Deník zimní plavkyně /42/

Středa 7.7. 2021 voda 15,8°C, vzduch 20°C, průtok 186 m3/s, 29 minut

V každou denní hodinu je Vltava jiná, ale dnes byla tak svěží, hladící plavce, po dešti plná průzračnosti, nadzemské radosti zjemnělých vln, tak konejšivých. Plaché jemnosti nevyslovitelné, hlubin energie, bylo po jedné hodině po poledni. Pozorovala jsem malého hlemýždě, který se držel několika milimetrů silného stvolu žebříčku, ta síla, odhodlání žít, záchvěv téměř svisle nad zemí, závrať v dechu přírody.

Plavalo se mi nádherně, jakoby okysličená voda dodala další síly plavci, v tišení žízně přírody byla řeka bez plavců a lodí, jen já sama. Ten klid, kdy racci posíleni větrem nalétávali ve strmých křivkách strhujících tanečních rejů nad hladinu, aby se v blesku vzepjal k obloze strmící let, obrat v zrcadlení nekonečné lásky k životu a jeho žízni. Tolik štěstí bylo v letu racků, kterým patřila řeka v té chvíli po dešti zklidněná, tichá. Zranění v jasu světla a života bylo tak nakažlivé, vyneslo všechny živé tvory v těch okamžicích k oblakům dechu. Jaká majestátnost poklidu a zjevení energie života, není možné zapomenout na ty chvíle po dešti. Nádech jemného větru, deštěm ukonejšené přírody zněl i posléze ústy Martiny, pana Saudka. Všichni jsme byli obklopeni řekou, jejím vlahým dechem, touhou nevyslovitelné žízně v hlasech, které přicházely ze břehu. Před druhým molem jsem vylezla z vody, spěchala jsem na film Anny, o prostitutce, která zemřela tak mladá.

Někdo tehdy nastoupil do špatného vlaku hned po společenské změně a vystoupit na trati bylo tehdy těžké, jako i dnes. Kde je zodpovědnost za tolik zmařených, mnohdy mladých životů kolem nás.

Čtvrtek 8.7. 2021 voda 15,1°C, vzduch 23°C, průtok 211 m3/s, 28 minut

Na začátku léta přicházejí dny tak zázračné, jako třeba včera před bouří, to jsme plavaly s Hanou, Martinou, Dianou a jejím tukanem, snily o zimních vodách v Katovicích. Vypluly ve vzpomínkách do té ledové tříště, kde já nikdy nebyla, jen Martina se vzpomínkou na své závodní čepici, plavala odvážně v těch mrazivých vodách. Schylovalo se k bouři, ale my čtyři odhodlané bojovnice ještě zraněné chladem jsme jen vzpomínaly. Silný neohrožený pták nás s Dianou pozoroval svým střežícím, velkým okem a nechával smáčet holčičku v chladnějších vodách, aby si zvykala na prochladlou řeku. Jsou noci a dny plné zázraků, noci zrcadlené v kalužinách bolesti. Nemohla jsem nemyslet pak v pozdním čase za bouře na ty, co zůstali v té mokré noci, jak se ochránili od žízně bouřného deště. Na kachničky v rákosí tisknoucí se k sobě, na labutě ochraňující nové životy. Na všechny ty tiché, co vyplouvaly dnem i nocí, nesené mlhou i větrem.

Deník /41 – pokračování/

Sobota 3.7.2021 voda 14,8°C, vzduch 22°C, průtok 172 m3/s, 33 minut

Dnes mi ujel autobus z Ch. Jezdí o víkendech z jedné strany obce vždy jen jeden spoj za hodinu, tak jedu o trochu později přes Libuš delší cestou. Invalidní lidé jsou tu závislí na omezených spojích, pomáhám asi čtyřicetileté paní na invalidním vozíku. Je myslím 13 let invalidní po skoku do vody, dříve také sportovkyně. Už si nedovede představit život bez omezení jako člověk, který se pohybuje přirozeně a je zdravý. Tito lidé, pokud se vyvíjí v duchovně obohaceném myšlení a vyššího stimulu mohou být vyspělejší v mentální síle více než druzí lidé, kteří prožili život ve větším klidu a bez újmy fyzické. Je to posun do rovnováhy, kdy jedna část osobnosti byla ukrácena ve svých možnostech, ta druhá je ve zvýšené míře naplněna a lidé z handicapem mohou vnést vyšší duchovní kvalitu k obohacení, zvnitřnění společnosti. Dotek těchto lidí je proto tak zlidšťující, vnášející prostotu lidské blízkosti, lásky do společenství. Dnes neplavu daleko, jen mezi camp a kousek k zátoce. Voda klesla na 14,8°C, ale plave se mi nádherně. Průtok je vysoký, tak za 33 minut končím a běžím se převléci. Jdu ke svým přátelům nudistům, neboť do šatny na Spartě nesmím chodit s Luckym, lidé zde mají nevysvětlitelný strach ze zvířat, čeká mě tedy i zima při převlékání na břehu Vltavy v mrazech. Bohužel jakási chorobná sterilita moderní současné společnosti je i znakem vnitřního ochuzení a lidské eroze.

Pondělí 5.7.2021 voda 16,1°C, vzduch 22°C, průtok 157 m3/s, 31 minut

Jak se zvyšuje průtok plavu kratší dobu, ale to je dobře, plavu pro radost a máme prázdniny, odpočívat musí plavci i učitel ve mně. Sním si své krásné dny s relaxací, byla jsem v kině a pak ještě k večeru do Vltavy. Málokdy plavu mezi 18.-19. hodinou, ale o to je to krásnější, ve Vltavě potkávám jen tři plavkyně, břehy jsou bez pražanů, už snad doma znavených sluncem. Mnozí odjeli na prodloužený víkend dvou státních svátků. Převlékám se u pana Ponerta, vždy zde nacházím tolik zajímavých lidí, nonkonformních, s jiskřením životní energie. Přicházejí sem mladí i staří, kteří mají zájem se vzdělávat, pečovat o svoje duchovní vyznění a stálý růst poznání. Bylo přece jen k večeru, ale voda nádherně teplá 16°C i tělo se potřebuje zotavit a žít i časem relaxace. Ještě se zdržuji další hodinu v rozhovorech tak obohacujících, jak je nám tu dobře. Léto prostupuje kouzlem a vůněmi, slovy i zamlčením teplých očí.

Deník zimní plavkyně /40 – dokončení/

Neděle 27.6. 2021 voda 16,1°C, vzduch 26°C, průtok 211 m3/s, 36 minut

Plaveme s Petrem, je vysoký průtok, tak je plavba rychlejší. Po tornádu, bouřlivých větrech je voda kalná, unáší velké kusy dřeva a všemožné smetí s hlínou naplavenou po deštích. Není problém plavat až k Pobřežní cestě, Lucky se připojuje v úžině za Braníkem. Na zpáteční cestě se zdravím se Sašou, Karlem, je neděle a naši plavci tu nejsou. My kamarádi zimní vody si i s ostatními lidmi milujícími vodu a její vábivý dotek, dodáváme tolik sil, stačí jen mihnutí známé tváře na břehu a ve vodě, plaveme pak s větší radostí, ozářeni mihotavým teplem, které zahřeje v chladu řeky. Já sama nemohu žít, abych trpěla a prožívala hořkost ve vztazích, potřebuji milovat druhé, abych žila plně a klidně v rozprostření osudu a tvorby.

Celý život se dozvídáme pravdu sami o sobě a tak prožíváme trnutí časem i v hořkých hodinách. Není možné ublížit těm, které milujeme, tak svět přátelství hoří plamenem nedotknutelnosti. Dávám si polévku U Sváry, alespoň trochu se odvděčujeme za pohostinství a ochranu nás plavců.

Deník zimní plavkyně /41/

Středa 30.6.2021 voda 16,4°C, vzduch 22°C, průtok 269 m3/s, 32 minut

Plavu sama, je pozdě odpoledne, v tomto čase již většinou odjíždím od Vltavy. Málokdy zůstávám na břehu po doplavání, potřebuji pohyb a ne polehávání v trávě. Ale jsou dny, kdy zatoužím po lenosti, jen tak s knížkou, avšak za těch necelých osm let plavání to nějak nedokáži. Ale co miluji, je povídat si s lidmi a plavci, kteří tu jsou. Ty bytosti od Vltavy jsou moje spřízněné duše. Tolik pohostinnosti lidských náručí a úsměvů co tu načerpáme, jako z hřejivé slunečné energie. Tady je náš domov, chlad řeky navždy spojuje a to je dnes Vltava plná závodníků, napočítala jsem přes dvěstě lodí, mladí kajakáři dnes obdrží vysvědčení za své celoroční úsilí. A i když je nebezpečné proplétat se mezi tolika loďmi, nastavujeme s bezelstnou důvěrou svoje těla, patříme k sobě. Dnes jsem tu však jako plavkyně sama, až později se vítám s Petrem, Irenou, Janou, Ivou. Jak je nám dobře, my plavci se hladíme očima a to je dnes voda stále kalná. Plavu k Pobřežní cestě a jsem tam mnohem dříve než jindy, voda je tak teplá a průtok tak silný, že bych si mohla troufnout až dál k Barrandovskému mostu, kdy bude znovu taková příležitost. Chybí mi tu plavci, s kterými bych se odvážila, lodě a labutě jsou překážkou a pak břehy hustě obrostlé zelení, nepoznaná místa plná popadaných větví. Ta místa tak daleká, nepoznaná v zimním čase, jen v létě můžeme snít o delších cestách ve vodách. Jsme stále tak upoutaní zemí, vdechem jemné pavučiny, zjizvenou hloubkou života. Vítr celý den probouzí stromy a já se bála bouřky a protivln, které nadnáší vítr, zraňující svým dechem. Zítra jedu za rodiči, jak mi je líto mých stárnoucích, opuštěných rodičů, nikdo z nás není připravený na stárnutí a jeho samotu.

Deník zimní plavkyně /40/

Pondělí 21.6.2021 voda 18,5°C, vzduch 30°C, průtok 53,1 m3/s, 44 minut

První letní den ve Vltavě, voda je neskutečně teplá, tak jak nebývá často, jen v nejteplejších dnech léta. Jak lehce se plave, když jsou v Praze otevřené už i výstavní síně, kde je ale třeba ještě dodržovat zpřísněná hygienická opatření. Expozice Toyen, uspořádaná kurátorkou paní A. Pravdovou ve Valdštejnské jízdárně, upomíná na velkou výstavu této malířky v devadesátých letech, pod vedením pana K. Srpa a paní L. Bydžovské, je tak nádherná. Je třeba spočívat v kráse po dnech tak nekonečně těžkých. Šatnu máme sice otevřenou, ale nechce se nám tam, kde je větší chlad než venku pod stromy, můžeme se i tak více družit s nudisty, kajakáři a dalšími plavci, povídat si i bez roušek. Přijde ochlazení jako vždy, ale nynější prožívaná radost je tak nakažlivá, snad více jak infekce, která snad na několik dní, měsíců tolik neděsí. Je tady i Saša se svým vděčným dalším pejskem z útulku; kdo pozná psí lásku, nemůže už bez ní žít. Je tu i námořní kapitán Karel, který zajímavě vypráví o svých plavbách, ale i teď, když má tři měsíce dovolené nedokáže žít bez vody. Akáty rozkvetly a omamně voní, Lucky má kolem sebe tolik psích přátel. Jak se raduje, jak spěchá ke známým tvorečkům, kteří se těší z léta u vody jako on, čekají na sebe, dotýkají se čeníšky. Žijí plně oddaní časům radosti a křehkostem svých přátelství. Běží podél Vltavy smočení po bříško, aby se osvěžili, plavou jen chvílemi, až je žár donutí. Průtok se zpomalil, neprší, cesta plavců je delší, už není z vody vidět přes zeleň, kterou hustě obrostlo koryto řeky. Kde jsou ty holé stromy bez listí, kdy každý pohyb na břehu byl viditelný a plavec mohl kdykoliv i zavolat z vody na kamarády. Už neplavu, abych se radovala ze svých sportovních výkonů, ale také pro chvíle odpočinku, tady tak vzácné.

Středa 23.6.2021 voda 16,2°C, vzduch 21°C, průtok 105 m3/s, 40 minut

Ve středu se i plní restaurace U Sváry, je po deštích a hned je to viditelné na průtoku vody, která rychleji unáší a naše plavby činí kratší. Nádherně rozvité žluté kosatce krášlí břehy a já mám před sebou ještě poslední dny školy, navečer po plavání učím, tak spěchám, abych všechno stihla. Větší vodní proud odplavuje i moje existenční starosti, tak mi je i lépe po dnech nejistoty. Vltava odnáší s větvemi po deštích i zmarnělý život. Je těžké přijmout smutek i radost v jednom okamžení, když bolest ještě ulpívá v mnohých chmurných snech. Teplé pohlazení vplynulo v řád času, je tu Jana, Irena, Pavel, Petr, kteří zažívají se mnou den tréninku. Jaké dobro vyplynulo, ze dnů tvrdých setkání s vodou, v dalekých mrazech kdesi.

Deník zimní plavkyně /39/

Sobota 19. 6. 2021 voda 18,7°C, vzduch 32°C, průtok 56 m3/s, 42 minut

I v tomto nádherném počasí, kdy je voda tak teplá, což ve Vltavě jen v nejkrásnějších a nejteplejších dnech v roce, je sice u břehu mnoho malých i větších dětí, dospělých, psů, ale plavců jen pár. Jsme to většinou jen my, členové otužileckých oddílů, kteří se hrnou k delším plaveckým výpravám. I když mám potvrzení o bezinfekčnosti a mohla bych se převlékat v naší staronové šatně, tak stejně ze zvyku a s kamarádství si ponechávám věci na břehu. Vždy požádám někoho hodného, kdo mi je pohlídá, buď nudisty, paní Svárovou, pana Ponerta nebo i známé otužilce z PKO, kteří se tetelí na dekách, ale i jen tak v trávě a odpočívají. Snížil se průtok a plavba je zdlouhavá, starosti mi nedovolují žít létem, nedokáži se jich zbavit, leckdo je jen lehounce setřese. Jsem příliš osamělá a tak prožívám dvojnásob trápení. Ten kilometr je i při nízkém průtoku tak zdlouhavý, je to pro mě trénink a práce, kterou teď musím odvést. Začala jsem i jíst ryby, já doteď vegetariánka snad přes třicet let. Doufám, že nabydu větší síly, zdá se mi, že plavu stále pomaleji. V těchto vedrech i neustále běhám, nikdy nepřestávám, běhat a cvičit. Ale nehoním se tak za rychlostí, plavu i běhám tak, abych vyhověla svému tělu, které je s nižším průtokem ještě pomalejší. Ale teď doufejme začnou i radostné dny, zítra jdu na výstavu Toyen do Valdštejnské jízdárny. A konečně v červnu, kdy skončí školní rok, mohu jít s Luckym i do kina, to je možné jen v Praze. Navíc v Ledárnách v Braníku začala v dubnu i filmová představení, zaplaveme si a pak hned do kina, je to vůbec možné? Má to jen jeden nedostatek, filmy začínají až kolem 21,30 a v době epidemie tu bylo od dubna AutoKino, teď bude rozšířené i pro nepojízdné diváky, ale jak se dopravit domů po půlnoci v Praze?

Deník zimní plavkyně /38/

Pondělí 14.6.2021 voda 15,7°C, vzduch 23°C, průtok 66,6 m3/s, 38 minut

Setkávám se s Vláďou, ale i když je nádherné počasí, nejsem schopná velkých výkonů, navíc s křečí v noze, kterou mívám jen výjimečně a dokáži ji i rychle většinou rozplavat. Jen těch 38 minut ve vodě, která je 15,7 °C teplá. Voda obyčejně smývá těžkosti života, ale já jsem nyní v zoufalé situaci. Po čtyřech letech bydlení na okraji města se musím poznovu stěhovat, dům je prodán, ale kam, když mám tolik knih a psa. Jen shodou šťastných náhod jsem před čtyřmi lety získala toto bydlení. A navíc platím již několik měsíců veškeré poplatky spojené s bydlením za rodinu se třemi dětmi a navíc musím zaplatit bydlení v Praze. Rodina má zájem bydlet bez placení v mém bytě a já důchodkyně nemám kam jít, i když vždy vzorně platím a nedlužím ani haléř. Majitel v Praze nám nájemníkům v Ch. pozastavuje vodu. Udělal to redukcí na nově instalovaném zařízení. Ráda bych se stěhovala, ale nájemník v mém bytě chce bydlet zdarma. To jsou životní stresy pro mě těžko řešitelné. Ani na penězích nezáleží, protože psa, knihy a mě jako člověka nikdo nepotřebuje a tedy ani nechce, až sem dospěla doba, ještě před lety plná entuziasmu z nabyté svobody.

Věci si dávám k Saše a lodnímu kapitánovi Karlovi, který má několik měsíců volna mezi plavbami a na břehu se střídají ve střežení našeho malého majetku. Ten den tu asi nebyl nikdo z oddílu, možná plave Martina s Hanou, ale je hektický konec roku a téměř se nevídáme. Jak se snižuje průtok a klesá hladina ve Vltavě, tak se tréninky protahují jako na stojaté vodě a plaveme tak déle.

Středa 16.6.2021 voda 16,2°C, vzduch 28°C, průtok 57,1 m3/s, 36 minut

Dnes plavu s Pavlem, s kterým jsem se neviděla celou dobu epidemie. Ve vodě je nám dobře, ale tentokrát plavu méně, Pavlovi je chladno, je teprve tři roky v našem oddíle, ani v době uzavření šaten neustával v plavání. Navíc si s ním potřebuji popovídat. Potkáváme Vláďu, Petra, Marcelu, dalšího Pavla, který přišel do oddílu nedávno, z PKO poznávám Ivu, vynikající plavkyni, ještě starší než jsem já. Asi na věku tolik nezáleží, protože i starší Viktor je skvělý plavec. Většinou jde o bývalé sportovce, kteří mají posílené svaly z jiných sportů, které dříve provozovali.

Petr plaval minulou sobotu s našimi kamarády dlouhou trasu deseti kilometrů. Někteří plavci ji uplavali i celou do Prahy, další jen třeba po dvou až čtyřech kilometrech, jak si troufli. Já byla mimo Prahu, snad ty dva kilometry bych zvládla ve větším proudu, ale zatím si netroufám na dlouhé vzdálenosti v neznámém prostředí. Voda je tak teplá, ale moje starosti ochlazují její teplý dotek. I když je kolem mě tolik nádherné přírody, rozkvetlé žluté kosatce, vonící bezy, akáty. Tolik radosti malých i velkých, kteří utíkají k Vltavě v parných dnech. Však také budou i ostatní Pražané pít vodu z Vltavy, je do osmi hodin vyčištěná po úpravě, skvostná Podolská vodárna po mnoha letech obnovila svůj provoz.

Deník zimní plavkyně /37/

Středa 9.6.2021 voda 16,3°C, vzduch 22°C, průtok 62,5 m3/s, 50 minut

Středa je pro nás zimní plavce dnem svátku a nedotknutelnosti, kdy celý náš oddíl trénuje. Sjíždí se plavci z okolí, nejen z Prahy ale i ze vzdálenějších míst. I já plánuji plavat ve středu v Praze, i když se odstěhuji a čeká mě plavání v Orlici nebo v Labi podle možností; budu se navracet do míst, kde se smísila voda s popelem mých předků. Ale ještě zůstávám zde a budu žít se svým klubem, tady jsme všichni hrdými plavci ČOUP, protože společný trénink dodává entuziasmus, energii a sílu pro každodenní život, schopnost plavat i tam, kam bychom si osamělí netroufli. Občas vídáme i plavce, kteří přechodně vymizeli z paměti, ale plavou na různých místech země i v zahraničí. Je to láska, která zůstává v našich tělech a myslích, i když jsme daleko od našeho prvního místa zrození a nesmělosti.

Ten den jsem plavala sama, děvčata plavou většinou stále proti proudu na opačnou stranu řeky k restaurační lodi, kam já kvůli Luckymu nemohu, překážkou je cyklostezka vzdálenější od řeky a místa s ploty, kam se Lucky nedostane a není v blízkosti se mnou. Plavat trasy kolem kilometru už jako starší pejsek nemůže. A tak plavu svůj kilometr, který je teď delší z důvodu nízkého průtoku vody, ale dohání mě Vláďa, je to přece jen mnohem rychlejší plavec. Domluvíme se, že poplaveme dál, až k Pobřežní cestě, kam bych asi v ten den neplavala, nechtělo by se mi. Moje pomalost způsobuje, že jsem ve vodě delší dobu než ostatní a tak jsem ještě ve vodě, když ostatní vystupují na břeh. Ale překonání vlastních limitů dodá plavci o to nádhernější, nevypověditelné pocity, že se musíte pokoušet stále znovu překračovat omezení vlastních fyzických sil. Společný trénink nedovolí zpohodlnět, nutí vás vyvíjet se, překonat časem zužující se, klamný prostor duševní síly i zlenivění těla. Teprve na závodech v zimním plavání sportovec pochopí, že omezení výkonu vyplývá jen z chybného nastavení myšlení, které může dodat impulz, který překoná hranice dané třeba věkem, duševní skleslostí. Je to neskloněná, nepokořená duše, která vítězí nad tělem v zimní vodě.

Deník zimní plavkyně /36/

Neděle 6.6.2021 voda 15,4°C, vzduch 24°C, průtok 66,6 m3/s, 37 minut

Krásné odpoledne, teplota Vltavy už stoupla k 15,5 °C, ale klesl i průtok vody, tedy plavu déle, 37 minut. Schyluje se k bouřce a já jsem znovu udělala chybu, že jsem si namočila vlasy před tréninkem, je mi proto větší zima a neplavu dál, než jeden kilometr. Děvčata Irena, Jana, Iva a Mojmír plavou proti proudu asi 31 minut. Ochladilo se, všichni očekávají bouřku, jemně poprchává. Nakonec po cestě zpět k šatům u Černého koně svítí sluníčko, na delší dobu nás konečně nepřestává zahřívat..

Pondělí 7.6.2021 voda 16,4°C, vzduch 26°C, průtok 65,3 m3/s, 44 minut

Ještě nejsou otevřené šatny, dávám si oblečení k nudistům i do restaurace ke Svárovi, střídavě, děkuji za ochotu pohlídat mé věci. K vodě přicházím až k večeru po rušném dni, vyčerpaná z horka v městské dopravě, jak je příjemné se zchladit, 16 stupňů je tak laskavých pro plavce. Plavu téměř k druhému molu, připadám si trochu zpohodlnělá, ve vodě jsem však 44 minut, průtok je stále nižší. Nechci se pokoušet o rekordy a plavu jen pro radost i to je třeba, nejen se hnát za výkony a dosaženými kilometry. Mám právo na tento odpočinek, nepotřebuji si nic dokazovat, chci jen, aby mi bylo konečně příjemně, zima je za námi.

Deník zimní plavkyně /35/

voda 11,1 °C, vzduch 18 °C, průtok 153 m3/s, 24 minut

Od pondělí 31. května přesahuje teplota vzduchu 18 °C, konečně léto. Jásáme všichni, co jsme prožili celou epidemii bez přístřeší, bez aut, bez šaten, vystaveni nahodilým klimatickým proměnám. My, co jsme se otužili ve ztížených podmínkách, které nově nastaly pro všechny ve společnosti.

My zimní plavci plaveme při těchto teplotách delší tratě a chodíme plavat i vícekrát v týdnu. Tento poslední květnový den jsem plavala s děvčaty Hanou, Janou, Martinou jen jeden kilometr, je poslední den května a dlouhá zima za námi. Vítr rozviřuje místy hladinu, vodní tříšť nás smáčí jemnými fontánami, jako by zima ještě nabírala poslední síly. Jakby se odcházející poryvy nechtěly vzdát, z posledních sil vodní víry letí tryskem nad hladinou.

Nové teplejší počasí dodalo všem tolik energie, že jsme se rázem rozprchly a po plavání běžely za svými povinnostmi, já na výstavu Sluneční králové. První výstavu, kterou jsem měla možnost spatřit po covidové epidemii. Máme tolik energie, radosti a síly v sobě.

Středa 2.6.2021 voda 11,6 °C, vzduch 22 °C, průtok 128 m3/s, 32 minut

Pokud ještě léto váhalo, tak dnes je to jako v těch nejkrásnějších letních měsících. Plavu s Petrem a u mostu Inteligence vidíme běžet po plavču Janu, Marcelu s našim novým plavcem Pavlem, voláme na sebe, Vltava je plná kajaků s mladými začínajícími nadšenci. Bohužel, závody, není kam uhnout, tedy plaveme u břehu, připadáme si jak na dálnici. Doufejme, že nám tito nadšenci nezakáží i plavání ve vodě, jak se to stalo v mnohých případech i sběračům borůvek v dříve přístupných lesích. A pak, že národ nesportuje, je to tak šílené, že místy se i napiji vody a jedna loď se mi jen těsně vyhýbá, je to na utopení, proto po kilometru vylézáme z vody. Ale snižování průtoku vody vede i k delšímu neplánovanému pobytu ve vodě, samovolně a pomalu dospíváme k delším tratím, přirozeně, jak je to nejlepší. Vždyť dnes se začínají koupat i malí a zkouší teplotu vody jen třeba lehkým postříkáním, smích provází naše cesty k radosti léta. Jsme odměněni za příkoří zimy, chladné zimní vody, nic nikdo nezíská zdarma, penězi nelze koupit krásu našeho sportu.

Deník zimní plavkyně /34/

voda 10,1°C, vzduch 13°C, průtok 216 m3/s, 32 minut

Zimní vody pomalu odplavují i popel lidí, které jsme milovali. Jak nám teď schází a jak mi je dobře s těmi, kteří tu jsou. Tak z mého života i s lidmi odcházejí i věci, které byly svědkem našich životů, až později už nic nezpodobňuje tváře, pohledy. Je pak těžké se i rozpomenout třeba na zelený čajník, na šaty které jsme vídali, vždyť i věci mají duši, kterou vnášejí snění do našich životů.

I Lucky to tak cítí, i když je jen pejsek. I on by se rád potkal s těmi, kteří zůstali jen v našich srdcích a myslích. A proto je tak dobře s našimi spolubojovníky, které stále vídáme a můžeme obejmout úsměvem, který zahřeje mnohdy tak zkřehlá těla, dodá sílu. Jak mám ráda ty moje mladé bojovnice, když se sejdeme u řeky, abychom zápasily s jeji proměnlivou silou a chladnou tvrdostí. To pouto se vytváří v tolika bojích na našich plaveckých cestách. Vždyť jak jsem byla v pátek zmatená, když jsme se rozcházely s M. a H.; jak jsem běhala z jednoho nástupiště tramvaje na druhé, jak mi bylo těžké se rozejít toho pátečního odpoledne, kdy již tramvaj dávno odjela. Tak jsem toužila znovu nalézt ty okamžiky pospolitosti, než nás rozdělí odpolední čas.

Teplota vody po neustálých deštích zůstává na 10°C a plavalo se tak krásně od Černého koně k Pobřežní cestě i Lucky to zvládnul a nebál se. I já se přestala o něho bát, když bravurně bez strachu přeplaval zátoku po předešlém topení, tak odvážný. Vždyť jsme tu již byly tři na jeho ochranu. Ať jsem stále mladá a silná pro mé otužilé hrdiny a kamarády, pro nekonečné poblouznění dechem vody, pro všechny milované běžce u chladnoucího těla naší řeky

A konečně se i rozvolňují protiepidemická opatření, také v neděli na výstavě Vanitas /Marnost/ v DOXU s Věruškou i zde společnost ožívá po memento mori, které pozastavilo život. Za dvacet jedna dní přijde léto a s ním se dotkne teplo a léto našich životů.