Deník zimní plavkyně /58/

Středa 20.10. 2021 voda 14,5°C, vzduch 22,2°C, průtok 92,1 m3/s, 35 minut

Je dobré se po plavání těšit na cokoliv dobrého pro duši i tělesné blaho. Já s Luckym takto navštěvuji art kina, nádherný dokument o světoznámém finském architektovi Aalto nebo dokument Botticelli-Florencie a Medicejští. A také začaly přenosy z Metropolitní opery, byla jsem s přítelkyní na Borisi Godunovovi od Modesta Petroviče Musorgského. A to jsem zapomněla na výstavy, ještě jsou otevřené, ještě je čas na vzhlížení k harmonii.

Všechno však zdražuje, budu více učit a když nebudu moci, tak budu vystupovat po Praze se svými knížkami, již jsem domluvená s jedním hudebníkem, ale zatím není čas na čtení, prozatím na mě čekají studenti s hladem po vědomostech, snad? Chybí nám vděčnost a pokora; to je můj povzdech, když se dívám na Vltavu krásnou, osvětlenou sluncem. Naše řeka přímo proti zastávce Malá Chuchle. Místo našich tréninků a dávná šatna…Když si na ni kdokoliv z nás vzpomene, zaznívá jen povzdechnutí.

Ale mně je teď dobře, cítím se snad o čtyřicet let mladší, protože učím, znovu ve škole. Celý den mezi mladými lidmi, jak mi je mezi nimi příjemně, i když se někdy trápíme, ale já učím tak ráda. Jsou mi všichni tak blízcí, tak jsem mladá, jako když vyjdu z řeky, teď chladnoucí, ale šťastná, že jsem naplnila další trénink, že mě po cestě řekou nepotkalo nic špatného. Každou středu se teď potkáváme téměř všichni. Je tu i Jakub, ke kterému jsme chodili v zimě na Dvorce plavat, u něho bylo teplo a bezpečno, je tu Irena s malou Andrejkou. Irena, neohrožená plavkyně i v době covidu na závodech s Marcelou, Jana s nemocnou rukou, náš Mistr Vláďa, Petr, Pavel, Eva, noví plavci pro mě ještě neznámí. Když jsme všichni pospolu, dokážeme víc, než každý sám, jsme silnější, propojeni nadšením. I vzduch je dnes teplejší, stále se učím koordinaci dechu a pohybu ve vodě, voda je ještě teplá a i vzduch plný slunce. Není problém zaplavat až ke campu.

Neděle 24.10. 2021 voda 13,7°C, vzduch 12,3°C, průtok 146 m3/s, 37 minut

U Nádraží Braník je velké shromáždění plavců kolem Dana Landy. Propagují zdravý životní styl navzdory zákazům, rouškám, ale podstatné je pro mě to, že rozdělávají i oheň, což je důležité v zimě, pokud by se poznovu uzavřely šatny a my se převlékali i v mraze venku u řeky.

Konečně učím ve škole a jak jsem omládla, o dvacet, čtyřicet let? Jsem znovu ta mladá učitelka, která se těší ne své studenty. Učím maturitní předmět češtinu, už ne jazyky, které mám ráda, společnost mi stále dluží uznání a přijetí, kterého se mi dosud nedostalo. Co však velkých duchů je na tom stejně, důležitá je síla ve mně, neohroženost a schopnost nezastavit se i přes nejtěžší překážky. Jsem u nudistů, svých kamarádů, kteří nezištně a s ochotou pohlídají věci plavcům, Zatím houf nových plavců kolem Dana Landy se pokouší najít rovnováhu v začátcích plaveckého otužování. Dokonce filmují i svoje pokusy, je tu pan fotograf i malíř Jan Saudek, další fotografové, kameramani, kteří přenášejí záběry na you tube. Plavci se tu budou scházet kolem zpěváka každou neděli, tedy pro mě je i naděje, že nebudu v mrazech osamělá.

Ale plavou jen krátké úseky, což není nic pro mě, běžím k Černému koni a pak dál ve vodě až k druhému molu. Nakonec potkávám známé otužilce kamarády, Sašu, kapitána Karla, Helenku. Je trochu chladněji, tak nudisté rozdělávají oheň. Chlad se poznává po plavání větším třesem, ale radost z tréninku je nad veškerou bolest, která pomine.

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *