Deník zimní plavkyně /46 – dokončení/

Sobota 31.7. 2021 voda 17,8°C, vzduch 26°C, průtok 143 m3/s, 45 minut

Dnes to nejde neplavat, tak nádherný den, poslední den na přelomu prázdnin. Plavu naše La Manche, čemuž se mnozí i zasmějí, ale pro mě je to nejdelší trasa, kterou plavu teď v létě nejčastěji od Černého koně k Pobřežní cestě. U Vltavy sedí rybáři a tak je nutné vlasce minout a neomotat se do předlouhých vláken pod hladinou. Lovící rybáři na nás mnohdy již mávají ze břehu, zvlášť obávaná jsou místa, kde Vltava vzdálená od pevniny nabírá silnější proudění v otevřené vodě. Mnohdy ucítím vlákno, jak mi klouže ze spodu po plavkách a snažím se co nejrychleji odplout do bezpečnějšího proudu. Dnes jsem tu sama a proto si oddechnu, když doplavu k Pobřežní cestě, ale voda je teplá, stejně jako vzduch.

Přes naše plavby se přelévají události, proměny ve společenstvích, ale my jsme tu stále, dychtiví nořit se do tajuplna bouří, ledu, vichrů, záplavových vln. Dotyk řeky a dobré slovo našich přátel smyje bolest světa pozvolným vnořením do vod zapomnění. Neboť chladná voda vás pročistí i k mentálnímu povzbuzení, v probuzení duchovní síly ukryté. Hudba slov vašich přátel, jen zavolání ze břehu, potěšení úsměvem, kdy máte mnohdy pocit, že vás celý svět opustil se promění v okamžení tepla u srdce. A snad i proto, že nepatřím do toho světa velkolepých sálů, jasných světel, která mnohdy provází i na scestí, vím, jak léčivá je hudba slov mých přátel, kteří mě potěší ve chvílích bezradnosti a zmatků nejistot. A tak se prolínají stavy jásající plné vzplanutého ohně mysli s bolestí chvíle, kdy řeka i my otálíme setkat se v náruči chvíle, sblížení. Stav duše a chlad vody je někdy tak bolestivý. Slzy duše musí pojmout řeka, pak je plavec posílen a uchvácen, pak je to on, kdo zvítězil. Protože stejně jak prameny řek nesou vláhu, mísí i lidské slzy v objetí času země. A tak když jsem mnohdy sama a potácím se a nevím jak dál, je to má řeka, která mě vynese k vnitřnímu zpěvu. Plavba v chladné vodě dá člověku sílu bojovat se vším nesouladem světa, být silnými pro dny chaosů.

Deník zimní plavkyně /47/

Úterý 3.8. 2021 voda 17,1°C, vzduch 21°C, průtok 191 m3/s, 34 minut

Ranní plavání s naším Mistrem obzvlášť v létě je nezapomenutelné, vždy mě zláká na dopolední La Manche k Pobřežní cestě. Kdy řeka potichu odplouvá z noci naplněné dešti, mnohde i záplavami. A my to poznáváme, protože vyšší průtok je ve znamení zmohutnělých proudů, kdy schody u řeky a tráva se stromy je ponořená v místech vzdálených břehu. Vladimír je rychlejší než já, tak vyčkává u břehu, než odplavu a pak se setkáváme až u vrby pod Barrandovskými ateliéry na druhém břehu. Je zajímavé, že Lucky teď v létě nerad plave, ale naši slavnostní dopolední ztichlou plavbu ještě odpočívající přírody, nemůže opomenout. Je tak rychlý, že ho musím vždy obdivovat, i když ze strachem a následným ulehčením sleduji jeho pouť proudem. Ale dnes je průtok vyšší, tak jsme rychle na pevné zemi. Vladimír nás ještě stihne slavnostně doprovodit plavbou proti proudu, než doplavu i já rychlá želva i s nejrychlejším Lucky, ke břehu. Až přijdou těžké dny, budu vzpomínat na naše společné plavby, kdy svorní jsme dospěli k pevnině řádu plni sil, naděje.

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *