Deník zimní plavkyně /33/

voda 10,1°C, vzduch 12°C, průtok 226 m3/s, 23 minut

Voda je studenější než vzduch, ještě se nestačila po zimě ohřát a když tak jen krátkodobě. Prší se silným větrem, stále jsme ponořeni do chladu jara či podzimu? Společné plavání oddílu stále bez šaten je komplikovanější. Hledáme místa na bezpečné uložení věcí u Vltavy. Končí květen a lidé doufají v oteplení, vyšší teploty snad dají odeznít epidemii. Klademe si otázku , kdo jsme a kam jdeme; hodnoty naší existence se proměnily. Jaké jsou opory našich životů, kde jsou naši přátelé? Stereotypy vcházejí v jiné řády, vzlety myšlení a idejí jsou spoutané a připoutané našimi fyzickými kroky. Osudem lidstva je stále se proměňovat, však ještě jsme zavaleni bolestí těch, kteří odešli příliš náhle a nečekaně. Jitřní doteky slunce zahřívají, ale my ještě utíkáme zkřehlí v dešti. Krajina přírody jakoby obsáhla lidské nitro a není nad to, vracet se k naší skryté duchovní síle, fyzické zdatnosti a především k prostotě života. To nejcennější si neseme v sobě; to kdo jsi, kým jsi se stal a kam jdeš bez ohledu na společenskou změnu, bez ohledu na volání davů.

Plavu jen kilometr, ostatní si troufají na dva i více, v dešti a silném větru, rosteme cíly druhých, stále se učíme v pokoře před silami přírody a vzory našich druhů.

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *