Deník zimní plavkyně /65/

Středa 8.12. 2021 voda 5,4°C, vzduch 0°C, průtok 64,7 m3/s, 11 minut

Konečně plavu šťastná a bez starostí o své zdraví. Echo vyšetření srdce dopadlo výtečně s normálním nálezem a to mě vyšetřoval doc. Král, jeden z nejlepších cardio odborníků. Štěstím bez sebe jsem to hned hlásila našemu náčelníkovi. Dnes vím, jak je důležité nezahrávat si partii s Osudem, není lehké být vždy připraven na všechny výzvy her života. Ten den byl mráz kolem 0°C, když jsem s Luckym dorazila k Vltavě, voda 5,4°C. Plavu zatím málo, jen postupně se osměluji a získávám jistotu proplouvat chladnoucím časem. Podzim tak rychle přešel v chlad, že jsem si zapomněla rozcvičovat ve vodě prsty, jak jsem se kdysi naučila v zimní vodě. Ještě jsem zhýčkaná létem a jeho teplými záchvěvy. Nejdu do šatny, přece se jen obávám, že tam zůstanu sama, ve větru kolem proplouvají kamarádi, Martina, Petr, Hana. Psychický a fyzický svět našeho života musí být v souladu, propojený láskou, objetím úsměvu, voláním kamarádů. Pak se dostaneme i za hranice sil, kde počíná křehkost pospolitosti a teplo u srdce.

Sobota 11.12. 2021 voda 5,1°C, vzduch 0°C, průtok 61,9 m3/s, 11 minut

O víkendech tu bývám sama bez přátel z oddílu, jen občas přichází Petr, který má v době covidu práci mimo Prahu. Mnoho neočkovaných plavců se tu otužuje, jsou to ti, kteří nemohou do šaten, ty jsou rezervované jen pro ty po vakcinaci. Tedy se tu ohříváme u ohně a je nám dobře, jak jsme vděční za tu trochu tepla po doplavání, i když nás chvílemi dusí kouř a je třeba se převlékat na odvrácené straně. Dnes jsem chtěla jít na přenos z Met opery, ale pro neočkované je i zákaz shlédnutí, avšak je i doba k přemýšlení, ve vodě je tolik chvil k ujasnění. Netušila jsem, že budu tak osamělá bez něho. Zažila jsem však něco krásného, co se v životě málokdy opakuje, i když mi nezanechal nic hmotného. Mám jen poklad Luckyho, kterého vychoval. Má cesta do Cholupic před pěti lety, to byla pouť s křížem na rameni. Mnozí tu však žijí bezstarostně, i když v této lokalitě chybí obchod, lékař, doprava je neúnosná, ale ti další mají arzenály aut a jiných dopravních prostředků, netahají nákupy přes hory a doly, v bezlisté krajině smutku.

Deník zimní plavkyně /64/

Středa 1.12. 2021 voda 7,4°C, vzduch 7,4°C, průtok 66,1 m3/s, 9 minut

První prosincový den s Ivou, Marcelou, Janou. Děvčata plavou jen u pláže, plavou na závodech a tak potřebují i odpočívat. Já plavu svých 250 m po proudu a dál se nepouštím. Tak krátké vzdálenosti jsem plavala snad naposledy v loňských mrazech. Jana pomáhá Ivě s oblečením, má zlomenou nohu, berle a přesto je tu, nevzdává se. Je silná, každá z nás má rys povahy, který je třeba obdivovat a respektovat. Jana plave méně, aby pomohla Ivě s oblečením. Ta děsuplná příhoda po plavání mě znovu zbavuje klidu a rozvahy, jsem znejistěná, bojím se dalších vyšetření srdce, ve strachu, aby vše dopadlo dobře. Dnes, kdy dopisuji můj zanedbaný blog vím, že 8.12 dopadlo echo vyšetření výborně, čeká mě však ještě nukleární vyšetření v lednu, aby měl sportovní kardiolog stoprocentní jistotu, jak říká.

Neděle 5.12. 2021 voda 6°C, vzduch 2°C, průtok 69 m3/s, 11 minut

O víkendu rozdělávají otužilci kolem Dana Landy oheň, další oheň plane u PKO. Tak nemusím po plavání běžet do šatny a zůstávám s přáteli u ohně, ale kouř dusí, tak raději běhám v kruhu dál kvůli zahřátí. Je zde i Mojmír a Věra z PKO a další plavci. Plavu jen těch 250 m, celkem 11 minut, jak málo proti mým výkonům kolem dvaceti minut. Plavání dává mému životu horizontální směr, ve vertikále probíhá můj tvůrčí sen, je to řád mé životní cesty, proto nemohu polevit.

Deník zimní plavkyně /63/

Úterý 23.11. 2021 voda 8,6°C, vzduch 5,1°C, průtok 70,5 m3/s, 20 minut

Plavu déle i přes omezení MUDr. Šerfa, nedokáži si představit neplavat. Mám prý plavat jen deset minut, než se získá další kontrolní vyšetření mého srdce. Však pokryly dech květin, vlny času v zahradách….Mám novou bójku od Born To Swim, více než po měsíci dopisuji tento blog, nebylo to možné, nechápala jsem nic a to plavu osmým rokem v zimní vodě, stále se učím, jsem na počátku snažení, znovu. Zazdálo se mi, že tak nějak vypadá smrt, i když přece je mnohem ohleduplnější, laskavější, bez tak děsivých konotací. Medicína má pro tento stav výraz panická ataka a tak ji i nazval kardiolog ve VFN, když jsem mu vysvětlila prožitý stav jakési před smrtné úzkosti. Pan je z mytologie syn Herma, od toho se odvíjí výraz paniky. Srdce mám v naprostém pořádku a jsem schopná zimního plavání.

Po této příhodě se bojím plavat déle, navíc je voda chladnější, potřebuji plavat s někým, nebýt o samotě. Plavu tedy jen asi 20 minut, 650 metrů. Hrozí prý poškození srdce, mám se šetřit, než lékař bude mít stoprocentní jistotu, i když mám potvrzení, že mohu plavat na závodech. Převlékáme se venku, 5°C je teplota ještě snesitelná, bude hůře. Dnes se mi zdá, že ani smrt nemůže být tak hrozná jako to, co jsem prožila toho večera. Přitom voda byla relativně teplá, plavala jsem již i v ledu a v teplotách kolem nuly.

Sobota 27.11. 2021 voda 7,7°C, vzduch 3° C, průtok 60,5 m3/s, 11 minut

Dnes s Petrem, má problém se zuby, tak bude se mnou plavat jen kratší trať. Dozvídám se o smrti blízkého člověka, to bylo to umírání, kdy jsem byla v šatně na pokraji sil, v té době mého prožití. Souvislosti nikdo nevysvětlí, emoční pohled je mnohdy průzračnější, než zřejmé a vysvětlitelné, poznané.

Všichni ti mrtví z našich životů, jdou v průvodu, tlačí vás očima…něco se mi zdálo, krásný sen, nevím jaký…na květinu dopadající silný vodopád vody, stále stejný mohutný vodopád. To je čas mého života, my s Luckym potřebujeme jen lásku a teplo.

S Petrem se osměluji zajít do naší sklepní šatny, 11 minut je doba ve vodě pro mě příliš krátká, při těchto teplotách můžeme zůstat ve vodě i 26 minut, ale nepokoušíme osud. Plaveme od mola jen k druhému zábradlí, kolem 250 m, běžíme společně do šatny a je nám dobře.

Deník zimní plavkyně /62/

Středa 17.11. 2021 voda 9,1°C, vzduch 7°C, průtok 61,9 m3/s, 30 minut

Voda je proměnlivá, stejně jako stav lidské mysli a těla. Neustále překvapující svými změnami, stejně jako v tento den, kdy se stalo něco neočekávaného. Byl sváteční čas a já i přesto učila, navíc o svátcích bývá i horší doprava po Praze s delšími intervaly mezi spoji. A protože jsem krátce po poledni ještě učila, přijela jsem k Vltavě v pozdním odpoledni, kdy Vláďa s Míšou přišli již dříve na trénink a já končila po 30 minutách v 9°C vodě až kolem 16,15 sama. Stmívalo se, navíc mi během tréninku utekl Lucky za psí slečnou a já měla obavy, že ho nenajdu, běží vždy spořádaně podél Vltavy, sleduje moji pouť vodou a občas i poodběhne a hraje si s pejsky, které tu zná mnoho let. Plavala jsem zneklidněná, se strachem o Luckyho, navíc běh v mokrých plavkách úzkou, potemnělou uličkou k šatně je stresující. Nevzala jsem si čelovku a v těchto místech na vás může znenadání vyrazit neosvětlené kolo bez upozornění zvonku. Křivolaká, záludná cesta mnohdy plná kaluží, neuhlazených vyčnívajících kamenů, je ve tmě nepřehledná. Byla již téměř tma, když jsem doběhla do šatny, navíc se strachem, že zde správce uvidí Luckyho, není to tu přátelské prostředí pro pejska, i když hodného. Šatna je ve sklepních prostorách bez oken a v tuto chvíli zde nebyl nikdo, kamarádi už odešli. Vlivem všech těchto vjemů, navíc chlad po delším plavání způsobily, že jsem dostala neskutečný strach ze smrti, který přišel během vteřiny a na který jsem nebyla připravená a ani by nešlo se jakkoli povznést nad tento vjem. V té chvíli mě nenapadlo nic jiného, než proběhnout budovu Sparty od zdola až po horní patro. Přiměla mě niterná snaha hledat pomoc, zdálo se mi, že umírám. Nevěděla jsem, co to je, jen nezměrný strach ze smrti mě zaplavil bez varování. Dnes si říkám, že to byl asi součet všech negativních faktorů, které mě provází v letošní čas a je jich opravdu mnoho.. Vyplavení úzkostné bolesti z 9°C chladné vody se proměnilo v šum jakoby tíživého utrpení, kdy si nevzpomínám, že by mě cokoliv zabolelo. Všechno se změnilo tak náhle, nečekala jsem tak děsivý atak, nikdy dříve jsem ho neprožila. Strach o život mě donutil probíhat budovou sem a tam v očekávání, že snad potkám a naleznu někoho živého, kdo mi pomůže, tak jsem se cítila ohrožená. Ten kdosi, který tu nebyl, by byl asi v rozpacích, jak mi pomoci, ale mě by v té chvíli určitě pomohl teplý dotek, lidská přítomnost by mě zbavila děsu.. Avšak jsem nikoho nenašla, což bylo na jednu stranu dobře, tedy jsem pobíhala v šatně sem a tam, abych se zahřála. Pozotvírala jsem všechny dveře, aby mě tu někdo další nalezl, snad i nehybnou. Pohyb mě postupně zahřál a já se při něm i převlékala, abych co nejdříve odsud odešla. Co způsobilo onen atak?, asi jsem byla přetížená mnoha starostmi, těžkostmi, které mě v poslední době potkaly, tolik jsem potřebovala lidský dotek a teplou ruku vedle sebe. Další dny v týdnu jsem se dozvěděla o smrti blízkého člověka, který v hodinách mé úzkosti právě umíral.

O víkendu jsem nebyla posléze schopná jít plavat, navíc jsem chtěla vědět, co se mi stalo. V pondělí 22.11. 2021 jsme měla jít na pravidelné kontrolní zátěžové cardio vyšetření k MUDr. Šerfovi a ten mi klasifikoval ischemii, která se po dvou dnech již nepotvrdila, snad i neproběhla, nezměnila moje tělo. Byl to prý i jakýsi neklasifikovatelný otisk na snímku. Snad že jsem si přála mít co nejlepší výsledek vyšetření, tak jsem zhluboka dýchala, zatajovala dech a dlouze pak vydechovala. Dechem se dá ovlivnit mnoho funkcí v lidském těle, až další vyšetření ukáže, zda-li jsem se mýlila. Zatím však další echo vyšetření na 2.FVN ukázala naprosto normální stav srdce bez jakékoliv změny

Deník zimní plavkyně /61/

Úterý 9.11. 2021 voda 10,7°C, vzduch 10,1°C, průtok 113 m3/s, 29 minut

Myslela jsem na moje studenty ve škole, kterým ve skrytu říkám mé děti a také jsem si vzpomněla na ponaučení mé maminky, která mi připomínala, buď na ně hodná, mají to dnes těžké. Rodiče zaměstnané až příliš, nemají na ně čas. O tom všem jsem přemýšlela u Vltavy, když jsem procházela mezi Nádražím Braník k Černému koni, zda-li tu potkám známé tváře, nudisty nebo plavce, kteří mi pohlídají mé skromné svršky, ale nikde nikdo. Bylo ještě časné odpoledne a tak jsem se navracela k naší staronové šatně, kam jsem byla nucená se uchýlit, když jsem někdy od začátku roku 2020 se převlékala u ohně mimo zázemí tepla. Byla jsem tu snad jednou nebo dvakrát a překvapilo mě, jaké je zde teplo. Tak tedy v plavkách znovu ten kilometr běžet zpět ke staré plážičce, jako na závodech. Už je chladněji a po plavání přichází třes, ale ve vodě 10 °C to ještě jde, nezebou ruce. Při vystupování z vody musím být ale opatrnější, Lucky mě chce vytahovat z vody a vždy se vnoří až po bříško, někdy i hlouběji a posunuje mě tlapkou také pod vodu, je takový nešika. Někdy když jsem moc zmrzlá, tak i zoufale předem křičím na Luckyho, že vylezu sama.

Tentokrát ale po plavání bylo všechno tak nádherné, jak za starých časů, v mokrých plavkách jsem běžela jen kousek do teplé šatny, která je v Braníku na dosah. Znovu po dvou letech zažívám to příjemné teplo, poznovu se vracím v rozpoložení jako dřív po plavání ze staré šatny. Kdy i po plavání v mraze byl vzduch pak tak teplý, když jsme odcházeli ze staré šatně, která zůstala daleko za námi u Černého koně. Vnímání vzduchu po vyjití ze šatny je cosi nadzemsky průzračného, je vám tak dobře, kdy po doplavání vás zalije vzduch svým teplem, ať je jakkoliv chladno. Jaký to prazvláštní jev, jako by nás matka Země přijala přímo do své teplé náruče s rozlitým magnem, tak hovoří k nám se svou legendou života i smrti..

Sobota 13.11. 2021 voda 10,5°C, vzduch 6,1°C, průtok 98 m3/s, 30 minut

Vzduch je chladnější, ale voda má setrvačnou teplotu a klesá pomaleji. S novou bójkou plavu poprvé, je větší, výraznější než stará vysloužilá bójka. Všechny moje bójky jsou od firmy Born To Swim, ale tato je oranžová, od předchozích zelených. Již několikrát mě pádlo projíždějící lodi trefilo do hlavy a veslař mě nespatřil a navíc bójka má prostor pro osobní věci, šaty, mobil. A poznovu do šatny v Braníku, už se nebudu rouhat a říkat, jak je nedokonalá. Je dobře, že vůbec nějakou máme. U Vltavy však další plavci již rozdělávají oheň, co víme, jak bude směřovat epidemie a ještě se rádi zahřejeme. Plavu sama, potkávám jen jednoho plavci, ostatní zůstávají u břehu a nesměle začínají se zimním plaváním. Trochu i prší, ale ve vodě to nevadí, spíš déšť otepluje a pokud se nepřidá vítr s protivlnami, je to dobré. Teď již plavu jen kolem jednoho kilometru a budu postupně i snižovat vzdálenost s chladnoucí vodou, ve které nemůže být plavec pak déle.

Od jednoho známého se dozvídám, že zemřela Boženka Černá, jedna z nejstarších zimních plavkyň v Praze. Naposled s námi plavala na Žofíně Memoriál A. Nikodéma, myslím, že jsem ji i zahlédla v létě, ale nyní tato zpráva, bylo jí 91 let. Nevím, na co zemřela Boženka, ale prý utrpěla i zlomeninu klíčku stehenní kosti a i mnozí z těch, kteří zemřeli na nádory včetně melanomu mají dnes naději. Nádor odpadne po zmrazení, zmizí i metastázy.

Deník zimní plavkyně /47 – dokončení /

Úterý 3.8. 2021 voda 17,1°C, vzduch 21°C, průtok 191 m3/s, 34 minut

Ranní plavání s naším Mistrem obzvlášť v létě je nezapomenutelné, vždy mě zláká na dopolední La Manche k Pobřežní cestě. Kdy řeka potichu odplouvá z noci naplněné dešti, mnohde i záplavami. A my to poznáváme, protože vyšší průtok je ve znamení zmohutnělých proudů, kdy schody u řeky a tráva se stromy je ponořená v místech vzdálených břehu. Vladimír je rychlejší než já, tak vyčkává u břehu, než odplavu a pak se setkáváme až u vrby pod Barrandovskými ateliéry na druhém břehu. Je zajímavé, že Lucky teď v létě nerad plave, ale naši slavnostní dopolední ztichlou plavbu ještě odpočívající přírody, nemůže opomenout. Je tak rychlý, že ho musím vždy obdivovat, i když ze strachem a následným ulehčením sleduji jeho pouť proudem. Ale dnes je průtok vyšší, tak jsme rychle na pevné zemi. Vladimír nás ještě stihne slavnostně doprovodit plavbou proti proudu, než doplavu i já rychlá želva i s nejrychlejším Lucky, ke břehu. Až přijdou těžké dny, budu vzpomínat na naše společné plavby, kdy svorní jsme dospěli k pevnině řádu plni sil, naděje.

Neděle 8.8. 2021 voda 18,4°C, vzduch 23°C, průtok 146 m3/s, 40 minut

Každé léto se v Praze opravují komunikace, nyní je to mezi Podolskou vodárnou a Výtoní. Dopravní podnik přichystal v těchto místech pro Pražany výlet lodí Prague. Tak jsme se včera mohli dívat z Vltavy na diadém Vyšehradu z výletního plavidla, když jsme předtím strávili odpoledne ve Stromovce s přítelkyněmi. To byla nečekaná odměna pro Pražany v čase letní opravy kolejí.

Dnes jdu k Vltavě a zpívám si, uchvácena osobností prof. Milana Knižáka a textem písně, kterou zpívá: Modrej, kůň tu běží, skáče zpoza dveří, jó, nebo jenom sním. Jsem jen smrt a já to vím… A vybavil se mi při těch slovech obraz Jana Preislera: Černé jezero, s bílým koněm u břehu.

Myslela jsem na prof. Knižáka na jeho nezkrocenou osobnost, která boří klišé, jde proti konvencím celým svým osudem. Ta šedá česká zahleděnost do průměru bere odvahu a sklání naše hlavy k pokoře. Říká Fashion is message nebo jeho Omalovánky pro nová pohlaví. Kolik je takových silných duchů mezi současníky? Schopnými vysmát se době i s jejími oporami. Nést s nadhledem svůj výtvarný výraz a osobité znamení s odvahou posměchu ve ztichlých sálech umění. Mnohdy jen odlišnost budí nenávist u malých. Stejně hovoří Goethe o L. van Beethovenovi:

Naprosto nezkrotná osobnost, která nemá vůbec nepravdu, shledává-li svět hodným pohrdání; nečiní ho tím však pro sebe ani pro druhé příjemnějším. A bylo mi to odpoledne když jsem šla k Vltavě tak dobře, čekala tam na mě Olinka. Nastalo Novoluní a neslo se ve znamení Lva, kdy je Měsíc přivrácen k Zemi neosvětlenou stranou a právě pouze v této měsíční fázi může dojít k částečnému či úplnému zatmění Slunce.. Dojem z krásných dní nás nesmí pozastavit v plavbě, stejně jak pohled na chudobky v parku v hloučení bělosti, na jediném místě, kde rozkvetl sen něhy, který ty sněžné družky ochraňují. Dnes je přece voda tak teplá, jak v létě nebývá ve Vltavě, není tedy problém uplavat téměř 1,5 km, navyklá na samotu ve vodě bez plavců i ve slunném létě.

Deník zimní plavkyně /60/

Středa 3.11. 2021 voda 11,8 °C, vzduch 9 °C, průtok 140 m3/s, Karlův most po 20. hod. – 1. oblouk

Plavci v noční Vltavě

Bylo nás přes padesát plavců a moje obavy byly tak silné, že jsem odpoledne dokonce spatřila siluetu dávného přítele, minula jsem ho, byl to člověk tak mu podobný, že jsem uvěřila, že to byl on, koho jsem potkala. Osud i přispěchal s jeho autem, které vídávám kousek od zastávky, stejnou značku a zvláštní zlatou barvu, kterou mělo. Ten den bylo všechno tak neskutečné a pak po plavání jsem poznovu uviděla ve snu svého učitele, který mě navštěvuje, když nepíši, když musím zpytovat svědomí po nečinnosti.

Dnes tedy plaveme u Karlova mostu. Jak se bojím, tuto cestu jsem zatím absolvovala jen jednou, začíná se u Lužického semináře, kde je přístaviště lodí a pak se vklouzne z mola do vody a prochází se Čertovkou po proudu mezi domy. Ten stísněný pocit a šero v říjnu, dnes tma v listopadu nejsou příjemné. Plaveme s čelovkami a ověnčeni dalšími veselými led světly. Letos bylo plavání Čertovkou posunuté, protože se opravovala protipovodňová vrata na konci příkopu a my bychom nemohli zaplavat dál do Vltavy. Sama s Luckym jsem objevila toto narušení naší vodní cesty. Protože strach, jak budu plavat ve tmě mě přiměl jít si prohlédnout naši plavbu předem. Tak jsme čekali až do dnešního dne. Můj strach byl dán i tím, že mám horší viditelnost ve tmě, i když nenosím brýle a tak mnohé za šera a tmy nerozeznám nebo spíše nezřetelné, ale byl tu i Petr, který mě pomohl přejít ty těžké úseky na zpáteční cestě proti proudu v Čertovce, měla jsem trochu obavy z výmolů v řece, již jednou jsem se tak co by mnohem mladší, topila. Nejdříve jsme plavali po proudu na konec Čertovky až do ústí Vltavy, kde jsme minuli proti povodňová vrata a pak společně až ke Karlovu mostu k prvnímu oblouku, který jsem tak do půlky podplavala, protože jsem nevěděla, jak dál bych si poradila. Nalevo je splav s jezem a napravo pokračuje vodní cesta dál k Sovovým mlýnům. Ale dokázala jsem to, na zpáteční cestě Čertovkou byl tak vysoký průtok, že jsme asi polovinu cesty šli, držela jsem se Petra celou cestu a pak i jeho ruky. Bylo to nádherné a je to za mnou, příště se již nebojím, dokázala jsem to. Ten můj strach pramenil z vysokého průtoku při mém prvním pokusu před lety, kdy jsem chtěla plavat a nemohla a zdálo se mi nesolidní a nebezpečné procházet jen řekou, již chladnoucí mezi kolmými podmračenými siluetami omývaných domů..

Neděle 7.11. 2021 voda 10,3 °C, vzduch 7,1 °C, průtok 96 m3/s, 27 minu, větrno 12 km/h.

V sobotu u rodičů, otec oslavil 92. narozeniny, tak jsem byla i trochu unavena, nejezdí vlaky, opravují se tratě, stálé výluky. Zázrační lidé, kteří se vedle vás vynoří, aniž je čekáte. Máte nádherného psa, ozvalo se přede mnou, stála jsem na zastávce u Černého koně a klepala se po plavání, ale zima to nebyla, i když to byla nezachytitelná, nerozpoznatelná chvějivá vibrace těla. Bylo větrno, ale snad proto, že vítr miluji, mi i přes chlad bylo dobře. Nehádal bych vám víc, než 56 let, řekl ten hlas. To jsem slyšela dobře a byl to i úspěch mé poničené vizáže, který byl v této chvíli určitě srdcervoucí. Když prožíváte záchvěvné rozpoložení po plavání, mnohdy slyšíte i špatně, nevidíte úplně ostře a jste v jakémsi stavu nehmotné zkušenosti. Ten hlas říkal, měl jsem celý život psy a já poznám podle tvaru brady, že máte jednoho z nejlepších psů, takoví potřebují jen teplo a lásku a měl pravdu ten člověk. Hovořil o psech co přespávají na sněhu a v mžiku roztrhají vetřelce stáda. Říkal, vezměte si punčocháče, to když se díval na konce mých holých nohou. Já samozřejmě punčocháče, ani ponožky nenosím, když jdu plavat, protože na cestě k vodě je nepotřebuji a po plavání bych je nenavlékla na zmrzlé nohy. Ale měl pravdu v tom, že bych již měla nosit k vodě vyšší zateplené boty, co mám od zimy připravené a věnovala mi je kamarádka malířka. Jak jsem jí za ně vděčná. Nemám schopnost koupit si praktické věci. Ten člověk byl tak blízký, že jsem volala, neodcházejte, on však musel jít zkontrolovat blízkou stavbu a lidi na ní. Neodcházejte, měla jsem pocit, že je to ten člověk, kterého hledám tolik let od smrti přítele a že ho již nikdy neuvidím. V té chvíli se mi zdálo, že je to právě ten člověk, kterého potřebuji ve svém životě. Ale odešel, musel, spěchal.

Ten den jsem měla oblečení u nudistů, jen letmo jsem zahlédla skupinu plavců v Braníku, to byla ta skupina kolem Dana Landy, která se tu schází každou neděli, běžela jsem kolem nich po plavání, stáli u o ohně a byla tu samozřejmě i média, která natáčela rozhovory. Až bude chladněji, tak se snad ohřeji i u jejich ohně. Teď ještě běhám k naší pláži u Černého koně, odkud plavu do Braníka. Cestou vodou vítr prohýbá stromy, v hejnech odlétají ptáci. Všude je zlaté listí, plavu jen k PKO, klesl průtok. Ale vítr po doplavání roztřese. Nudisté teď ve větším chladu rozdělávají oheň, ale není pro mě, je ve svahu téměř u řeky a já mám strach, že nekoordinované chvění těla by mohlo způsobit můj pád, oheň tu není pro mě. Navíc všude jsou ploché, studené kameny, kluzké v zimě, pro mě nebezpečné. Znám i další nebezpečné balvany v řece u břehu, v mraze zrádné, jen lehký pohyb a stisk vede ke krvácení po prasknutí kůže. Znám ty balvany a bojím se jich, proto pokud mohu plavu dál řekou, kde se bezpečněji vylézá, kde jsou hluboko překryté vlnami.

Zimní plavání je láska na celý život, nelze klesnout, nemůžete utéct od této vášně, která vás pohltí jako vlny řeky i jednou náš popel a roznesou ho daleko, až tam, kde lidé přecházejí do obrysů zvířat, květin a stromů. Tak se i naše chladnoucí srdce promění ve skály a chodníky s pískem daleko, kam nevidíme.

Deník zimní plavkyně /59/

Středa 27.10. 2021 voda 13,6 °C, vzduch 13,7 °C, průtok 200 m3/s, 26 minut

Je týden prodloužených podzimních prázdnin. V hloubce času my stále tak mladí, tolik přátel máme kolem sebe. Vltava má vysoký průtok, plavu do poloviny campu, za druhé molo, ještě je teplá voda. Budu mít novou bójku, ta druhá v pořadí začíná ucházet, teď již nebude zelená, ale oranžová s batohem, abych do něho mohla dát oblečení a boty po plavání, poznovu od Born To Swim, plavců a přátel z Brna.

To je středa, kdy jsem šla plavat hned po učení. Obvykle si nechávám na plavání volný den, ale dnes to nešlo. Není to vůbec lehké a pro mě nová zkušenost. Plave se mi krásně, učím se dýchat a zapojovat při plavání hluboké brániční dýchání, je mi tak i větší teplo i když nořím hlavu do vody při výdechu, stále se učím. Oblečení si ponechávám u rybáře v Braníku, je kolem 13 stupňů. Plavu do poloviny campu, dál se mi nechce, přichází Vláďa s Marcelou, Petrem. Uznání a přijetí, to mi společnost nedala, ale copak na tom záleží. To jací jsme jako lidé, je mnohem důležitější, protože ovlivňujeme druhé svoji přítomností, svým osudem.

Sobota 30.10. 2021 voda 12,6 °C, vzduch 15° C, průtok 197 m3/s, 27 minut

Při cestě z Nádraží Braník k Vltavě potkávám známé kamarády z PKO, s kterými jsem jezdívala na závody. Ptají se, proč nejezdím na závody, nejsem totiž očkovaná a nechci se vystavovat nákaze a zbytečnému testování, ale moc ráda je vidím, je mi po nich smutno, ale snad závody doženu.

K nudistům přichází Helenka a moji kamarádi jsou kdesi v dálce u řeky

Zítra jdu na druhý přenos z Met opery v New Yorku samozřejmě i s Luckym, jak se těším.

Deník zimní plavkyně /58/

Středa 20.10. 2021 voda 14,5°C, vzduch 22,2°C, průtok 92,1 m3/s, 35 minut

Je dobré se po plavání těšit na cokoliv dobrého pro duši i tělesné blaho. Já s Luckym takto navštěvuji art kina, nádherný dokument o světoznámém finském architektovi Aalto nebo dokument Botticelli-Florencie a Medicejští. A také začaly přenosy z Metropolitní opery, byla jsem s přítelkyní na Borisi Godunovovi od Modesta Petroviče Musorgského. A to jsem zapomněla na výstavy, ještě jsou otevřené, ještě je čas na vzhlížení k harmonii.

Všechno však zdražuje, budu více učit a když nebudu moci, tak budu vystupovat po Praze se svými knížkami, již jsem domluvená s jedním hudebníkem, ale zatím není čas na čtení, prozatím na mě čekají studenti s hladem po vědomostech, snad? Chybí nám vděčnost a pokora; to je můj povzdech, když se dívám na Vltavu krásnou, osvětlenou sluncem. Naše řeka přímo proti zastávce Malá Chuchle. Místo našich tréninků a dávná šatna…Když si na ni kdokoliv z nás vzpomene, zaznívá jen povzdechnutí.

Ale mně je teď dobře, cítím se snad o čtyřicet let mladší, protože učím, znovu ve škole. Celý den mezi mladými lidmi, jak mi je mezi nimi příjemně, i když se někdy trápíme, ale já učím tak ráda. Jsou mi všichni tak blízcí, tak jsem mladá, jako když vyjdu z řeky, teď chladnoucí, ale šťastná, že jsem naplnila další trénink, že mě po cestě řekou nepotkalo nic špatného. Každou středu se teď potkáváme téměř všichni. Je tu i Jakub, ke kterému jsme chodili v zimě na Dvorce plavat, u něho bylo teplo a bezpečno, je tu Irena s malou Andrejkou. Irena, neohrožená plavkyně i v době covidu na závodech s Marcelou, Jana s nemocnou rukou, náš Mistr Vláďa, Petr, Pavel, Eva, noví plavci pro mě ještě neznámí. Když jsme všichni pospolu, dokážeme víc, než každý sám, jsme silnější, propojeni nadšením. I vzduch je dnes teplejší, stále se učím koordinaci dechu a pohybu ve vodě, voda je ještě teplá a i vzduch plný slunce. Není problém zaplavat až ke campu.

Neděle 24.10. 2021 voda 13,7°C, vzduch 12,3°C, průtok 146 m3/s, 37 minut

U Nádraží Braník je velké shromáždění plavců kolem Dana Landy. Propagují zdravý životní styl navzdory zákazům, rouškám, ale podstatné je pro mě to, že rozdělávají i oheň, což je důležité v zimě, pokud by se poznovu uzavřely šatny a my se převlékali i v mraze venku u řeky.

Konečně učím ve škole a jak jsem omládla, o dvacet, čtyřicet let? Jsem znovu ta mladá učitelka, která se těší ne své studenty. Učím maturitní předmět češtinu, už ne jazyky, které mám ráda, společnost mi stále dluží uznání a přijetí, kterého se mi dosud nedostalo. Co však velkých duchů je na tom stejně, důležitá je síla ve mně, neohroženost a schopnost nezastavit se i přes nejtěžší překážky. Jsem u nudistů, svých kamarádů, kteří nezištně a s ochotou pohlídají věci plavcům, Zatím houf nových plavců kolem Dana Landy se pokouší najít rovnováhu v začátcích plaveckého otužování. Dokonce filmují i svoje pokusy, je tu pan fotograf i malíř Jan Saudek, další fotografové, kameramani, kteří přenášejí záběry na you tube. Plavci se tu budou scházet kolem zpěváka každou neděli, tedy pro mě je i naděje, že nebudu v mrazech osamělá.

Ale plavou jen krátké úseky, což není nic pro mě, běžím k Černému koni a pak dál ve vodě až k druhému molu. Nakonec potkávám známé otužilce kamarády, Sašu, kapitána Karla, Helenku. Je trochu chladněji, tak nudisté rozdělávají oheň. Chlad se poznává po plavání větším třesem, ale radost z tréninku je nad veškerou bolest, která pomine.

Deník zimní plavkyně /57/

Pondělí 11.10. 2021 voda 14,9°C, vzduch 14,5°C, průtok 92,1 m3/s, 31 minut

Kvůli učení jen těžko dobíhám na středeční tréninky a pak plavání k podvečeru mi nevyhovuje. Jsem tu sama, jen dva plavci z PKO , které potkávám na břehu. Ve vodě se učím lépe dýchat, tak jak mi radí Petr, je to asi problém mého pomalého plavání, snažím se i více rozhrnovat vodu podél těla, je mi tak i větší teplo. Převlékám se venku u nudistů, asi tak budu prožívat čas u řeky i do budoucna. Kamarádi Saša, Karel a Helena také nemají kde pobývat po plavání, procházejí se tedy jen podél břehu, cvičí, aby se zahřáli.

Sobota 16.10. 2021 voda 14,3°C, vzduch 13°C, průtok 88,3 m3/s, 33 minut

I letní restaurace U Sváry se loučí s létem, už tu na nás nebude čekat suché místo k převlečení a ochranitelská náruč manželů Svárovských, kteří nám poskytovali útočiště, ať byla letní bouře, větrná přeháňka a především léto s teplou vodou v řece. Kam se teď podějeme? Odkládám si šaty u nudistů, tady je ještě místo pro nás otužilecké plavce. Křoviny a stromy u břehu prosvítají, země vstřebává nekonečné závany listí, hlubinná rez podzimu nese chladnější vítr a teploty klesají. Ještě mi nedělá problém běžet odtud až k naší pláži, jen v plavkách a s bójkou, poznovu sama. Po cestě Vltavou si dodáváme odvahu a úsměvné teplo s dvěma plavci. Nikdo jiný tu dnes není. Učím se dýchat, protože to je určitě můj problém a neschopnost rychleji plavat . Alespoň se více zahřeju, mohu i více cvičit rukama ale to si ponechávám do chladnější vody. U druhého mola vystupuji z vody, prožívám znovu po zimě bouřný šum v mozku, odkrvení a přísun energie zároveň. Celé léto jsem ten pocit neměla a teď s chladnějším dechem času po znovu vchází do těla. Nudisté s náčelníkem rozdělali oheň, jak pohled na plápolající oheň zahřeje. Není třeba se hřát, ale jen vidět tu mocnou sílu, která dodává sílu a naději. A jsou tu i naši kamarádi, kteří doplavali dříve, vítám se s jejich psy. I oni potřebují lidské i zvířecí přátele. Ta radost ze setkání nás pozvedá ke snění s vodou. Saša, Alice, Helenka, Jessika, Mollynka a samozřejmě Karel. A jedu domů, na Nádraží Modřany mi ujíždí jediný autobus, který odsud jezdí o víkendu jen jednou za hodinu. Je změněný jízdní řád a tak jede o tři minuty dříve. Ale hodina čekání je nečekaně zpříjemněna rozhovorem s mužem s vynikající pamětí a obsáhlými znalostmi z historie. Učitel fyziky, který miluje dějiny a zeměpis, ani nevím, jak ten čas uběhl. Tolik vzdělaných lidí je mezi námi, ještě hybernovaná jsem si připadal nedovzdělaná a bez znalostí. A jak nádherně zpíval ten neznámý muž z Cholupického vrchu, kde je přirozenost, spontánnost radosti a hudby v nás? V soumračné chvíli jsem bezhlesně naslouchala té nepomíjivé kráse.