Deník zimní plavkyně /44/

Středa 21.7. 2021 voda 16,1°C, vzduch 22°C, průtok 242 m3/s, 31 minut

Plavu znovu po týdnu s oddílem, vidím se s Pavlem, Petrem, všichni doplaváváme od Černého koně k Pobřežní cestě. Vláďa se zdržel s novým adeptem zimního plavání a tak jsme osaměli U Sváry. Je mi dobře, jako vždy po tréninku, následuje zklidnění; i když mě zítra čeká prohlídka bytu.

Celá země se nepřetržitě stěhuje, alespoň ti méně majetní, kterých je většina, ti další jsou po stěhování. Jsme stále společností vyděděných, ztracených, málo co funguje a když tak s obtížemi. Většina se snaží užít si volnost z posledních sil, než nás znovu obejme epidemie a její další mutace. Vysoký průtok po deštích a bouřkách kdesi daleko, klesá i teplota vody, která je celý rok vynikající pro otužování.

Pátek 23.7. 2021 voda 16,4°C, vzduch 27°C, průtok 201 m3/s, 37 minut

Dnes jedu plavat až k večeru, unavená po čtvrteční prohlídce, která se protáhla do pozdního podvečera. Odpoledne na výstavě On love v DOXu s Věruškou.

Za mostem Inteligence stojí saxofonista, je k večeru, hudba teskní na plachou, zklidněnou řeku, živý stesk hudby u Vltavy v zákoutí, u poloprázdných břehů, kdy se čas hrouží do ticha krajiny s ptáky. Hudba vtéká do řeky se vzdechy léta, břehy teplých večerů, vdech tónů se mísí s jemným, nočním vlněním proudu. Trochu v obavách vždy vplouvám do zátoky u Pobřežní cesty, která je rozevřená jak rozlehlá náruč s dalekými břehy, které opouští plavec chráněný svým snem zklidnění, tak osamělý uvnitř tíhy vod.

Pak k večeru Vltava oněmí a zůstane tu jen pro křik a zpěv nočních vodních ptáků v chladnoucích podvečerech..

Sobota 24.7. 2021 voda 16,7°C, vzduch 28°C, průtok 143 m3/s, 42 minut

Jdu plavat dříve odpoledne, je tak krásně, nepřetržité červencové teplo, kterého se nemůžeme nasytit po zimě v ledových vlnách.

Vždy k večeru když se vracím a autobus odjíždí až po hodině, chodím pěšky, mnohdy s těžkým nákupem. Nebydlím v centru, vím, co je utrpení starých lidí v příměstských lokalitách bez vlastních aut a nefungující dopravy, bez zdravotní péče, bez možnosti nákupu. A to nemluvím o matkách s kočárky. Sama jsem takto s kočárkem jezdila do pět kilometrů vzdáleného obchodu tam a zpátky jako mladá. Vždy když mi ubývají síly a nesu nákupy, říkám si, co zbylo z našich snů, u Anděla páchnoucí zákoutí, bezdomovci, zdrogovaná mládež. Celý život prožívám na ubytovnách, pak v nájemním bydlení a se mnou mnozí další. Asi proto jsem překonala nástrahy zimního plavání v pozdním věku, kdy se mnozí vzdávají. Ale co naši rodiče, kteří prožili války se ztrátou blízkých, mnozí v nich i zemřeli. Odkud šli a kam, jejich kroky utichly v neznámu, v žízni po životě.

Dnes se bojím jen bouřky, výstrahy jsou nepřetržitě chybné, mýlí se všichni v předpovědích. Doplavu tu svoji vzdálenost od Černého koně k Pobřežní cestě, po cestě řekou se mi v bójce namočily mobily, ale doklady zůstaly suché.. Jak se to stalo, kapičky se vysrážely uvnitř obalu v doteku 16°C vody a hořícího letního slunce. Později celé dny suším mobily, jeden odešel asi navždy, ten více odolný s IP 68, jaký paradox. Nikdy jsem neměla podobnou zkušenost

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *