Deník zimní plavkyně /28/

voda 13,1°C, vzduch 28°C, 35 minut plavání

Začalo nádherné letní počasí, zimní plavci polehávají v trávě a dívají se s pocitem vnitřního uspokojení na rojící se čas u řeky; vědí tolik o své milované vodě po odvedené zimní práci a přihlíží jen s úsměvem.

Jako se po časném probuzení díváte na ospalce, kteří teprve teď procitli a počali s činností, kterou jste vy dávno vykonali. U Vltavy již přestal hořet oheň, jen občas ho zapálí několik plavců, kteří jsou v počátcích otužování a potřebují po delší trati se ve vodě zahřát. Delší trať přináší i prochladnutí srovnatelné s pobytem v zimní vodě.

Tak už plavu svoji kilometrovou trať a mohla bych i více a dál, ale starosti, které mě sužují to nedovolí a šetřím se, 36 minut není tak dlouho, abych se mohla pyšnit výkonem. Ruce však již tolik nezebou a vzduch je teplejší než sálání tepla v zimě u topení v naší ještě uzamčené šatně, neotevřené po epidemii. Tak si doklady a osobní věci znovu rovnáme do bójek a další nutné potřeby nosíme k dekám známých kamarádů. Všichni slaví teplé dny u Vltavy a ve vodě jsou i malé děti, které zkouší plavat, ale samozřejmě rychle vylézají. Otužování se stalo módním sportem, který urychlila epidemie, tak nebude i přijímání sportovců do otužileckých oddílů tak těžké jako v minulosti. I můj Lucky se již koupe a plave, aby si osvěžil horký kožíšek. Psychika je u zimního plavání podstatná, mnoho sportovců k překonání vysokých výkonů vědomě přehlíží chlad a nastaví myšlení k vyšší teplotě vnímání. Co já však prožívám celý den, odpoledne zjišťuji, že jako učitelka po celoživotní práci v Praze nemám nárok na žádné bydlení. Společnost vysaje z mladého člověka veškerou energii, aby ho pak odhodila jako vysušený hadr, nepotřebného. A nezáleží na ničem, že jste třeba šla do většího města za prací, abyste uživila jako žena rodinu, z místa, kde práce nebyla a i nalezla naplnění svého života třeba i v tvůrčí askezi. Jak je nebezpečné plnit si sny o duchovním růstu ve společnosti zaměřené jen na zisk, tam je jakákoliv ideje nepřípustně zakázaná. Avšak jak dožívají lidé bez vnitřních pnutí výše; jako zubožení, nepotřební. Je nutné se vydat všanc idejím, i když nám není společnost nakloněná, vždy, nebát se vichrů slz a pádů, tam kde je síla myšlení jedince.

Comments are closed.