Sobota 20.2.2021
Můj vědomý život začal kdysi předsevzetím, jít nejtěžší cestou života, protože jen ta je hodná spisovatele.
V pozdravech lidí je teď v době covidu jakési schoulení do slov, jakoby hledání ochrany v době pandémie. Každý den běhám, sníh taje, hlína je pevnější, běžec se tolik neboří v krajině. A jak jdu dlouho, v ruce jen sešit na poznámky, smráká se. Sport a pohyb nás drží při životě. Smrákání prochází krajinou, osamělí psi v zahradách, tak opuštění.
Dnes to bylo 12,20 minut ve vodě, již můžeme běžet k naší staré pláži u Černého koně a nemáme strach z chladu po doplavání. Vzduch má krásných 11 stupňů, voda 2°C. Plaveme od naší známé značky, kde končí 250 m dál k PKO ve vodě, celkem 600 m. Průtok je 403 m3/s. Jen chvíli u ohně než se oblékneme, začíná jaro. Pro nás zimní plavce ve chvíli, kdy končí mrazy. Plavat ze zimy do jara je mnohem lehčí, než když zhýčkaní léteme táhneme vodou z podzimu do zimní krajiny.
Oteplovací fáze se mi zdají příjemnější, ale není radno nic zakřiknout, voda je nebezpečná a náš organizmus proměnlivý a vždy jinak reagující. Jen pohyb nám umožňuje myslit, v sedě ještě nikdo nedospěl k hlubším závěrům, jak tvrdil i Nitsche.
Byl to i Beethoven, který nikdy neudělal ústupek líbivosti, koupal se také ve studené vodě a to ve 27 letech oslepl.
