Deník plavkyně

Deník zimní plavkyně 26

8. 5. 2021

voda 11°C, vzduch 13°C, 29 minut plavání

Téměř jsem se zbavila problému s kůží; to množství léků, které jsem obdržela, jsem z velké části nepoužila, stačil týden a jedno vynechané plavání, které teď rychle doženu a nahradím. Léčím se celý život sama, moje intuice mě vede k životu, co nejvíce propojenému s přírodou a její laskavou dlaní. Plavání dává rytmus mým dnům; stabilitu, kterou jsem kdysi ztratila v dětství. Byl to především stres, který mi ublížil i celá společnost je se mnou promořená duševní deprivací. Ale přece jen se dostávám do problémů i vlastní psychickou nerovnováhou, která mi ubírá sílu a byla v počátku kdysi ovlivněna výchovou. Bohužel i vedením kdysi, což destabilizovalo moji psychiku a následně povahu. Celá naše generace je takto narušená, aniž si to mnozí uvědomují. I ti nepodvolení jako já, kteří se vzpíraly státem určené doktríně, stojí dnes nazí před obrazem vlastní psychické nestability, která pozvolna narůstá v průběhu života s přibývajícími otřesy a ranami, danými hořkostí životních střetů.

A teď po postupném uvolnění protiepidemických opatření se poznovu probouzíme i do dění života společnosti, která zůstala umrtvená. Začínám učit, což mi na jedné straně ubírá čas, ale zároveň navrací i vnitřní procitnutí k obejmutí mého nitra. Zapomínám jazyky, které učím, nemám sílu otevřít knihy, které jsem kdysi tolik milovala, moje literární lásky trpí kdesi zastrčené v krabicích. Stydím se před sebou, že tak málo čtu, a to můj vývoj by měl být příkladný.

I když jsem si pravděpodobně na několikrát natáhla šlachu na levé noze běhám, avšak neopatrný krok stačí, abych téměř přeléčenou nohu znovu uvedla do stavu před zraněním. Ale jde to i s obtížemi, snažím se být i přesto stále v pohybu. A jakoby tyto problémy nestačily, zapomínám u Vltavy plavky, snad i v obchodě bankomatní kartu, ale všechno se dá rychle vyřešit. Problémy narůstají před soudním jednáním kvůli bydlení v Praze, nemohu ani doprovodit kamarády kolem Káčáku, na asi sedmnácti kilometrové pouti, která se pořádá každý rok s Jakubem Zahradníkem, organizátorem a hlavně s umělecky cítícími druhy v boji, malíři, fotografy, básníky. Ale přece jen si neodpustím každoroční prvomájovou cestu na Petřín, jen k soše K. H. Máchy, jak kdysi s přítelem. A pak dál na Nebozízek k Magické jeskyni malíře Reóna, který mě mnohokrát zval na návštěvu, která se bohužel neuskutečnila, kvůli mému již čtyřletému utonutí v následném cholupickém vyhnanství.

Ve středu plavu, po nucené jedné vynechané přestávce v tréninku, ve větru, který naštěstí uléhá do proudu řeky a není tak nepříjemný jako protivítr. Všechno se kácí i termosky s čajem letí ve vichru do vody, je možné, že mi takto uplavala i platební karta, o které jsem se domnívala, že zůstala v obchodě. Těžko říct, uplavu ten den přes 800 metrů, ale jsou zde mnohem lepší, třeba I.K. je ve vodě 55 minut, tak je úžasná plavkyně. Avšak já si po plavání povídám s nádhernými lidmi, které jsem zde poznala, přáteli s tak svodomyslnou duší, že mi dodají sílu, energii do dalších dní před stěhováním. Povídáme si o problémech, které jsem si již vyřešila ve svých dvou prvních knihách před třiceti lety a neodpustím si malou ukázku. Vnitřní boj jedince ke svobodě a k nalezení individuality v mé první hře…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *