Divadlo hudby a poezie

Gladys

O zpívající mušli


Moře vyplavilo mušli, jednu z nejkrásnějších, vyrostlých v korálové bouři potemnělého moře. A mušle byla nejen velmi krásná, ona i zpívala. Když jste ji přiložili k uchu, rozeznělo se moře v přílivových loukách. A chaluhy mléčné jako opálový zázrak se skláněly a šeptaly cosi o průzračné chvíli zapomnění. Moře odpovídalo šepotem na píseň té něžné a malé mušle. A jak tam tak ležela na mořské písečné pláni, přišel k ní jeden malý chlapec. Zrovna se rozhodl postavit si hradní pevnost z písku, který byl všude kolem a také snil o želvě, kterou najde letošního léta a na jejímž hřbetě bude plout mořem. Tenhle chlapec našel zpívající mušli a protože byl v té době bez bratříčka a i kamarádi ho opustili v tom parném létě, schoval ji hluboko do kapsy. Do hluboké kapsy v letních krátkých kalhotách, jaké nosívají malí chlapci. Ale za chvíli na mušli zapomněl a šel stavět svůj hrad z písku. Stavěl a vymýšlel stále pevnější písečné hradby, dokonce již měl postavenou i věž, která byla nejvyšší ze všech hradních staveb, které to odpoledne postavili děti na mořském břehu. Dokonce zdi své mocné pevnosti obehnal i valem z kamenů a oblázků, které vytáhl z moře. Když to všechno vybudoval, tak světe div se, mušle v jeho kapse na kterou již dávno zapomněl, začala zpívat. A zpívala tak krásně, že i chlapec musel ustat ve své práci a zaposlouchat se do hudby, která prýštila jak mléčný opar a vznášela se v slunci, měkkým rosným oblakem. A v tu chvíli se probudila velká želva, která dýchala a chladila se v jedné písečné díře. Ta želva když uslyšela chlapce, tak se zachvěla a pomalu a důstojně vyhrabávala své velké tělo, aby se šťastná koupala v tónech té líbeznosti. A hudba byla tak podmanivá, že želva šla za chlapcem, který u vytržení naslouchal melodické, šeptající, zázračné mušli. A tak se setkali, chlapec a želva, nevýslovně stará a moudrá. A protože byla i velmi zkušená a znalá, pokynula chlapci, který jen stál a poslouchal. Řekla, nasedněte příteli, neboť hudba kterou slyším, je bolestí mého nitra a já ji musím stále poslouchat dokud budu žít svůj dlouhý život. Tak promluvila stará želva k chlapci, který v té chvíli oněměl úžasem. Neboť není mocnějšího hlasu, než je propadnutí kráse. A želva nosila chlapce po písečných dunách, jen tak jemně a pomalu ho nadnášela, aby se snad nezalekl její obrovské želví síly. Nosila ho v měkké hudbě, která bylá nářkem moře. A mušle v jeho kapse svým zpěvem otvírala cestu v mořských vlnách. Tak cestovaly všichni pospolu v jemnosti paprsků, v hudbě kouzelného zpěvu. Brázdily mořská skaliska nekonečných prostor, hudba ochránila chlapce, aby se udržel v příboji.A byla noc, přišlo čisté ráno, tak měkké v chvějivém snění. A tisíce nocí a dní takto pluly, až chlapec dospěl. A přišlo ráno a chlapec se probudil ve své postýlce a věděl, že již není malý, že se cosi událo v jeho životě. Něco velmi velkého, co celý život bude znít jako píseň malé mušličky v jeho kapse. A sáhl si do svých letních kalhot a nahmatal velkou mořskou mušli.Byla jeho přítelkyní a již ji neopustil.

/konec ukázky/

zpět nahoru

Gladys