelo a plavala k Pobřežní cestě. To když jsem prošla dlouhý břeh Vltavy od Nádraží Braník k Černému koni a se všemi se uvítala. Lucky si hrál s pejsky a oba jsme děkovali řece a slunci za zdraví. Vyhnanství mě již dávno odnaučilo zpívat, tak nikdo ani nemohl zaslechnout hudbu mého nitra.

Deník zimní plavkyně /42 – dokončení/

Úterý 13.7. 2021 voda 17,3°C, vzduch 29°C, průtok 288 m3/s, 29 minut

Tak po čtyřech dnech nečinnosti, znovu k mé řece, je příslibem smíru s tápající, bloudící duší i hořem celých národů, které zde pobývali, utišili svoji žízeň po splynutí s věčností. Otisk radosti a souladu naplňuje plavce ponořením do paměti času v jejím toku. Vždyť vody promísily tolik životů, bouří. Usmířený plavec tak přichází vdechnout svůj život do věčné síly přírody. Vltava stále tak krásná a nebezpečná, plavec trpí, pokud je nevěrný své družce. Jak těžko si budu zvykat na další řeky svého života, Vltavu poznávám tolik let a nebojím se, i když opatrnosti nikdy nezbývá, je pokaždé jinak opojně krásně ohrožující.. Teď po deštích, které přicházejí většinou za nocí a tak k ránu již zklidněná je řeka mírně plynoucí, však i unášející spadané větve a dřevo jako vždy. To však vůbec nevadí, v průtoku kolem 300 m3 se plave lehce a rychle, plavec je unášený jak dechem větru, tak rychlým proudem a navíc vzduch kolem 29 stupňů, teplo tak v zimě vzácné, prohřeje rychleji tělo. Jsem za 29 minut na Pobřežní cestě, ale plavat dál nemám odvahu. Břehy obrostly tak hustě, že bych se někde i těžko prodírala, ale chce to probádat, plavat dál, zlenivělého plavce řeka vábí k objevům, moji přátelé Olga i Lucky na mě čekají v mé duši.

Deník zimní plavkyně /43/

Středa 14.7. 2021 voda 17°C, vzduch 24°C, průtok 321 m3/s, 26 minut

Dnes plavu s Petrem a Renatou. Je tu i Marcela s Pavlem, ale ti plavou dál po proudu. Celé léto začínám u Černého koně na naší staré pláži, ani si neuvědomuji vyšší průtok, Vltava odráží meteorologické podmínky v celých Čechách, schody k řece jsou po znovu vysoko zatopené. Je třeba dávat pozor, abychom nenarazili na kusy přírodnin vnořených neznatelně pod hladinou. Ruce ale bezpečně nahmatají překážky v cestě, na březích leží i celé velké kmeny povalených stromů, ale všude kolem proudí i léto, tolik očekávané zkoušenými. Vždy po doplavání k Pobřežní cestě prožívám onu původní radost dobyvatelů nové země, osvobozených ze sevření jha vod. Jak mi je dobře, jaký svobodný nádech na mé plavební cestě. Zpátky běžíme kolem ledáren, kde se dnes pořádají koncerty, filmová představení. Prohlížíme si ledárny z míst, kde jsem je nikdy nespatřila, ale jaká neutěšenost místa, množství aut a prostředí tak nehostinné. Jsme tu špatně? Nikoliv, Renata sem jde dnes večer na koncert Monkey Business. Je již k večeru, tak se nezdržujeme prohlídkou, navíc jsme v mokrých plavkách. U řeky kolem osmnácté hodiny chybí lidé, pusté břehy bez lidí působí opuštěně jak v zimě. Petr vzpomíná, jak chodil plavat v zimě za šera až za tmy, kdy nehostinnost stravuje a ochromuje. Neumím si představit osamělou plavbu za večera, kdy jsem jen sledovala pohasínající západ, sluncem ještě zraněnou oblohu, ale doplavala jsem, tak byl pohled jiný i duševní nastavení v tomto čase zimního podvečera. Málokdy končím na borůvkových knedlících a polévce jako dnes U Sváry, je však léto, žijeme s jeho dary, jak dělníci moře. Život patří těm, co bojují.

Pátek 16.7. 2021 voda 17,1°C, vzduch 25°C, průtok 269 m3/s, 33 minut

Dnes spěchám, jdeme s L. do kina po plavání. Začínám brzy odpoledne, ještě vysoký průtok udržuje tok v plné síle proudění. Jsem tu snad v tomto časném odpoledni úplně sama, řeka je čistší a mohu plavat až k Pobřežní cestě, aniž bych potkala veslaře, jen několik osamělých živáčků přichází. Dny u řeky zabíjí ve mně moji dávnou bolest a opuštění. Už jsem si zvykla, jsme dohnáni časem života k prvotní nahotě, bezbrannosti. Ponecháni v rukou osudu, který jsme spoluvytvářeli, dohnáni k místům, které otiskly naše stopy. Dozvídáme se, kdo jsme až v průběhu života, však svědomí si neseme v pýše a hrdosti pokud je vysoko zažehlou hvězdou, záchvěvem svitu, nezraněným okamžikem váhání. Naše povaha nese náš život, všechny bezelstné, všechny milující. Posvátnost slov s výdechem odpuštění, to řeky světa nesou svědectví lásky.

Deník zimní plavkyně /42/

Středa 7.7. 2021 voda 15,8°C, vzduch 20°C, průtok 186 m3/s, 29 minut

V každou denní hodinu je Vltava jiná, ale dnes byla tak svěží, hladící plavce, po dešti plná průzračnosti, nadzemské radosti zjemnělých vln, tak konejšivých. Plaché jemnosti nevyslovitelné, hlubin energie, bylo po jedné hodině po poledni. Pozorovala jsem malého hlemýždě, který se držel několika milimetrů silného stvolu žebříčku, ta síla, odhodlání žít, záchvěv téměř svisle nad zemí, závrať v dechu přírody.

Plavalo se mi nádherně, jakoby okysličená voda dodala další síly plavci, v tišení žízně přírody byla řeka bez plavců a lodí, jen já sama. Ten klid, kdy racci posíleni větrem nalétávali ve strmých křivkách strhujících tanečních rejů nad hladinu, aby se v blesku vzepjal k obloze strmící let, obrat v zrcadlení nekonečné lásky k životu a jeho žízni. Tolik štěstí bylo v letu racků, kterým patřila řeka v té chvíli po dešti zklidněná, tichá. Zranění v jasu světla a života bylo tak nakažlivé, vyneslo všechny živé tvory v těch okamžicích k oblakům dechu. Jaká majestátnost poklidu a zjevení energie života, není možné zapomenout na ty chvíle po dešti. Nádech jemného větru, deštěm ukonejšené přírody zněl i posléze ústy Martiny, pana Saudka. Všichni jsme byli obklopeni řekou, jejím vlahým dechem, touhou nevyslovitelné žízně v hlasech, které přicházely ze břehu. Před druhým molem jsem vylezla z vody, spěchala jsem na film Anny, o prostitutce, která zemřela tak mladá.

Někdo tehdy nastoupil do špatného vlaku hned po společenské změně a vystoupit na trati bylo tehdy těžké, jako i dnes. Kde je zodpovědnost za tolik zmařených, mnohdy mladých životů kolem nás.

Čtvrtek 8.7. 2021 voda 15,1°C, vzduch 23°C, průtok 211 m3/s, 28 minut

Na začátku léta přicházejí dny tak zázračné, jako třeba včera před bouří, to jsme plavaly s Hanou, Martinou, Dianou a jejím tukanem, snily o zimních vodách v Katovicích. Vypluly ve vzpomínkách do té ledové tříště, kde já nikdy nebyla, jen Martina se vzpomínkou na své závodní čepici, plavala odvážně v těch mrazivých vodách. Schylovalo se k bouři, ale my čtyři odhodlané bojovnice ještě zraněné chladem jsme jen vzpomínaly. Silný neohrožený pták nás s Dianou pozoroval svým střežícím, velkým okem a nechával smáčet holčičku v chladnějších vodách, aby si zvykala na prochladlou řeku. Jsou noci a dny plné zázraků, noci zrcadlené v kalužinách bolesti. Nemohla jsem nemyslet pak v pozdním čase za bouře na ty, co zůstali v té mokré noci, jak se ochránili od žízně bouřného deště. Na kachničky v rákosí tisknoucí se k sobě, na labutě ochraňující nové životy. Na všechny ty tiché, co vyplouvaly dnem i nocí, nesené mlhou i větrem.

Deník /41 – pokračování/

Sobota 3.7.2021 voda 14,8°C, vzduch 22°C, průtok 172 m3/s, 33 minut

Dnes mi ujel autobus z Ch. Jezdí o víkendech z jedné strany obce vždy jen jeden spoj za hodinu, tak jedu o trochu později přes Libuš delší cestou. Invalidní lidé jsou tu závislí na omezených spojích, pomáhám asi čtyřicetileté paní na invalidním vozíku. Je myslím 13 let invalidní po skoku do vody, dříve také sportovkyně. Už si nedovede představit život bez omezení jako člověk, který se pohybuje přirozeně a je zdravý. Tito lidé, pokud se vyvíjí v duchovně obohaceném myšlení a vyššího stimulu mohou být vyspělejší v mentální síle více než druzí lidé, kteří prožili život ve větším klidu a bez újmy fyzické. Je to posun do rovnováhy, kdy jedna část osobnosti byla ukrácena ve svých možnostech, ta druhá je ve zvýšené míře naplněna a lidé z handicapem mohou vnést vyšší duchovní kvalitu k obohacení, zvnitřnění společnosti. Dotek těchto lidí je proto tak zlidšťující, vnášející prostotu lidské blízkosti, lásky do společenství. Dnes neplavu daleko, jen mezi camp a kousek k zátoce. Voda klesla na 14,8°C, ale plave se mi nádherně. Průtok je vysoký, tak za 33 minut končím a běžím se převléci. Jdu ke svým přátelům nudistům, neboť do šatny na Spartě nesmím chodit s Luckym, lidé zde mají nevysvětlitelný strach ze zvířat, čeká mě tedy i zima při převlékání na břehu Vltavy v mrazech. Bohužel jakási chorobná sterilita moderní současné společnosti je i znakem vnitřního ochuzení a lidské eroze.

Pondělí 5.7.2021 voda 16,1°C, vzduch 22°C, průtok 157 m3/s, 31 minut

Jak se zvyšuje průtok plavu kratší dobu, ale to je dobře, plavu pro radost a máme prázdniny, odpočívat musí plavci i učitel ve mně. Sním si své krásné dny s relaxací, byla jsem v kině a pak ještě k večeru do Vltavy. Málokdy plavu mezi 18.-19. hodinou, ale o to je to krásnější, ve Vltavě potkávám jen tři plavkyně, břehy jsou bez pražanů, už snad doma znavených sluncem. Mnozí odjeli na prodloužený víkend dvou státních svátků. Převlékám se u pana Ponerta, vždy zde nacházím tolik zajímavých lidí, nonkonformních, s jiskřením životní energie. Přicházejí sem mladí i staří, kteří mají zájem se vzdělávat, pečovat o svoje duchovní vyznění a stálý růst poznání. Bylo přece jen k večeru, ale voda nádherně teplá 16°C i tělo se potřebuje zotavit a žít i časem relaxace. Ještě se zdržuji další hodinu v rozhovorech tak obohacujících, jak je nám tu dobře. Léto prostupuje kouzlem a vůněmi, slovy i zamlčením teplých očí.

Deník zimní plavkyně /40 – dokončení/

Neděle 27.6. 2021 voda 16,1°C, vzduch 26°C, průtok 211 m3/s, 36 minut

Plaveme s Petrem, je vysoký průtok, tak je plavba rychlejší. Po tornádu, bouřlivých větrech je voda kalná, unáší velké kusy dřeva a všemožné smetí s hlínou naplavenou po deštích. Není problém plavat až k Pobřežní cestě, Lucky se připojuje v úžině za Braníkem. Na zpáteční cestě se zdravím se Sašou, Karlem, je neděle a naši plavci tu nejsou. My kamarádi zimní vody si i s ostatními lidmi milujícími vodu a její vábivý dotek, dodáváme tolik sil, stačí jen mihnutí známé tváře na břehu a ve vodě, plaveme pak s větší radostí, ozářeni mihotavým teplem, které zahřeje v chladu řeky. Já sama nemohu žít, abych trpěla a prožívala hořkost ve vztazích, potřebuji milovat druhé, abych žila plně a klidně v rozprostření osudu a tvorby.

Celý život se dozvídáme pravdu sami o sobě a tak prožíváme trnutí časem i v hořkých hodinách. Není možné ublížit těm, které milujeme, tak svět přátelství hoří plamenem nedotknutelnosti. Dávám si polévku U Sváry, alespoň trochu se odvděčujeme za pohostinství a ochranu nás plavců.

Deník zimní plavkyně /41/

Středa 30.6.2021 voda 16,4°C, vzduch 22°C, průtok 269 m3/s, 32 minut

Plavu sama, je pozdě odpoledne, v tomto čase již většinou odjíždím od Vltavy. Málokdy zůstávám na břehu po doplavání, potřebuji pohyb a ne polehávání v trávě. Ale jsou dny, kdy zatoužím po lenosti, jen tak s knížkou, avšak za těch necelých osm let plavání to nějak nedokáži. Ale co miluji, je povídat si s lidmi a plavci, kteří tu jsou. Ty bytosti od Vltavy jsou moje spřízněné duše. Tolik pohostinnosti lidských náručí a úsměvů co tu načerpáme, jako z hřejivé slunečné energie. Tady je náš domov, chlad řeky navždy spojuje a to je dnes Vltava plná závodníků, napočítala jsem přes dvěstě lodí, mladí kajakáři dnes obdrží vysvědčení za své celoroční úsilí. A i když je nebezpečné proplétat se mezi tolika loďmi, nastavujeme s bezelstnou důvěrou svoje těla, patříme k sobě. Dnes jsem tu však jako plavkyně sama, až později se vítám s Petrem, Irenou, Janou, Ivou. Jak je nám dobře, my plavci se hladíme očima a to je dnes voda stále kalná. Plavu k Pobřežní cestě a jsem tam mnohem dříve než jindy, voda je tak teplá a průtok tak silný, že bych si mohla troufnout až dál k Barrandovskému mostu, kdy bude znovu taková příležitost. Chybí mi tu plavci, s kterými bych se odvážila, lodě a labutě jsou překážkou a pak břehy hustě obrostlé zelení, nepoznaná místa plná popadaných větví. Ta místa tak daleká, nepoznaná v zimním čase, jen v létě můžeme snít o delších cestách ve vodách. Jsme stále tak upoutaní zemí, vdechem jemné pavučiny, zjizvenou hloubkou života. Vítr celý den probouzí stromy a já se bála bouřky a protivln, které nadnáší vítr, zraňující svým dechem. Zítra jedu za rodiči, jak mi je líto mých stárnoucích, opuštěných rodičů, nikdo z nás není připravený na stárnutí a jeho samotu.

Deník zimní plavkyně /40/

Pondělí 21.6.2021 voda 18,5°C, vzduch 30°C, průtok 53,1 m3/s, 44 minut

První letní den ve Vltavě, voda je neskutečně teplá, tak jak nebývá často, jen v nejteplejších dnech léta. Jak lehce se plave, když jsou v Praze otevřené už i výstavní síně, kde je ale třeba ještě dodržovat zpřísněná hygienická opatření. Expozice Toyen, uspořádaná kurátorkou paní A. Pravdovou ve Valdštejnské jízdárně, upomíná na velkou výstavu této malířky v devadesátých letech, pod vedením pana K. Srpa a paní L. Bydžovské, je tak nádherná. Je třeba spočívat v kráse po dnech tak nekonečně těžkých. Šatnu máme sice otevřenou, ale nechce se nám tam, kde je větší chlad než venku pod stromy, můžeme se i tak více družit s nudisty, kajakáři a dalšími plavci, povídat si i bez roušek. Přijde ochlazení jako vždy, ale nynější prožívaná radost je tak nakažlivá, snad více jak infekce, která snad na několik dní, měsíců tolik neděsí. Je tady i Saša se svým vděčným dalším pejskem z útulku; kdo pozná psí lásku, nemůže už bez ní žít. Je tu i námořní kapitán Karel, který zajímavě vypráví o svých plavbách, ale i teď, když má tři měsíce dovolené nedokáže žít bez vody. Akáty rozkvetly a omamně voní, Lucky má kolem sebe tolik psích přátel. Jak se raduje, jak spěchá ke známým tvorečkům, kteří se těší z léta u vody jako on, čekají na sebe, dotýkají se čeníšky. Žijí plně oddaní časům radosti a křehkostem svých přátelství. Běží podél Vltavy smočení po bříško, aby se osvěžili, plavou jen chvílemi, až je žár donutí. Průtok se zpomalil, neprší, cesta plavců je delší, už není z vody vidět přes zeleň, kterou hustě obrostlo koryto řeky. Kde jsou ty holé stromy bez listí, kdy každý pohyb na břehu byl viditelný a plavec mohl kdykoliv i zavolat z vody na kamarády. Už neplavu, abych se radovala ze svých sportovních výkonů, ale také pro chvíle odpočinku, tady tak vzácné.

Středa 23.6.2021 voda 16,2°C, vzduch 21°C, průtok 105 m3/s, 40 minut

Ve středu se i plní restaurace U Sváry, je po deštích a hned je to viditelné na průtoku vody, která rychleji unáší a naše plavby činí kratší. Nádherně rozvité žluté kosatce krášlí břehy a já mám před sebou ještě poslední dny školy, navečer po plavání učím, tak spěchám, abych všechno stihla. Větší vodní proud odplavuje i moje existenční starosti, tak mi je i lépe po dnech nejistoty. Vltava odnáší s větvemi po deštích i zmarnělý život. Je těžké přijmout smutek i radost v jednom okamžení, když bolest ještě ulpívá v mnohých chmurných snech. Teplé pohlazení vplynulo v řád času, je tu Jana, Irena, Pavel, Petr, kteří zažívají se mnou den tréninku. Jaké dobro vyplynulo, ze dnů tvrdých setkání s vodou, v dalekých mrazech kdesi.