Deník zimní plavkyně /10/

8.3.2021

Nemohu vynechat Goetheho maximu; Krásní mladí lidé jsou hříčkou přírody, krásní staří lidé jsou umělecká díla.

Kdybychom se řídili jako jednotlivci touto premisou, nemuseli jsme jako společnost dojít k absurditám, kdy stáří je se svoji zkušeností vyřazeno, neslyšeno a hlas mladých je pojímán jako nejvyšší jediná pravda.

Píši až dnes, avšak Mistrovství ČR v zimním plavání se konalo v sobotu v Podolí. Trochu jsem onemocněla, ale na vině není plavání, závod, epidemie, ale moje nerozvážnost. V domění, že není problém si omýt vlasy ledovou vodou jsem dostala rýmu, kašel, bolení v krku, porušila jsem jedno z hlavních, bezpečných pravidel zimního plavání, kdy hlava musí vždy zůstat v teple a to jsou následky. Ale i přes nevyspání před závodem, jsem plavala, sice kratší trať než v minulosti, voda byla relativně teplá 8,2°C, ale nebylo mi vůbec dobře, přitom jsem v minulosti plavala v Podolí nejdelší trať 750 m a není to tak dlouho. Co způsobilo, že jsem tak pomalá? Pokud to jsou peripetie a bolesti mého života, které se postupně vytrácí, měla bych se znovu vzchopit a plavat delší tratě, nějak se mi poslední dobou nechtělo plavat rychleji po prožitém velkém stresu. Snad je to ochrana organizmu, který má podvědomou obavu z přetížení. Sice jsem plavala 500 m, ale zdálo se mi, že plavu z posledních sil, ale byl to můj subjektivní dojem, až když jsem se prodírala z bazénu. Nikdy jsem nedala najevo svoji indispozici. Vždyť dnes bych na tréninku v Bráníku plavala sice kratší dobu, ale při teplotě mnohem nižší, ochladilo se, voda má kolem 3,8°C. Na druhou stranu je pravda, že mě plavání vyřadilo i na mnoho let z tvorby. Pokud jsem vydala knížky, byly to jen minulé zpracované podklady, které nevyžadovaly hlubší porozumění, náhled. Ano, zimní plavání vyčerpává po všech stránkách, vyšší imunita organizmu nám není dána zdarma. Ale tyto indispozice jsou již za mnou a překonané, proto se musím pustit do dalšího vývoje osobnosti, vzdělávání a výchovy k zušlechtění. Nemohu nechat své síly ochabnout. Přece se nepoddám, jako nepotřebná fyzicky i duševně, je třeba budovat svoji duchovní pevnost, střeženou fyzickou stráží radosti ze sportu. Dříve jsem asi více přemýšlela za chůze, ale také seděla v přírodě a psala i více učila, pracovala na své osobnosti, vzdělávala se. Můj program vzdělávání a zušlechťování osobnosti se snad pomalu probudí z odmlčení ducha, musím to dokázat a zjistit proč jsem o tolik slabší proti minulosti.

Člověka je možné zničit, nikoli porazit, říká Hemingway.

Přirozené pnutí mysli, které mě naplňovalo odvahou vzepřít se konvencím a společnosti, která se snažila násilně změnit moji osobnost jakoby bylo zakryté utrpením ze smrti, vyhnanstvím a možností mít své dávné milované knihy viditelné, nikoli v krabicích. Dokázala bych víc, ale postupně ještě nabírám sílu.

Takže poznovu plavecký stadion v Podolí v objetí vytesaných skal dávného lomu, po roce uvítal nás zimní plavce na MČR v zimním plavání. Všechno bylo totožné jako  každý rok, kromě povinného testování antigenními testy, měřením teploty všech zúčastněných. Naše celoroční otužování ve Vltavě je každým rokem odměněno touto vrcholnou soutěží, na kterou se sjíždí plavci z celé ČR. Jen letos bylo plavců méně, to epidemie v celé zemi rozhodla o účasti z dalších míst mimo kraje. Bylo však možné vyplnit formuláře o účasti a nebyl problém přijet, pokud nepozdržel plavce stach z nákazy v blízkosti domovů.

Vrcholná soutěž vyjímečně povolená primátorem hlavního města, Ministerstvem zdravotnictví se mohla konat za přísných hygienických opatření, jako všechny hromadné mimořádné akce v době epidemie.

Ještě musím podotknout na svoji obhajobu, že moji pomalost zdržují obrátky v bazénu. Nebyl ani čas je nacvičit, když celoročně plavu ve Vltavě a bazény jsou delší dobu pro veřejnost uzavřené. Teď se přidalo i nevyspání , které může být pro plavce kritické, nesmí se podcenit. Dalo by se hovořit o vyčerpání, které jsem si způsobila sama. Plavání v takovém nastavení vnáší i kritické momenty do života plavkyně. Naprosté oslabení, narušení funkcí těla, včetně orientace. Jakýsi zamlžený stav, kdy člověk vidí oslabené reálné děje jakoby na druhém břehu, který je mimo reálnou představu vědomí. Ve vodě jsem byla velmi pomalá, kolem 22 min., to všechno následně způsobí jakousi křeč nevědomí, z kterého teprve po čase vystupuje reálný svět. Toto osalabení s křečí potlačeného vnímání, kdy chodíme, strojíme se, trvá minuty, někdy i hodiny po doplavání. S postupným prosvětlujícím se uvědoměním existence. Na tyto stavy jsem si navykla již v prvních letech plavání, kdy mě umožnily vnímat z větší perspektivy existenční pozemskou rovnováhu, obohacovaly můj duchovní svět. Avšak nachlazení provázené rýmou hned druhý den odeznělo. A já, která jsem si předešlé opoledne slibovala, že již nikdy nepojedu na závod, kdy jsem již předem zbytečně netrpělivá, nervózní, během dalšího rána na všechno zapomenu a těším se na další trénink. Přetrvají jen nádherné, nezapomenutelné vzpomínky, společné dojetí nás sportovců a svět, který zůstal s jeho soužením daleko od nás.   

Comments are closed.