Začaly velké mrazy, včera v Braníku byl vzduch u Vltavy mínus 9 stupňů. I nejzkušenější plavci se stále učí a tak jsem hledala ve svých plaveckých záznamech teplotu vzduchu, která by se blížila letošní. Zaznamenávám si výkony, přírodní podmínky při tréninku až od určitého data a v prvních dvou letech jsou moje postřehy mnohdy nezapsané. Byl to takový nápor v prvních letech na organizmus, že jsem opomněla vést tyto údaje. Až po letech jsem si uvědomila jejich důležitost. Navíc jsem se stále učila a tak jsem mrazy, pokud zde byly v předešlých letech, považovala za samozřejmé a navíc jsme měli naši nádhernou klubovnu s plynovým topením u pláže Černého koně, kde se také točil film Bába z ledu. Zde jsme relaxovali a povídali si o našich výkonech, závodech, které nás čekají. To teď pominulo a máme mnohem horší podmínky pro náš sport.
Naše bývalé prostory jsou nově pronajaté, v současné Praze se všechno prodává a kupuje, hlavně nemovitosti. A tak naše šatna patří jiným nájemníkům, kteří jsou přínosnější pro současné majitele. Sportovci nepřináší okamžitý zisk jako jsou v současnosti tak preferované materiální hodnoty. Vyšší aspekt sportu nelze okamžitě poměřit, je nalezen až ve vyšším horizontu vědomí důležitosti a zodpovědnosti za zdraví národa. A navíc současná epidemie všechny prostory pro sportovce uzavřela kvůli nákaze, tak z rozhodnutí vládních epidemiologických opatření pobýváme jen na vzduchu u řeky. My sporovci však nepřestáváme trénovat a jsme vystaveni tvrdším podmínkám, kdy chybí vzácné teplo po doplavání, pro regeneraci.
Já plavu celou dobu epidemie, nelze přestat, zimní plavání je droga, kterou vyžaduje tělesné a duševní zdraví. Musíte si zamilovat tento sport navždy, nelze ošidit a zkrátit trénink, je to jen horečka, která by nás mohla omluvit. A navíc je při tomto sportu důležité zaměstnat tělo ještě dalším pomocným výkonem, pro mě je to každodenní běh kolem čtyř kilometrů, ať je mráz nebo léto a v Cholupicích se v přírodě běhá dobře. I teď v mrazech a v hlubokém sněhu to jde tíže, ale nedá se nic dělat. Pobyt na vzduchu také otužuje a pro mě je to i každodenní sprcha ve studené vodě, jinou než studenou vodu nepoužívám.
Vloni jsem ze zápisů tréninků a závodů pokud byly, také se rušily kvůli epidemii, objevila nejnižší teplotu kolem pěti stupňů.
Ve vodě je dobře, když si zvyknete na její sílu a chlad, který je tak blahodárný. Ale včerejších devět stupňů pod nulou bylo změnou a tvrdší skutečností. Avšak před klubovnou PKO plavci zapalují odpoledne oheň, dováží dřevo na spálení, já stále pomáhám se sběrem dřeva v okolí. Není to mnoho, ale snažím se, včera bylo těžší oheň rozdělat a navíc nás sledovala média televize, která stále jezdí podporovat plavce k Vltavě.
U ohně bývá zledovatělá krusta a tak je třeba opatrnosti, aby se člověk nesklouzl, jak se to stalo včera mně, padla jsem na zadek, trochu si zranila i ruku, ale je to jen škrábnutí, které je v mraze velmi časté, doma se ošetřilo a rychle se hojí. Studená voda léčí, to víme všichni. Také do vody jsem se musela spouštět v podřepu, všchno lepilo, zábradlí, sníh a teplá ruka hned přimrzala. Ale ve vodě mi bylo dobře, vždyť teplota vody 1,9 stupňů, 3 a půl minuty plavání, to není velký výkon pro zimního plavce, běh asi 200 metrů v mokrých plavkách. Mohla bych plavat déle, ale respekt k mrazu mě zdržel. I když se mi plavalo dobře, ani ruce mě nestudily, byla to jen krátká vzdálenost. Ale každý zkušenější plavec ví, že jsou to právě fáze oteplení po plavání, které jsou nejtěžší. Mísí se teplota vnějšího krevního oběhu těla a krve s vnitřní teplotou, která chrání životně důležité orgány a zahřívá srdce, ledviny, játra. Nejdůležitější orgány v těle chrání vnitřní tělní oběh, který ochrání především srdce plavce. Proto jsme každý rok my zimní plavci podrobeni zátěžovým testům u sportovního lékaře. Já docházím na 2. Lékařskou kliniku ke sportovnímu lékaři panu MUDr. Šerfovi, který o nás s láskou pečuje.
Včera jsem musela uběhnout jen těch dvě stě metrů po plavání, avšak mrzne, začínají se lepit prsty k sobě. Musím je procvičovat, aby nebyly strnulé a chladnoucí. Plavky přimrzají k tělu, tak rychle doběhnout k šatům a k ohni, nejrychleji co to jde se obléci, dokud prsty ještě můžeme ohýbat. Pro mě je zásadní co nejdříve se svléknout z plavek a nestát u ohně v mokrých; chodit, běhat. Tak se většinou oblékám až dál od ohně, abych se mohla i při oblékání co nejvíce pohybovat a vlastně i samovolně zahřívat. Rychle všechno nastrkat do batohu a běžet k tramvaji, tam je teplo. Po cestě si máváme s děvčati z odílu Janou a Marcelou, další ještě dorazí. Mají auta, tak nutně nepotřebují oheň jako já.
Běžím s bójkou Born to swim v ruce, nejde otočit ventil v mraze, abych vzduch vyfoukla, je úplně zmrzlá. Když doběhnu k tramvaji, právě zavírá dveře, ale asi si řidič všiml mé nafouklé bóje, tak dveře znovu otevírá pro mě. Děkuji, známe se tu, je tu naše společenství radosti, pomoci, lidskosti. Teprve na Nádraží Modřany pociťuji bolest v prstech, ale netrvá dlouho, jen chvíli, bolest překryje štěstí, že jsme zase dokázali pobýt šťastně ve vodě. I ti nejlepší, nejzkušenější plavci, třeba Zdeněk T., který včera také plaval, jsou ve vodě pár minut, stejně i náš náčelník a předseda Vláďa K., tak to není tak špatný výkon pro dnešek.
