Deník zimní plavkyně /62/

Středa 17.11. 2021 voda 9,1°C, vzduch 7°C, průtok 61,9 m3/s, 30 minut

Voda je proměnlivá, stejně jako stav lidské mysli a těla. Neustále překvapující svými změnami, stejně jako v tento den, kdy se stalo něco neočekávaného. Byl sváteční čas a já i přesto učila, navíc o svátcích bývá i horší doprava po Praze s delšími intervaly mezi spoji. A protože jsem krátce po poledni ještě učila, přijela jsem k Vltavě v pozdním odpoledni, kdy Vláďa s Míšou přišli již dříve na trénink a já končila po 30 minutách v 9°C vodě až kolem 16,15 sama. Stmívalo se, navíc mi během tréninku utekl Lucky za psí slečnou a já měla obavy, že ho nenajdu, běží vždy spořádaně podél Vltavy, sleduje moji pouť vodou a občas i poodběhne a hraje si s pejsky, které tu zná mnoho let. Plavala jsem zneklidněná, se strachem o Luckyho, navíc běh v mokrých plavkách úzkou, potemnělou uličkou k šatně je stresující. Nevzala jsem si čelovku a v těchto místech na vás může znenadání vyrazit neosvětlené kolo bez upozornění zvonku. Křivolaká, záludná cesta mnohdy plná kaluží, neuhlazených vyčnívajících kamenů, je ve tmě nepřehledná. Byla již téměř tma, když jsem doběhla do šatny, navíc se strachem, že zde správce uvidí Luckyho, není to tu přátelské prostředí pro pejska, i když hodného. Šatna je ve sklepních prostorách bez oken a v tuto chvíli zde nebyl nikdo, kamarádi už odešli. Vlivem všech těchto vjemů, navíc chlad po delším plavání způsobily, že jsem dostala neskutečný strach ze smrti, který přišel během vteřiny a na který jsem nebyla připravená a ani by nešlo se jakkoli povznést nad tento vjem. V té chvíli mě nenapadlo nic jiného, než proběhnout budovu Sparty od zdola až po horní patro. Přiměla mě niterná snaha hledat pomoc, zdálo se mi, že umírám. Nevěděla jsem, co to je, jen nezměrný strach ze smrti mě zaplavil bez varování. Dnes si říkám, že to byl asi součet všech negativních faktorů, které mě provází v letošní čas a je jich opravdu mnoho.. Vyplavení úzkostné bolesti z 9°C chladné vody se proměnilo v šum jakoby tíživého utrpení, kdy si nevzpomínám, že by mě cokoliv zabolelo. Všechno se změnilo tak náhle, nečekala jsem tak děsivý atak, nikdy dříve jsem ho neprožila. Strach o život mě donutil probíhat budovou sem a tam v očekávání, že snad potkám a naleznu někoho živého, kdo mi pomůže, tak jsem se cítila ohrožená. Ten kdosi, který tu nebyl, by byl asi v rozpacích, jak mi pomoci, ale mě by v té chvíli určitě pomohl teplý dotek, lidská přítomnost by mě zbavila děsu.. Avšak jsem nikoho nenašla, což bylo na jednu stranu dobře, tedy jsem pobíhala v šatně sem a tam, abych se zahřála. Pozotvírala jsem všechny dveře, aby mě tu někdo další nalezl, snad i nehybnou. Pohyb mě postupně zahřál a já se při něm i převlékala, abych co nejdříve odsud odešla. Co způsobilo onen atak?, asi jsem byla přetížená mnoha starostmi, těžkostmi, které mě v poslední době potkaly, tolik jsem potřebovala lidský dotek a teplou ruku vedle sebe. Další dny v týdnu jsem se dozvěděla o smrti blízkého člověka, který v hodinách mé úzkosti právě umíral.

O víkendu jsem nebyla posléze schopná jít plavat, navíc jsem chtěla vědět, co se mi stalo. V pondělí 22.11. 2021 jsme měla jít na pravidelné kontrolní zátěžové cardio vyšetření k MUDr. Šerfovi a ten mi klasifikoval ischemii, která se po dvou dnech již nepotvrdila, snad i neproběhla, nezměnila moje tělo. Byl to prý i jakýsi neklasifikovatelný otisk na snímku. Snad že jsem si přála mít co nejlepší výsledek vyšetření, tak jsem zhluboka dýchala, zatajovala dech a dlouze pak vydechovala. Dechem se dá ovlivnit mnoho funkcí v lidském těle, až další vyšetření ukáže, zda-li jsem se mýlila. Zatím však další echo vyšetření na 2.FVN ukázala naprosto normální stav srdce bez jakékoliv změny

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *