Deník zimní plavkyně /42 – dokončení/

Úterý 13.7. 2021 voda 17,3°C, vzduch 29°C, průtok 288 m3/s, 29 minut

Tak po čtyřech dnech nečinnosti, znovu k mé řece, je příslibem smíru s tápající, bloudící duší i hořem celých národů, které zde pobývali, utišili svoji žízeň po splynutí s věčností. Otisk radosti a souladu naplňuje plavce ponořením do paměti času v jejím toku. Vždyť vody promísily tolik životů, bouří. Usmířený plavec tak přichází vdechnout svůj život do věčné síly přírody. Vltava stále tak krásná a nebezpečná, plavec trpí, pokud je nevěrný své družce. Jak těžko si budu zvykat na další řeky svého života, Vltavu poznávám tolik let a nebojím se, i když opatrnosti nikdy nezbývá, je pokaždé jinak opojně krásně ohrožující.. Teď po deštích, které přicházejí většinou za nocí a tak k ránu již zklidněná je řeka mírně plynoucí, však i unášející spadané větve a dřevo jako vždy. To však vůbec nevadí, v průtoku kolem 300 m3 se plave lehce a rychle, plavec je unášený jak dechem větru, tak rychlým proudem a navíc vzduch kolem 29 stupňů, teplo tak v zimě vzácné, prohřeje rychleji tělo. Jsem za 29 minut na Pobřežní cestě, ale plavat dál nemám odvahu. Břehy obrostly tak hustě, že bych se někde i těžko prodírala, ale chce to probádat, plavat dál, zlenivělého plavce řeka vábí k objevům, moji přátelé Olga i Lucky na mě čekají v mé duši.

Deník zimní plavkyně /43/

Středa 14.7. 2021 voda 17°C, vzduch 24°C, průtok 321 m3/s, 26 minut

Dnes plavu s Petrem a Renatou. Je tu i Marcela s Pavlem, ale ti plavou dál po proudu. Celé léto začínám u Černého koně na naší staré pláži, ani si neuvědomuji vyšší průtok, Vltava odráží meteorologické podmínky v celých Čechách, schody k řece jsou po znovu vysoko zatopené. Je třeba dávat pozor, abychom nenarazili na kusy přírodnin vnořených neznatelně pod hladinou. Ruce ale bezpečně nahmatají překážky v cestě, na březích leží i celé velké kmeny povalených stromů, ale všude kolem proudí i léto, tolik očekávané zkoušenými. Vždy po doplavání k Pobřežní cestě prožívám onu původní radost dobyvatelů nové země, osvobozených ze sevření jha vod. Jak mi je dobře, jaký svobodný nádech na mé plavební cestě. Zpátky běžíme kolem ledáren, kde se dnes pořádají koncerty, filmová představení. Prohlížíme si ledárny z míst, kde jsem je nikdy nespatřila, ale jaká neutěšenost místa, množství aut a prostředí tak nehostinné. Jsme tu špatně? Nikoliv, Renata sem jde dnes večer na koncert Monkey Business. Je již k večeru, tak se nezdržujeme prohlídkou, navíc jsme v mokrých plavkách. U řeky kolem osmnácté hodiny chybí lidé, pusté břehy bez lidí působí opuštěně jak v zimě. Petr vzpomíná, jak chodil plavat v zimě za šera až za tmy, kdy nehostinnost stravuje a ochromuje. Neumím si představit osamělou plavbu za večera, kdy jsem jen sledovala pohasínající západ, sluncem ještě zraněnou oblohu, ale doplavala jsem, tak byl pohled jiný i duševní nastavení v tomto čase zimního podvečera. Málokdy končím na borůvkových knedlících a polévce jako dnes U Sváry, je však léto, žijeme s jeho dary, jak dělníci moře. Život patří těm, co bojují.

Pátek 16.7. 2021 voda 17,1°C, vzduch 25°C, průtok 269 m3/s, 33 minut

Dnes spěchám, jdeme s L. do kina po plavání. Začínám brzy odpoledne, ještě vysoký průtok udržuje tok v plné síle proudění. Jsem tu snad v tomto časném odpoledni úplně sama, řeka je čistší a mohu plavat až k Pobřežní cestě, aniž bych potkala veslaře, jen několik osamělých živáčků přichází. Dny u řeky zabíjí ve mně moji dávnou bolest a opuštění. Už jsem si zvykla, jsme dohnáni časem života k prvotní nahotě, bezbrannosti. Ponecháni v rukou osudu, který jsme spoluvytvářeli, dohnáni k místům, které otiskly naše stopy. Dozvídáme se, kdo jsme až v průběhu života, však svědomí si neseme v pýše a hrdosti pokud je vysoko zažehlou hvězdou, záchvěvem svitu, nezraněným okamžikem váhání. Naše povaha nese náš život, všechny bezelstné, všechny milující. Posvátnost slov s výdechem odpuštění, to řeky světa nesou svědectví lásky.

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *