Deník zimní plavkyně /9/

5.3.2021

Na všechny doléhá přechodné období mezi zimou a jarem, v celé zemi se očkuje proti chřipkové epidemii. Všechny zneklidňují zprávy o úmrtí i mladších lidí. Vítají nás mlžná rána, život na mnoha místech země se zastavil. Děti sedí u počítačů, učí se na dálku, školy jsou uzavřené. Také pracující sedí doma a plní zadání z domova. Doufáme, že teplé počasí sníží nemocnost a vir nebude tak aktivní. I předpovědi počasí se míjí, v mlžném oparu se koupe i řeka. V Ch. za celý den nikoho nepotkáte, jen k poledni děti pobíhají a hrají si v parku. Dny mlžného smutku uléhají na hladinu, dny míjí, sčítají padlé po celém světě jako ve válce. Ale i přesto obchody s nemovitostmi neustávají, stále se kupují, prodávají domy, avšak další prodejny jsou kromě potravin uzavřené.

Respirátory a roušky na ústech jsou trvalou ochranou, lidé je jen pokradmu sundávají, když je nikdo nevidí, nejsou na dohled. Muzea, divadla, kina, sportoviště jsou stále zavřená. I velkolepé výstavy Rembrandt v Paláci Kinských, Sluneční králové v Národním muzeu, jsou zavřené, i když jejich instalace ze zapůjčených fondů stála nemalé úsilí.

Plavání dvakrát týdně dodává mým dnům řád, znovu běžím k pláži, i když se mnohdy nechce v ještě chladných dnech. V zamlžení se vytratil život města, ale řeka nám dává optimismus a sílu, je proudícím životem.

Táhnu větve, které jsou již plné pupenů, i když osekané od stromů, čekají na nový život. Plavu od pláže jen krátkou vzdálenost, asi 650 m, 16 minut ve vodě, která teď znovu chladne na 3,9 °C. Chci plavat co nejdál, tak se chytám kamenů, které nahmatám pod hladinou. L. jako by rozuměl mým myšlenkám, vyčkává právě u toho místa, kde chci vylézt. Jde to těžko, bojím se dotknout velkých ostrých balvanů, které jsou pro zimní plavce nebezpečné a zraňující. Stačí se jen jemně otřít a z nohy teče krev. Ale již běžím k ohni, zdá se mi, že jsem ho přestala potřebovat, pohyb ve větrném odlehčení proměňuje; tak energizující, obsoupený lidským dechem.

Comments are closed.