Deník zimní plavkyně /52/

Středa 8.9. 2021 voda 18,9°C, vzduch 25°C, průtok 112 m3/s, 47 minut

Ideální podmínky pro mou pomalou plavbu k Pobřežní cestě. V pondělí jsem se cítila ještě unavená, abych šla tři dny po sobě plavat. Dnes jsem to ale dokázala, i když v pondělí jsem řekla Vláďovi, že nemohu tolik plavat. Kamarádi odjíždí na dovolenou, tak zůstávám sama. Ale jsou tu i plavci z oddílu, kteří nevynechají středeční trénink Jana, Marcela, Pavel, Irena, Iva. Jsou rychlejší než já, tak plavou i v meandrech mezí Zbraslaví a Prahou, i když mnozí i s ploutvemi, já kvůli Luckymu nemohu, tam by mě nenašel mezi skalami, tam já se nepouštím. Dnešní trénink mezi Černým koněm a Pobřežní cestou mi úplně stačí.

Neděle 12.9. 2021 voda 19,2°C, vzduch 25°C, průtok 63,3 m3/s, 45 minut

Čas tak letí, vracíme se domů ke svým řekám, to je rytmus našich let, radosti ze shledání. Poznáváme se v řece, která nás spojuje. Dny léta tak rychle míjí, že jsem se nemohla upomenout, kdy jsem naposled plavala, ale v sobotu jsem byla na přednášce MUDr. Partykové, tak vím jistě, byla to tato neděle. Mnoho kamarádů se chystá na Šumavu, jak mi bude bez nich smutno. Další známé potkávám u Černého koně, prší, v řece chybí plavci, tak nám již začíná podzim, avšak s teplým jemným deštěm, jen s pozvolnou měkkostí chladu.. Lodičky zežloutlých listů se nehlesně snáší k hladině a mě provází představy vzdálených i současných bojů, které svádím. Studenější voda probouzí uzavřené hladiny vnímání a ty vyjevují mnohdy neopodstatněný strach, jakoby se i čistila stopa myšlení v nejjemnějším poryvu nitra. Dosud jsem se nezbavila těchto děsů, které mě jak bojovníci doprovází v mé duši. Jsem také trochu oslabená, tak plavu méně, správně bych být ve vodě neměla, ale nechci zbytečně nahrazovat tréninky, protože ty dva týdně jsou teď minimem až do léta. Plavu ale ke campu, přemáhám se, o to je sladší vítězství těla nad vnitřní bolestí.

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *