– ódy na rostliny, zvířata, neviditelné a opomenuté ve společenství lidí
Óda na noci sněžných stromů /Sašovi/ Celou noc sněžilo v parku mé duše Stromy pokryté křehkým oblouzněním a tancem ukryté pod tvým kabátem… …ale ne, byl přece teplý podzim a tvé krásné ruce ještě milovaly rozkoš Však měkkost Tvých pohybů a pohledů byla jak dnešní zasněžený park Unesený zjevením chladnoucích jitrocelů v zahradách tichých usmířených květů Jen Ty jsi tu nebyl a já ještě ničemu nerozuměla Pouze slyšela Tvé kroky nehlesné jak větrným světlem procházely
