Deník zimní plavkyně /51/

Sobota 4.9. 2021 voda 18,5°C, vzduch 23°C, průtok 68 m3/s, 40 minut

Kam až lidská sounáležitost musí zajít, aby svět porozuměl, pochopil. Cestuji s Luckym Teplice, Luhačovice, po stopách krásy, souznění povzdechu pozapomenuté kráse. Kdy jsem naposled plavala? Musím dohnat alespoň dva tréninky týdně. Chladivá laskavost vody, smích větru, kde jsem bloudila? Tolik kroků plných nekončící vášně. Goetha jsem opustila v Teplicích, ale Luhačovice pozvedla do výsostného snění Věruška, kolik takových lidí jsem v životě potkala. Už mě ani netěší vracet se do vzpomínek, k městům, domům, kde jsem kdy žila. Únava z dlouhého cestování zachvacuje letargií, zlhostejněním. Dlouhé cesty však vnášejí klid na cesty kratší. Proč by mě to mělo rozjitřit, avšak změnou prostředí člověk ožívá. Každý rok jsem psala jednu knihu a následně vydala, musím v tom pokračovat. Hovory s věčností, jako kompenzace utrpení s bytem, dcerou. V mezních okamžicích života poznáváme charakter druhých.

Plavu až po příjezdu z Luhačovic, jen z krátkého čtyřdenního výletu, jsem ještě unavená, všude jsem chodila pěšky, náklady si vždy odnáším většinou na zádech bez nosičů a taxiků. Nechci se přetěžovat, celý týden jsem neplavala a musím zvládnout alespoň dva tréninky. Jak mi bylo dobře v Luhačovicích s kamarádkou Věruškou, pár dní mimo Prahu. Pila jsem jen minerální vodu, nenavštěvovala masáže a terapie. Voda je nejlepší masážní terapeutická síla. Začalo září a povinnosti učitelů i školáků, teď jsme ale ještě pod vlivem slunce, vzduchu, ve vodě dohořívá čas ještě snícího léta. Plavu jen ke campu, potřebuji odpočívat, ne se ničit i když voda je teplá.

Neděle 5.9. 2021 voda 18,6°C, vzduch 23°C, průtok 69,5 m3/s, 39 minut

Neděle u Vltavy, břehy plné ospalých, odpočívajících. I psi se choulí ve stínu, ještě nás provází záchvěvy léta, ale pomalu už žloutne listí, i když ještě nepozorovaně. Mirabelky jsou všude na zemi, nikdo je nesbírá a stromy neunesou jejich tíhu, tolik se jich letos urodilo, ale i třešní, švestek. Jen v obchodech nakupujeme tvrdé nektarinky a příliš drahá jablka. Už přemýšlím, jaká zima mě asi čeká, u kterých ohňů budeme nahřívat zkřehlé ruce po plavání. Co zbude po létu, co se stane s naší radostí, kam odplují vzpomínky popadaných dřev stromů; přijde čas bouří, větru a deště. Teď se připravujeme na ten nelad , který nás sevře, na usínání přírody, které se pozvolna připravuje, aniž o tom ještě víme, prorůstáme do přírody svoji touhou, jsme její součástí ve chvíli žízně, v okamžiku splynutí s její proměnou tepla v chlad podzimu. Ještě jsem si neodpočinula, tak jen na konec Braníku, zátěž psychická obstupuje větším chladem, tělo nevnímá krásné počasí, je spoutáno duší a jejím hořem.

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *