Deník zimní plavkyně /40 – dokončení/

Neděle 27.6. 2021 voda 16,1°C, vzduch 26°C, průtok 211 m3/s, 36 minut

Plaveme s Petrem, je vysoký průtok, tak je plavba rychlejší. Po tornádu, bouřlivých větrech je voda kalná, unáší velké kusy dřeva a všemožné smetí s hlínou naplavenou po deštích. Není problém plavat až k Pobřežní cestě, Lucky se připojuje v úžině za Braníkem. Na zpáteční cestě se zdravím se Sašou, Karlem, je neděle a naši plavci tu nejsou. My kamarádi zimní vody si i s ostatními lidmi milujícími vodu a její vábivý dotek, dodáváme tolik sil, stačí jen mihnutí známé tváře na břehu a ve vodě, plaveme pak s větší radostí, ozářeni mihotavým teplem, které zahřeje v chladu řeky. Já sama nemohu žít, abych trpěla a prožívala hořkost ve vztazích, potřebuji milovat druhé, abych žila plně a klidně v rozprostření osudu a tvorby.

Celý život se dozvídáme pravdu sami o sobě a tak prožíváme trnutí časem i v hořkých hodinách. Není možné ublížit těm, které milujeme, tak svět přátelství hoří plamenem nedotknutelnosti. Dávám si polévku U Sváry, alespoň trochu se odvděčujeme za pohostinství a ochranu nás plavců.

Deník zimní plavkyně /41/

Středa 30.6.2021 voda 16,4°C, vzduch 22°C, průtok 269 m3/s, 32 minut

Plavu sama, je pozdě odpoledne, v tomto čase již většinou odjíždím od Vltavy. Málokdy zůstávám na břehu po doplavání, potřebuji pohyb a ne polehávání v trávě. Ale jsou dny, kdy zatoužím po lenosti, jen tak s knížkou, avšak za těch necelých osm let plavání to nějak nedokáži. Ale co miluji, je povídat si s lidmi a plavci, kteří tu jsou. Ty bytosti od Vltavy jsou moje spřízněné duše. Tolik pohostinnosti lidských náručí a úsměvů co tu načerpáme, jako z hřejivé slunečné energie. Tady je náš domov, chlad řeky navždy spojuje a to je dnes Vltava plná závodníků, napočítala jsem přes dvěstě lodí, mladí kajakáři dnes obdrží vysvědčení za své celoroční úsilí. A i když je nebezpečné proplétat se mezi tolika loďmi, nastavujeme s bezelstnou důvěrou svoje těla, patříme k sobě. Dnes jsem tu však jako plavkyně sama, až později se vítám s Petrem, Irenou, Janou, Ivou. Jak je nám dobře, my plavci se hladíme očima a to je dnes voda stále kalná. Plavu k Pobřežní cestě a jsem tam mnohem dříve než jindy, voda je tak teplá a průtok tak silný, že bych si mohla troufnout až dál k Barrandovskému mostu, kdy bude znovu taková příležitost. Chybí mi tu plavci, s kterými bych se odvážila, lodě a labutě jsou překážkou a pak břehy hustě obrostlé zelení, nepoznaná místa plná popadaných větví. Ta místa tak daleká, nepoznaná v zimním čase, jen v létě můžeme snít o delších cestách ve vodách. Jsme stále tak upoutaní zemí, vdechem jemné pavučiny, zjizvenou hloubkou života. Vítr celý den probouzí stromy a já se bála bouřky a protivln, které nadnáší vítr, zraňující svým dechem. Zítra jedu za rodiči, jak mi je líto mých stárnoucích, opuštěných rodičů, nikdo z nás není připravený na stárnutí a jeho samotu.

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *