Deník zimní plavkyně /27/

voda 10,5°C, vzduch 14°C, 35 minut plavání

Snad je komické, psát Deník zimní plavkyně v čase počínajících letních teplot, ale zimní plavci si v létě prodlužují čas plavání, já se konečně dostávám na kilometrovou trať a dále, v závislosti na výši průtoku řeky. Není to asi tak vysoký výkon, jsou plavci starší a lepší. V zimě měli mnozí i více možností, než já, která se převlékala v nepřízni počasí a navíc je to i v psychickém nastavení, které mi brání být více uvolněná a bez existenčních starostí. Je to i zvýšená citlivost a neschopnost prožívat bez niterných vzrušení vyšší výkony, navíc i samota plavce bez podpory, která je u citlivých jedinců podstatná. Každá slabost je však vyvažována i silou v jiných aspektech života. U mne je to boj nezávislého jedince se společností, protože vnitřní svoboda je prvotní u tvůrčí osobnosti. Teď při hledání dalšího bydlení jsem si uvědomila, jak společnost neustále ohlupuje a láká sliby, proklamujícími utilitárnost svých postojů, jen v zájmu co nejlevnějších, nejefektivnějších možnosti, pro přežití celku. Avšak tvůrce má na mysli jiné obsáhnutí života, je veden krásou vyjádření a ztvárněním idejí, což bude vždy v rozporu s kolektivní, brutální snahou po jeho ovládnutí. Hledání bydlení v dnešní Praze znamená průchod mezi sociálními strukturami a pohled na dění z jiného úhlu pohledu, mnohdy skrytého běžnému rytmu života v denní honbě za uchvácením. Srovnáváte místa ve kterých žijete s novým prostředím, které vás nově pohlcuje a utváří i rysy povahy svých obyvatel. Uvědomila jsem si, že jsem prožívala svůj život na místech energetické výbušnosti, plných vzruchu, v epicentrech energie. A místa, kam nově přicházím jsou tak poklidná, bez procházejících lidí, vilové čtvrti nesené vzduchem bez šelestění, bez výkřiku. Jakýsi útlum vzpomínek, nostalgická vzpomenutí v bezhlesí. A jak vmísit svůj život do tohoto poklidu, když teď žiji sice v Praze, ale téměř na vesnici, také v izolaci, ale sní tu vzduch v jiném rozechvění a keře obsypané květy teď v květnu objímají odlišné písně ptáků za svěžích rán. Tak hledám nové bydlení, které by se promísilo i s moji duší.

Tato moje od přírody daná citlivost je příliš jemná pro tak tvrdý, ale i krásný sport jakým je zimní plavání. Je vůbec prapodivné, že člověk tak křehce nastavený vstupuje do toků mrazivých proudění v roce, stále křehčích znění, tak jak je povaha věkem nalézá. Teď si uvědomuji, jak jsem málo v životě cestovala, buď mi chyběly peníze, které jsem vkládala do svých knih a nebo denní starosti a péče o blízké mi stála v cestě. Asi bych ve větší míře mohla pochopit ozvěny životů na této planetě. Ale k hlubině nitra a jeho pochopení, není třeba se oddat přes neustálou změnu místa. Nedávno jsem se dočetla, že generace mých současníků došla jen k neustálému užívání, hromadění požitků, což je sen mých současníků, spojený s nadbytkem. Kam kráčí ti nepřemýšlející lidé? Velcí duchové minulosti prozřeli a spatřili celek, aniž stále proměňovali místa svých životů. Skutečnému umělci je znalost světa vrozena a nepotřebuji k jejímu zpodobnění více empirie, jak říká Goethe. Na pár metrech světa, je možné vidět celý svět a kráčet k nalezení místa harmonie.

Comments are closed.