Deník zimní plavkyně /45 /

Úterý 27.7. 2021 voda 17,3°C, vzduch 28°C, průtok 162 m3/s, 39 minut

Dnes s Vláďou, naším borcem a předsedou ČOUP, je to čest pro mě. Bohužel mi nechtěně ujel autobus, řidiči odjíždí dřív ze zastávky a ta jedna minuta do odjezdu i někdy několik vteřin, je tak pro mě důležitých.

Jdu po delší době pěšky na Beránek. Je brzy po deváté hodině a jak vypovědět vůně rána, kdy odlišně dýchá vzduch, jinak než na sklonku dne, jiná je i řeka. Ranní vlahý vzduch, tak vlažný, něžně chladivý, snad uchlácholený ještě nočním chladem a modří nebe. Jdu pěšky cestou lesem, nepoznávám dávná místa, jsou zarostlá, obrostlá létem zeleně. Každá část dne u řeky má svoje kouzlo, tvář života proměnlivosti, svoji hudbu, snění dne v minutách pospolitosti s druhými lidmi. Ta spojitost klidu, ještě pohrouženého do nočního snu, probouzení řeky po ránu, roztoužená žízeň po slunci, kdy rosná vláha oblévá snění rána. Vše je tak v přírodě zklidněné nocí. Řeka také neprobuzená, nerozjitřená časem života lidí, zanechaná ve své snící noční kráse tmou, která ji poodhalila v její spanilosti. Řeka ponechaná ještě svému snění uvnitř ticha přírody, světa ptáků. Vodní říše ještě skloněná do tmy ticha, kdy ptáci rozvlnili křídly rosné ráno, ještě schoulené v trávě. Ráno žíznící rosou, rozechvěle křehké s ranním šepotem ticha, kdy smích lidí nezvlnil oblost řeky. Avšak píseň života stoupá od jejich břehů vysoko a máte touhu obejmout oblaka. Ráno řeky ještě tak tiché; hořící letní čas vás nutí se rozletět, vdechnout vzduch a stříbřitou omamnost. My lidé tolik toužící po obejmutí úsměvů.

Energizující síla vodního života dodá člověku síly do celého dne. Jaké štěstí, že mám svoji řeku celý rok. Nikdy se nenasytíme toho úchvatu obejmutí chladivou řekou. Do konce života ji musíte milovat, jako člověka po jehož obejmutí, polibku toužíte. Strhnutí do bouře krásy jsme plavali my dva, samozřejmě já mnohem pomalejší a proti nám jen Jitka, jak jsem vděčná za dnešní ráno.

Tato krása mi je dána snad proto, abych nesla dál pochodeň života. To ranní nádherné plavání, kdy mě nic nebolelo, netrápilo. Tak svobodná, šťastná, dokonce jsem zapomněla na svoji neschopnost psát ještě před několika měsíci, na nájemníky, kteří mi ztrpčovali život. Mám silnou potřebu milovat, jako ten, kdo velmi trpěl. Až budu umírat, budu myslet na tyto dny, rána u Vltavy, plné slunce, štěstí. To všechno bylo nevyjádřitelné, nepopsatelné i to jak jsme potkali při plavbě čtyřveslici s krásnými mladými děvčaty. Nic mě nebolelo toho rána, moje tělo bylo ve věku dvaceti let, tak mladé v tom slunci. V noci jsem nemohla spát, tak šťastní můžeme být jen s řekami, s teplýma očima našich přátel. Od Černého koně k Pobřežní cestě, vítězní zase v dalších dnech léta.

Čtvrtek 29.7. 2021 voda 17,2°C, vzduch 26°C, průtok 162 m3/s, 30 minut

Martina, naše mistryně, která dosáhla titulu hned v prvním roce plavání a já nepamatuji, že by se to povedlo jiné ženě. Jsem vždycky tak šťastná, když mi zavolají moji přátelé, kterých si vážím pro jejich odvahu, sílu a jsem hned s nimi mnohem mladší, protože Martina je více jak o generaci mladší. Člověka zimní plavání mění a postupně se stáváte i jedním z těch mladých plavců. Není rozdíl ve věku, jen ve výkonech, smělost mladších posouvá výkon starších plavců, život s lidmi okolo tohoto sportu vás promění o desítky let života a jste znovu mladými lidmi. Proto je pro mě tak těžké odejít z Prahy, odstěhovat se od svých přátel a řeky.

Martina mi vyprávěla, jak předešlý den plavali s Ivou, které si nesmírně vážím pro její výkony, usilovnou snahu být stále lepší a rychlejší, s Janou, Marcelou, Petrem ze Zbraslavi do Prahy. Martina plavala bez ploutví oproti ostatním a tak to bylo pro ni mnohem těžší, asi čtyři kilometry ve větším proudu, než je dnes v Praze. Jen podplavat Zbraslavský most musí být úžasný zážitek. Nádherný pohled z řeky, který nikdy neuvidíte, jen plavec má to štěstí být tam, kde ostatní nikdy nepobývali. To je ta neopakovatelná síla, kterou vám dává tento sport spolu s výkonem těla v chladu. Přátelství plavců je tak posilující, že já sama si nedovedu představit, že by mi kdokoliv z mých přátel zatelefonoval a já byla daleko a nemohla dojít k řece. Tentokrát plaveme jen ke campu, Martina je unavená z předešlých dní a navíc vane chladivý vítr. Jak je nám dobře u naší řeky, říkaly jsme si s Martinou, doma jsme totiž všude tam, kde máme přátele.

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *