O darované slunečnici a další pohádky

Jedné dívce se slunečnicí a dalším dětem, které jsem nikdy nepoznala

O holčičce a hrdé květině

Kdesi daleko žije smutná holčička a přitom nechybělo mnoho a mohla být dosud i veselou dívkou, Míšánkem. Neboť to, že je někdo holčička ještě neznamená, že nemůže být i Míšánkem. Vždyť svět lidí není jen tím světem, který vidíme, ale je i skrytý vnitřní radostí. Holčička měla kdysi prostě jen duši neohrabaného malého medvíděte. Ale tahle holčička je dnes moc smutná a neví o tom. kdysi si hrála, jako si hrají všechny děti. Míšánek totiž, je v té holčičce zakletý do smutku, je to již dávno, co se přestal radovat. A dnes nemá ani svoji postýlku, kde by odpočívala, nezná kamarády, s kterými by si hrála, je moc osamělá a určitě by se ráda zbavila svého smutku, ale je tak slabá, že na to asi již nemá sílu, bloudí a není jí pomoci. Jak se to všechno stalo? Bylo to tak, že tahle holčička jednou, to byla ještě moc milá a veselá, přišla na louku plnou květin, kde jedna květina byla zvlášť nebezpečná. 

Vlastně několik květin tam bylo takových. Tehdy byla ta holčička příliš malá, a dostala se až k nejvyšší královně květin. A protože byla zvědavá, moc zvídavá, dovolila si přijít až k trůnu této nebezpečné květiny. Nic nepomohlo, když ji její Kocourek napomínal. Bál se o ni, zapřísahal ji, aby nechodila na louku, kde měla sídlo ta mocná květina, ale nic nebylo platné. Holčička stále přicházela k té louce. Nejdříve byla omámená ze síly a vůně květin, avšak i když to bylo poznání, které chtěla nalézt, bylo to pro ni stále málo. Neboť ona toužila jen po královně všech květin a dokonce si jednoho dne usmyslela, že ji utrhne a to byla velká bolest, která se neměla stát. Královna všech květin byla příliš vznešená a plná zákeřnosti, vždyť i dotknout se její korunky z nefritového peří bylo velmi nebezpečné. Ale holčička si nedala říci, byla tak nedočkavá. Nevěděla, že svět lze poznat i jinak než tím, že ho zničíme a dobudeme. Mohla jen snít o skutečném světě květin a nebyla by dnes smutná, bez své postýlky a pokojíčku s panenkami. Dotkla se nedotknutelné krásy, … vystoupila až k trůnu nejvyššímu, a to bylo nebezpečné. To stálo holčičku radost a veselost. Zranila pyšnou květinu, a dokonce jako trofej si ji přinesla do svého pokojíčku a nechala ji svým hračkám. A tak královna otrávila svou vůní Míšánka, kterého holčička nosila v sobě. Veselého Míšánka a holčička pak přišla o svoje hračky, pokojíček plný her a něžný Míšánek v ní na dlouho usnul. Jak pomoci děti té holčičce, chtěla bych tolik vědět?

O holčičce, co se přilepila k obchodu s hračkami

Také rády nakupujete hračky? Takový obchod s hračkami, to je obrovský lampión, to je vodotrysk záře ve světle velkoměsta. Znám tolik dětí, které mají ty odlesky v očích, když vstoupí. A to se pak taková holčička nebo kluk zavěsí na to teplo paprsků, které vychází z hračkářského obchodu… A už prosí, žadoní, pláčí, některé děti i vyhrožují. Viděla jsem i holčičku, která si lehla na zem a tolik třepala nožičkami, protože chtěla právě tu panenku s tím červeným pokojíčkem. A bylo to zrovna na podzim, kdy sychravost a bláto spojovalo lidské oči a tak ta holčička byla úplně černá. V bílém kabátku, to jsem byla i já děti, když jsem byla malá. Taky to se mnou nebylo lehké, když jsem si zamanula, že chci nějakou hračku. A pamatuji si, že některá z těch panenek to i někdy odnesla vařečkou na holý zadeček, to když byla neposlušná. Ale to ještě nic není proti holčičce, o které bude naše pohádka. Říkejme jí Kamilka, ona vám stála před obchodem a nechtěla pryč. Vždy když šla s maminkou nakupovat a přišla k obchodu s hračkami, byla jak posedlá. Stála a stála, nemohla se odtrhnout, když ji maminka prosila, aby už šly, tak jako by neslyšela. Byla úplně hluchá, neviděla jiné děti, které se na ni tlačily, protože všechny děti milují hračky v rozzářených obchodech. A tak tu holčičku Kamilku musely někdy i odnést, aby ji druhé děti nepomačkaly, aby nedej bože nespadla i na zem, jak tam tak stála. A tak se to opakovalo pokaždé, když maminka nakupovala. Tahle Kamilka jen stála a dívala se. Všechno ji zajímalo, ráda se dívala i v hračkářství, kde jezdily vláčky naložené dřevem a uhlím. Na domy kolem trati, na velká nádraží. Měla ráda i města, ve kterých vláčky projížděly, dívala se i na ovečky, co se tam pásly podél trati. A ve městech byly domy s lidmi a v těch domech pokoje s malinkými i většími panenkami. A některé ty panenky i mluvily, samy měly vybavené zařízení v těch rozlehlých pokojíčcích. Byly tam zásuvky a skříně se vším, co taková panenka potřebuje, když jde na ples, nebo na koncert, do divadla. Nebo se i zamiluje a pak tančí na plese v dlouhých šatech s vlečkou. Tak ta naše holčička stála a dívala se a nikdo ji nemohl odtrhnout, a když se to i povedlo, aby od takového obchodu odešla, to se již většinou všude zhasínalo a lidé odcházeli obtíženi nákupy, avšak maminka té holčičky nemohla vůbec jít nakoupit, aby tu naši holčičku nakrmila. A tak, když byly obchody všechny zavřené, měla pak ta holčička večer hlad a maminka byla smutná z toho, jak uvaří druhý den oběd. Šlo to tak daleko, že bylo velmi nebezpečné chodit s Kamilkou nakupovat, protože pak se stávalo, že druhý den byli bez jídla. Tak to rodiče dělali tak, že se vyhýbali obchodům s hračkami, to totiž byla jediná možnost, jak nezemřít hladem a nakoupit všechno, co bylo potřeba. Ale to pak holčička byla velmi smutná, když na cestách s maminkou nikdy neprošla kolem hračkářství… A tak to Kamilce nedalo a jednou, když ještě rodiče spali, vydala se sama do města, aby našla svůj obchod s hračkami. Bylo to v zimě a dost studeno a protože to byla malá holčička, nasedla do první tramvaje, která jela a projížděla se ranním městem. Byla tak malá, že si neuměla koupit ani lístek, avšak poznat hračkářství jí nedělalo potíž. Takže brzy vystoupila a běžela k prvnímu velkému hračkářství, které našla. Obchod s hračkami byl ještě zavřený a ona bez dechu strnula a stála. A byl to obchod právě na té nejrušnější ulici a snad největší, jaký Kamilka kdy viděla. A jak se dívala, v úžasu zapomínala, že již není ráno, ale poledne a pak nastal večer a lidé přestávali chodit do obchodů, světla se zhasínala a ona nehnutě stála a jen se dívala. A protože dostala žízeň, bylo již přece jen pozdě v noci a skla hračkářství se pokryla jemnou jinovatkou, přilepila rty k výloze, jak se snažila olíznout kapičky mrznoucí jinovatky a tu se to stalo. Rty Kamilky se nejdříve jen jemně nalepily a pak stále víc a více se přichytávaly ke skleněné výkladní skříni, až zůstaly nehybné a nešlo je odtrhnout od výkladu. A tak tam Kamilka zůstala přilepená, nemohla křičet, nedokázala volat na maminku, která byla daleko a určitě již moc plakala, že se jí ztratila holčička. Ale naštěstí šel v tu chvíli kolem pan strážník a když viděl co se stalo, zavolal požárníky a ti přijeli Kamilku odtrhnout. A věřte, dalo to moc práce, ale nakonec se to povedlo a vrátili Kamilku její mamince. A Kamilka se mohla v těch minutách, než ji odtrhli od obchodu tolik dívat, protože ty vteřiny byly nekonečné, když ji odtrhávali. Až všechny hračky, které našla za výlohou v těch přemnohých minutách strachu, se vtiskly do její duše a zůstaly tam.

Deník zimní plavkyně /57/

Pondělí 11.10. 2021 voda 14,9°C, vzduch 14,5°C, průtok 92,1 m3/s, 31 minut

Kvůli učení jen těžko dobíhám na středeční tréninky a pak plavání k podvečeru mi nevyhovuje. Jsem tu sama, jen dva plavci z PKO , které potkávám na břehu. Ve vodě se učím lépe dýchat, tak jak mi radí Petr, je to asi problém mého pomalého plavání, snažím se i více rozhrnovat vodu podél těla, je mi tak i větší teplo. Převlékám se venku u nudistů, asi tak budu prožívat čas u řeky i do budoucna. Kamarádi Saša, Karel a Helena také nemají kde pobývat po plavání, procházejí se tedy jen podél břehu, cvičí, aby se zahřáli.

Sobota 16.10. 2021 voda 14,3°C, vzduch 13°C, průtok 88,3 m3/s, 33 minut

I letní restaurace U Sváry se loučí s létem, už tu na nás nebude čekat suché místo k převlečení a ochranitelská náruč manželů Svárovských, kteří nám poskytovali útočiště, ať byla letní bouře, větrná přeháňka a především léto s teplou vodou v řece. Kam se teď podějeme? Odkládám si šaty u nudistů, tady je ještě místo pro nás otužilecké plavce. Křoviny a stromy u břehu prosvítají, země vstřebává nekonečné závany listí, hlubinná rez podzimu nese chladnější vítr a teploty klesají. Ještě mi nedělá problém běžet odtud až k naší pláži, jen v plavkách a s bójkou, poznovu sama. Po cestě Vltavou si dodáváme odvahu a úsměvné teplo s dvěma plavci. Nikdo jiný tu dnes není. Učím se dýchat, protože to je určitě můj problém a neschopnost rychleji plavat . Alespoň se více zahřeju, mohu i více cvičit rukama ale to si ponechávám do chladnější vody. U druhého mola vystupuji z vody, prožívám znovu po zimě bouřný šum v mozku, odkrvení a přísun energie zároveň. Celé léto jsem ten pocit neměla a teď s chladnějším dechem času po znovu vchází do těla. Nudisté s náčelníkem rozdělali oheň, jak pohled na plápolající oheň zahřeje. Není třeba se hřát, ale jen vidět tu mocnou sílu, která dodává sílu a naději. A jsou tu i naši kamarádi, kteří doplavali dříve, vítám se s jejich psy. I oni potřebují lidské i zvířecí přátele. Ta radost ze setkání nás pozvedá ke snění s vodou. Saša, Alice, Helenka, Jessika, Mollynka a samozřejmě Karel. A jedu domů, na Nádraží Modřany mi ujíždí jediný autobus, který odsud jezdí o víkendu jen jednou za hodinu. Je změněný jízdní řád a tak jede o tři minuty dříve. Ale hodina čekání je nečekaně zpříjemněna rozhovorem s mužem s vynikající pamětí a obsáhlými znalostmi z historie. Učitel fyziky, který miluje dějiny a zeměpis, ani nevím, jak ten čas uběhl. Tolik vzdělaných lidí je mezi námi, ještě hybernovaná jsem si připadal nedovzdělaná a bez znalostí. A jak nádherně zpíval ten neznámý muž z Cholupického vrchu, kde je přirozenost, spontánnost radosti a hudby v nás? V soumračné chvíli jsem bezhlesně naslouchala té nepomíjivé kráse.

Deník zimní plavkyně /56/

Středa 6.10. 2021 voda 16,7°C, vzduch 14°C, průtok 92,1 m3/s, 31 minut

Byla doby, kde jsem poznávala Prahu skrze staletí nahromaděné moudrosti, knih plných odevzdání. Byly to doby vnoření, bojů a růstu. Dnes Prahu nalézám v poznání proměn její řeky. Proč však žehrat na osud, je tolik vzpřímených osudů kolem nás, třeba básnířka Mareček, jak si nevzpomenout na ni, která prožívá s dalšími svůj neradostný čas, avšak s tak silnou, neochvějnou žízní po radosti života, že je mým vzorem ve chvílích nejistot . Ve středu jsem přijela později, učila jsem. Podvečerní vzduch propadlý v melancholické uhasínající stíny již neprobouzí teplem, začínající šeď podzimních nálad v ještě mlčící napřímené trávě. Dnes jsme měli plavat s čelovkami u Karlova mostu, ale opravují se povodňová vrata u Lužického semináře, tak je podvečerní plavba přesunutá až na listopad. Dnes plavu málo, jen k druhému molu, Vláďa s Michalou jsou rychlejší a dostávají se dál až za camp a k Pobřežní cestě. Po mnohaměsíční přestávce během epidemie, kdy byly šatny uzavřené se převlékáme v naší nové klubovně na Spartě, kde jsem dlouho nebyla. Ve vodě se objevují i plavci z PKO, které jsme neviděli, vždyť šatny zůstaly uzamčené, závody se nekonaly. Mám smíšené pocity, zda-li mohu vstoupit tam, kam nesmí přijít ani psi. Lucky může kolikrát vběhnout do budovy, kam vlastně nesmí, jen proto že mě hledá, jen proto že má strach, kde jsem, zda-li v tom šeřícím se podvečeru mě najde, brzy však bude rychlejší tmící samota doléhat na lidi kolem řeky, v čase toužení po dávno zmizelém teple, po nalezení lidského doteku, po odkrytí času, který zůstal kdesi mimo nás.

Sobota 9.10. 2021 voda 16°C, vzduch 14°C, průtok 75,1 m3/s, 36 minut

Dnes se plave tak dobře, vzduch je sice chladnější, ale slavnostní čas voleb do Poslanecké sněmovny. U Sváry je poslední setkání před zimou, zabíjačkové hody, pak už nebude kam si dát oblečení a zbude jen vzduch, holá půda kolem nás a bójky, kam se snad vejdou i věci, které nemůžeme ponechat na břehu. Vystaveni chladnoucímu času; ale ještě svítí slunce a je nádherně modrá obloha. Recituji kamarádům a panu Saudkovi kousek mé Modlitby pro jednu generaci, tak nějak to přišlo, nečekaně. Vždy se rozhoduji impulzivně pod chvatem emoční tíhy, v náporu impulzivní žízně po splynutí s prostorem a lidmi, kteří mě inspirují. Po plavání je tak dobře, k druhému molu nám to s Petrem naprosto stačí. Množstí starostí nás vede k nepřetěžování, k výkonům které pojmou nejen nádhernou sílu i vnitřní naplnění. Nejedeme na závody, které se otevřeli pro plavce, hygienické předpisy jsou komplikované, zatěžující, tak raději tady u řeky. Zbytek odpoledne trávím na Žofíně s web masterem, který se snaží moji doménu přivést ke tvaru hodnému pozornosti a odpoledne také končí volby, s výsledky na které všichni čekáme.

Deník zimní plavkyně /55/

Středa 29.9. 2021 voda 17,7°C, vzduch 17,3°C, průtok 79,8 m3/s, 31 minut

Plavu s Petrem pozdě k podvečeru, kamarádi odplavali trénink a jsme tu jen my dva u Sváry, který bude za pár dní zavírat po letní sezóně. Ještě se tulíme v jeho náruči, než začneme docházet do naší sklepní šatny, tady na slunci je nám lépe. I když chvílemi prší a vzduch se ochlazuje, rozbouřená psychika plavce sráží do depresí podzimu. Jen k druhému zábradlí, pouze ten jeden kilometr, autobusy mají zpoždění, silnice jsou ucpané a dokonce několik spojů i vynechává, už jsem to chtěla dnes i několikrát vzdát, ale nutnost alespoň dvojího tréninku za týden mi dodává sílu pokračovat, když se však ozve Vláďa, který dříve doplaval, je nám již lépe, optimismus si předáváme, sílu k plavbám v těžších podmínkách, když za pár dní začne už zima s kulhající trpkostí navštěvovat naše nové snění po slunci.

Sobota 2.10. 2021 voda 16,7°C, vzduch 22°C, průtok 73,6 m3/s, 38 minut

Pro plavce není dobré plavat v ochlazující se vodě bez doprovodu, tak jsme tu po tolikáté s našimi kamarády. Vzduch je ještě teplejší než voda, tak se nám plave velmi dobře. Mnozí odjíždějí zítra plavat na každoroční otužilecké setkání v Moravském krasu, kde se plave v Punkvě, je to první start plavců v nastávající zimní sezóně. Setkání je komplikované nebezpečím nákazy a tak se všichni musí prokázat zdravotními testy o bezinfekčnosti. Dnes plaveme s Petrem ke campu, voda je velmi příjemná a slunce protepluje ještě podzimní hladinu se spadaným listím, ale průtok je nižší, málo prší a povodí Vltavy také nezvyšuje průtok. Mnozí, kteří nás provázeli letním poblouzněním, odcházejí od vdechnutí chladu, který odpoledne prchá v nových závanech kolem nás. Čas plynutí větru a žízně vody nastává. Až se odstěhuji budu jen vzpomínat na tento poklid začínajícího podzimu, zdánlivé nečinnosti a oddechování plachých květů a života na dně vzpomínek. Teď mohu posílat alespoň své listy po vodě, ještě k zasunutým vzpomínkám tak daleko, kde není života. Všichni se nachylujeme blíže k půdě, čas provází hudbou proměny, život.

Deník zimní plavkyně /54/

Středa 22.9. 2021 voda 16,5°C, vzduch 16°C, průtok 57,7 m3/s, 40 minut

Domlouvám se s Martinou i s Petrem, ale nakonec plavu sama. Je stále těžší v chladnoucím vzduchu čekat. Již po třetí dostávám ve vodě i veslem do hlavy, ale nebolí to, tak doufám, že to bude v nejhorším případě jen modřina ve vlasech. Na chvíli se ponořím a plavu dál. Veslaři se omlouvají a chtějí mi pomoc, ale začínám si zvykat na tyto nehody ve Vltavě, která se plní ve středu odpoledne závodníky a sportovci. Plavců je však málo, jen náš oddíl se posléze schází, ještě se můžeme posadit po doplavání a popovídat si, ale já musím chodit a běhat, abych se zahřála. Přichází náčelník Vláďa s další plavkyní, Petr; avšak mnozí další chybí, začíná podzimní čas větru a chladu, ještě se převlékáme venku, ale brzy nás teplota donutí běžet do naší šatny v suterénu, kde jsme sice chráněni před vlhkostí, ale větší teplo tu také není. Máme alespoň skromnou střechu nad hlavou, potom co naši klubovnu obsadily bohatší, movitější, sport tu přestává zajímat ty, kteří potřebují vydělávat i v místech, kde sport a příroda žijí v nejhlubším propojení. Žízeň po životě v kráse a novém snění je neskutečně silná.

Sobota 25.9. 2021 voda 16,8°C, vzduch 22°C, průtok 47,4 m3/s, 38 minut

Průtok je stále nižší, už si ani nemohu vzpomenout na toto sobotní plavání. Jen vím, že jsem ve čtvrtek četla ze svých knih. Dnes vím, že to byl pro mě nadlidský výkon, zvláště v době, kdy mám byt obsazený a nemohu se odstěhovat a přitom musím zabalit své věci a odejít z Prahy, protože dům kde bydlím, se prodal. Martina, která píše pod pseudonymem Mareček přivedla mnoho svých kamarádů, malíře Ivana Bukovského, harmonikáře Pepíčka Čečila, který doprovázel pana Hrabala a další, kteří mě vedli na mých literárních cestách Prahou. To bylo ve čtvrtek v Duši v peří a v sobotu jsem doběhla ke svým kamarádům otužilcům, kteří si ještě snad naposledy užívali slunce na dekách v trávě. Říkala jsem jim, že jen ti vnitřně nejsilnější lidé přežívají a stanou na konci života mezi nejletitějšími, to jsem si opakovala celou cestu plavby,. Poznala jsem několik tak silných lidí, kteří přežili ostatní a odcházeli z tohoto světa kolem sta let. Byl tu i pan Saudek, který pozval všechny své blízké do svého domu, jak mi bylo nádherně pozdravit se s těmi, s kterými prožívám ty chvíle samoty, mnohdy nevíry, slabosti, kdy tančí naše propojená radost na místech pohlazení slov a úsměvů. Alice, Saša, kapitán Karel, a další kamarádi, to je moje rodina , nevím, kam půjdu a kde budu až je opustím, snad to nedokáži, snad se budu trápit daleko od mé plavecké rodiny. V časech kdy peníze proměnily lidské vztahy jsme upoutáni navždy ke kousku země a trsu trávy daleko někde, .

Deník zimní plavkyně /53/

Deník zimní plavkyně /53/

Středa 15.9. 2021 voda 19,1°C, vzduch 26°C, průtok 66,1 m3/s, 40 minut

Středeční trénink s kamarády, jen je vidět a pozdravit. Jak mi bez nich asi bude daleko za Prahou, až se odstěhuji. Jak mi budou chybět, všechny ty blízké tváře, jak mi bude smutno, pokud je opustím. Dosud ale nevím, kam mě zavane život. Koncem září přibývají starosti, učím a času je méně. Moje předsevzetí, že budu plavat každý den se hroutí, není to možné stihnout a uživit se v Praze. Navíc bez školy by byla moje duše ochuzená. Potřebuji stále na sobě pracovat, i když je to mnohdy finančně neefektivní, každý však máme potřebu doteku vnitřního růstu, i když se nachylujeme, i když vedeme svoji cestu jen krůčky vzhůru. Ten stálý, neutuchající let vysoko, je naší žízní k obloze snění. Dnes jsou tu všichni z oddílu, jen Marcelu jsem neviděla, Janu, Petra. Převážná část oddílu plavala Memoriál Gastona, pouť řekou z Ústí nad Labem do Děčína, kdy obrovský průtok žene plavce až pětikilometrovou silou během čtvrt hodiny. Neumím si představit tu obrovskou energii, mě stačí povodňová síla Vltavy a nemusím vkládat jako břímě své tělo do proudů tak bouřlivých. Kamarádi však byli nadšeni, plni odhodlání do dalších vodních cest. Dnes doplavávám s Martinou jen k druhému molu, nejsem úplně fyzicky při síle a plavu vlastně proti zdravotním příkazům, ale voda mi vždy posílí zdraví, tak uvidíme.

Sobota 18.9. 2021 voda 18,4°C, vzduch 18°C, průtok 63,3 m3/s, 40 minut

Jemně prší, U Sváry jen několik hostů. Plavu sama, ve Vltavě vidím v dálce jen jednoho plavce. Každý víkend jsem tu tak osamělá, PKO plave většinou v sobotu dopoledne a otužilci z jejich oddílu už odešli. Na místě nudistické pláže přebývá i několik kamarádů, kteří vytrvávají a plavou, aniž je porazí chladnoucí řeka. Výkřik podzimní krásy se vloudil zlátnoucím loučením, do jehož mihotajícího, zachvívajícího odlesku na hladině, svorně a tiše vplouvají kachničky. Ta mírná lehkost jejich tichého pobývání je hudbou pro oči plavců.

Nejzranitelnější jsou ti nejslabší a nejmenší, říkala jsem si, když jsem míjela řadu kachniček vzorně plavoucích v zákrytu za sebou, aniž se vychýlily z osy směru. Tentokrát nehraje před mostem saxofon, ten muž tu nebyl, stejně jako plavci a moji přátelé. Toulali se v místech mě neznámých, kam slunce napřelo své poslední silné paprsky, zde však hrana uhasínajícího léta. Nikde nikdo, jen po chvíli motorový člun rozvlní Vltavu. Děti i dospělí utekli z pláží léta a my se vzpomínkou v duši uctíváme s neutuchající nostalgií všechno to teplé a živé, co nás oblouznilo v žáru léta, teď daleko od nás kdesi planoucí.

Deník zimní plavkyně /52/

Středa 8.9. 2021 voda 18,9°C, vzduch 25°C, průtok 112 m3/s, 47 minut

Ideální podmínky pro mou pomalou plavbu k Pobřežní cestě. V pondělí jsem se cítila ještě unavená, abych šla tři dny po sobě plavat. Dnes jsem to ale dokázala, i když v pondělí jsem řekla Vláďovi, že nemohu tolik plavat. Kamarádi odjíždí na dovolenou, tak zůstávám sama. Ale jsou tu i plavci z oddílu, kteří nevynechají středeční trénink Jana, Marcela, Pavel, Irena, Iva. Jsou rychlejší než já, tak plavou i v meandrech mezí Zbraslaví a Prahou, i když mnozí i s ploutvemi, já kvůli Luckymu nemohu, tam by mě nenašel mezi skalami, tam já se nepouštím. Dnešní trénink mezi Černým koněm a Pobřežní cestou mi úplně stačí.

Neděle 12.9. 2021 voda 19,2°C, vzduch 25°C, průtok 63,3 m3/s, 45 minut

Čas tak letí, vracíme se domů ke svým řekám, to je rytmus našich let, radosti ze shledání. Poznáváme se v řece, která nás spojuje. Dny léta tak rychle míjí, že jsem se nemohla upomenout, kdy jsem naposled plavala, ale v sobotu jsem byla na přednášce MUDr. Partykové, tak vím jistě, byla to tato neděle. Mnoho kamarádů se chystá na Šumavu, jak mi bude bez nich smutno. Další známé potkávám u Černého koně, prší, v řece chybí plavci, tak nám již začíná podzim, avšak s teplým jemným deštěm, jen s pozvolnou měkkostí chladu.. Lodičky zežloutlých listů se nehlesně snáší k hladině a mě provází představy vzdálených i současných bojů, které svádím. Studenější voda probouzí uzavřené hladiny vnímání a ty vyjevují mnohdy neopodstatněný strach, jakoby se i čistila stopa myšlení v nejjemnějším poryvu nitra. Dosud jsem se nezbavila těchto děsů, které mě jak bojovníci doprovází v mé duši. Jsem také trochu oslabená, tak plavu méně, správně bych být ve vodě neměla, ale nechci zbytečně nahrazovat tréninky, protože ty dva týdně jsou teď minimem až do léta. Plavu ale ke campu, přemáhám se, o to je sladší vítězství těla nad vnitřní bolestí.

Deník zimní plavkyně /51/

Sobota 4.9. 2021 voda 18,5°C, vzduch 23°C, průtok 68 m3/s, 40 minut

Kam až lidská sounáležitost musí zajít, aby svět porozuměl, pochopil. Cestuji s Luckym Teplice, Luhačovice, po stopách krásy, souznění povzdechu pozapomenuté kráse. Kdy jsem naposled plavala? Musím dohnat alespoň dva tréninky týdně. Chladivá laskavost vody, smích větru, kde jsem bloudila? Tolik kroků plných nekončící vášně. Goetha jsem opustila v Teplicích, ale Luhačovice pozvedla do výsostného snění Věruška, kolik takových lidí jsem v životě potkala. Už mě ani netěší vracet se do vzpomínek, k městům, domům, kde jsem kdy žila. Únava z dlouhého cestování zachvacuje letargií, zlhostejněním. Dlouhé cesty však vnášejí klid na cesty kratší. Proč by mě to mělo rozjitřit, avšak změnou prostředí člověk ožívá. Každý rok jsem psala jednu knihu a následně vydala, musím v tom pokračovat. Hovory s věčností, jako kompenzace utrpení s bytem, dcerou. V mezních okamžicích života poznáváme charakter druhých.

Plavu až po příjezdu z Luhačovic, jen z krátkého čtyřdenního výletu, jsem ještě unavená, všude jsem chodila pěšky, náklady si vždy odnáším většinou na zádech bez nosičů a taxiků. Nechci se přetěžovat, celý týden jsem neplavala a musím zvládnout alespoň dva tréninky. Jak mi bylo dobře v Luhačovicích s kamarádkou Věruškou, pár dní mimo Prahu. Pila jsem jen minerální vodu, nenavštěvovala masáže a terapie. Voda je nejlepší masážní terapeutická síla. Začalo září a povinnosti učitelů i školáků, teď jsme ale ještě pod vlivem slunce, vzduchu, ve vodě dohořívá čas ještě snícího léta. Plavu jen ke campu, potřebuji odpočívat, ne se ničit i když voda je teplá.

Neděle 5.9. 2021 voda 18,6°C, vzduch 23°C, průtok 69,5 m3/s, 39 minut

Neděle u Vltavy, břehy plné ospalých, odpočívajících. I psi se choulí ve stínu, ještě nás provází záchvěvy léta, ale pomalu už žloutne listí, i když ještě nepozorovaně. Mirabelky jsou všude na zemi, nikdo je nesbírá a stromy neunesou jejich tíhu, tolik se jich letos urodilo, ale i třešní, švestek. Jen v obchodech nakupujeme tvrdé nektarinky a příliš drahá jablka. Už přemýšlím, jaká zima mě asi čeká, u kterých ohňů budeme nahřívat zkřehlé ruce po plavání. Co zbude po létu, co se stane s naší radostí, kam odplují vzpomínky popadaných dřev stromů; přijde čas bouří, větru a deště. Teď se připravujeme na ten nelad , který nás sevře, na usínání přírody, které se pozvolna připravuje, aniž o tom ještě víme, prorůstáme do přírody svoji touhou, jsme její součástí ve chvíli žízně, v okamžiku splynutí s její proměnou tepla v chlad podzimu. Ještě jsem si neodpočinula, tak jen na konec Braníku, zátěž psychická obstupuje větším chladem, tělo nevnímá krásné počasí, je spoutáno duší a jejím hořem.

Deník zimní plavkyně /50-dokončení/

Neděle 29.8. 2021 voda 17,5°C, vzduch 18°C, průtok 76,8 m3/s, 39 minut

Všichni nepřetržitě hledáme lásku a tolik ji potřebujeme, protože z hledání lásky rosteme. Co krásných, ušlechtilých lidí jsem potkala během svého putování Zemí. Ale nalézala i ty druhé, kteří zůstali opuštění a třeba i bez bydlení kvůli ziskům druhých. Mnozí krásní mladí i stárnoucí, tolik inspirace nachází člověk, ohleduplnosti, lidskosti mezi všemi lidmi, kteří žijí opravdově a s bolestí svůj každodenní svět práce. I můj Lucky na cestách, mnohdy i s průjmem, jakoby říkal, bolí mě to, ale miluji tě, nemohu jinak, než jít za tebou.. Poznání hledejme mezi těmi nejprostšími, bratrství ducha je jen tam, souznění velkolepých osudem.

Ale dnes jsem naposled plavala před dalším odjezdem, jemně prší, nechtělo se mi, ale voda je tak teplá a já potkávám mé kamarády, Sašu, kapitána Karla, Helenu, Alici i s jejich pejsky Jessie a Mollynkou a samozřejmě pana Saudka. Potkáváme se, ať je teplo nebo mráz, my milenci Vltavy a hned je nám líp, když se vidíme, nejsme tak opuštění, i když řeku kropí pláč deště. Dnes jen ke campu, stále je nízký průtok, tak to jde velmi pomalu. Na zpáteční cestě se v dešti vítáme, já ještě v plavkách, ale po splnění tréninku je vždy dobře, ať je mráz, prší, je přece ještě léto.

Deník zimní plavkyně /48 /

Pátek 13.8. 2021 voda 18,4°C, vzduch 30°C, průtok 126 m3/s, 42 minut

Dnes se všichni těší na posezení u ohně s panem Saudkem, dalším milencem Vltavy, stejně jako Alice, kapitán Karel, Saša a pejsci Jessika, Moly. Také pan Ponert a jeho pejsci, kočička. Tyto dny nám darovali Bozi, všude mirabelky, čas květů uprostřed léta. Cestou potkávám Hanu s Martinou, pátek je jejich dnem tréninku. Oslíček se dnes klidně popásává s bílým koněm v ohradě u zahradnictví. Ve Vltavě je prázdno, i přes nádherné počasí a stoupající teplotu vody, většina tráví léto u rybníků a bazénů, kde je více teplejší voda než ve Vltavě. Vltava je celoročně řekou pro otužování. Jen mi déle trvá než doplavu k Pobřežní cestě, snižuje se průtok, odpouští se voda, stále trvá nebezpečí záplav v Praze i jinde v povodí. Dnes se i Lucky rozhodl smočit svůj kožíšek a plave se mnou v nechráněné úžině mezi Bráníkem a Pobřežní cestou. Relaxují tu i rybáři a je třeba s nejvyšší opatrností podplouvat pod napnutými vlasci. Na druhém břehu po většinu dní potkávám naší labutí rodinu, letos jen s jedním potomkem, který již dorostl v krásnou šedou labuť. Lucky je ale stále ostražitý, má v paměti útok labutího samce v době jarního hnízdění. Až sem se rozléhá hudba z nedalekých Ledáren, kde hrají hudební skupiny nebo se připravují na další koncerty, jak lituji ty krásné ptáky. Ještě že mají křídla a schopnost odplout do většího poklidu.

Sobota 14.8. 2021 voda 19°C, vzduch 29°C, průtok 103 m3/s, 44 minut

Tak teplá voda jako dnes, je v naší řece jen výjimečně, ale i přesto se i některým lidem zdá chladná pro plavání. Náš pravidelný několikaletý trénink nás naučil vnímat tuto teplotu jako příjemnou, nezebou nás už ruce i při delším plavání. V zimní vodě trpí hlavně nehty, zvlášť u těch žen, kterým se hůře prokrvují prsty včetně mě. Své prsty dostávám do kondice až v létě, letos mám ještě poškozené nehty na pravé ruce. Ale je to z jiného důvodu, je to z laku na nehty, který jsem použila po době použitelnosti a pak také nenosím neoprénové rukavice, na závodech jsou zakázané. Přála jsem si dobře vypadat na oslavě a až teď se mi dostaly do rukou i fotografie ze setkání. Snaha vypadat dobře, ale nebyla korunována vzhledem na fotografiích. I přes svůj věk tam vypadám mnohem starší, zatímco další lidé nádherně, bez jediné poskvrnky. Důvodem je retuš fotografií a dnes jsem měla možnost toto téma diskutovat s panem Saudkem, který vám hned zvýší sebevědomí. Nikdy od něho neslyším jiná slova, než chválu na půvabnou vizáž, ale vzhledem k počtu asi šestnácti potomků pana fotografa, neberu tak vážně jeho slova, i když si jich samozřejmě vážím a těší mě.. A to každé ženě hned zlepší sebevědomí, které upadá při pohledu na nesoulad. Když jsem dnes přicházela, pan Saudek seděl v křesílku u Saši, pod stromem, kde je pamětní nápis a vzpomínka na plavce, který s námi kdysi plavával a teď tu není, ale smrt nezpůsobil tento sport, spíš mu naopak prodloužil život v mezním okamžiku. Tak tu odpočíval i pár okamžiků pan Saudek, tak mladý, plný laskavosti ve dnech našeho plaveckého léta. Bezprostřední, vystupující se skromností, s dechem vřelosti. Milují ho tady všichni, obdivují pro jeho vitalitu, schopnosti a nezměrnou aktivitu prožít každý den činorodě v kruhu teplých úsměvů, snu přátelství.

Pondělí 16.8. 2021 voda 19,6 °C, vzduch 23 °C, průtok 119 m3/s, 31 minut

Běžím do kina na film s příznačným názvem Na palubu, tak jen kilometr k druhému zábradlí, víc nestihnu. Ještě chvíli prožít bezstarostný čas léta, i když je cesta do města z Bráníku složitější kvůli opravě komunikace mezi Podolskou vodárnou a Výtoní. Mohla bych plavat až k Pobřežní cestě, ale pro nedostatek času, jen ten kilometr ve vodě. Alespoň ten jeden kilometr, pravidelnost dvojího tréninku v týdnu dodává životu rytmus, oporu v nejistotě času života, dává hloubku, řád ve zpřítomnění fyzickém i duchovním ..Deník zimní plavkyně /49/

Deník zimní plavkyně /49/

Středa 18.8. 2021 voda 17,6°C, vzduch 18°C, průtok 84,9 m3/s, 36 minut

Je již k večeru plavu až téměř do 19. hodiny, snižuje se průtok, ale voda je ještě teplá, i když klesla o celé dva stupně, občas i jemně poprchává. Byla jsem se podívat v Praze 5 na podnájem, tak jsem se zdržela, zatímco celý oddíl, Jana, Marcela, Pavel i Iva jsou již U Sváry na polévce. Jak mohu plavat tak krátkou dobu, když je voda ještě tak teplá, ale je k večeru, nikde nikdo, jen jedna plavkyně v protiproudu z PKO, málem dostávám i veslem do hlavy, jak již jednou v minulosti. Veslař sedí zády k plavci a nevidí dobře na řeku, tak jsem již po druhé mohla špatně dopadnout, ale tentokrát bezpečně podplouvám a veslař se omlouvá, usmívá na pozdrav.

Pátek 20.8. 2021 voda 17,2°C, vzduch 21°C, průtok 69,5 m3/s, 42 minut

Tak přece jen o trochu dále ke campu s Vláďou, loučíme se s létem. Končíme kvůli mě u campu, Vláďa by určitě plaval ještě dál, ale já žiji stresujícími událostmi kvůli svému bydlení, kdy se musím stěhovat, z důvodu prodeje domu a tam kam bych se měla odstěhovat je plno a to v mém jediném bytě. Ustoupit nelze, leda k nucenému bezdomovectví. To u Vltavy prožívám již v létě a v zimě to může být dost kruté. Jednu šatnu jsme ztratili kvůli podnikatelskému záměru, další šatna je v suterénu bez oken se strmým schodištěm, kam nemůžu ani s Luckym. Údajně má umrznout přivázaný k plotu, protože není jiná alternativa, když jsou všechna vrata dokořán a pes naučený následovat, chránit svého pána, jít za ním, navzdory zákazům. Věci a oblečení si dávám tedy k panu Ponertovi, který zde osázel trávník květinami, postavil lavičky na posezení u ohně, ale i on se teď musí stěhovat, je to tak smutné. Mnozí tu hráli i ping pong, zpívali, povídali si, prý vadí takové chování. Myslet si o tom můžeme co chceme, scházeli jsme se tu i s panem Saudkem a dalšími otužilci. Ve sklepě u naší šatny to jde jen ztěžka. Tak zase prožít další zimu bez tepla, jen u ohně? A to budu dojíždět, zatím jinou alternativu nemám, určitě od poloviny příštího roku.

Dnes přichází i Martina s Hanou, vynikající plavkyně, míjíme se, ale jen úsměv, pohlazení očima dodává sílu, pocit bezpečné blízkosti, spoluprožité radosti ze sportu, nadšení, které nás provází.

Deník zimní plavkyně /50/

Středa 25.8. 2021 voda 18°C, vzduch 22°C, průtok 92,3 m3/s, 40 minut

Středa, trénink oddílu, ale přicházím déle, všichni již jsou z vody venku. Klesl průtok a tak musím být opatrná, při delším plavání hned teče krev, i při lehkém stisknutí kůže k balvanu ve vodě při doplavání. Jak to ovlivnit, jen vystupovat z vody tam, kde je bezpečnější schodiště, které je mnohde poškozené hlouběji do vody a balvany střídají hrany schodů. Jedu zítra do Teplic, první výlet v tomto létě, jen snad na tři dny strávené mimo Prahu a tak se musím připravit. Kromě děvčat z oddílu poznávám i Helenu, s kterou jsem se znala jen od vidění. Dnes chybí Marcela, Pavel, Petr, Vláďa, ale určitě přijdou, jen o trochu déle, ve vodě si zvykáme plavat sami, jsme rozdílně rychlí, a tak udržet tempo tam, kde některý z plavců by uplaval vzdálenost rychleji je problém pro pomalejší plavce, kteří plavou sami i v zimě, jako třeba já. Končí léto, mnozí odpočívají mimo Prahu, žijí své letní životy i mimo vodu, propojenou chladem i s našimi osudy. Saša a Karel jsou tu, jako vždy plní optimismu, radosti, i když léto pomalu odchází, ale náš sport žije dál, pomalu nadchází babí léto..

Deník zimní plavkyně /47 – dokončení /

Neděle 8.8. 2021 voda 18,4°C, vzduch 23°C, průtok 146 m3/s, 40 minut

Každé léto se v Praze opravují komunikace, nyní je to mezi Podolskou vodárnou a Výtoní. Dopravní podnik přichystal v těchto místech pro Pražany romantický výlet lodí Prague. Tak jsme se včera mohli dívat z Vltavy na diadém Vyšehradu z výletního plavidla, když jsme předtím strávili odpoledne ve Stromovce s přítelkyněmi. To byla nečekaná odměna pro Pražany v čase letní opravy kolejí.

Dnes jdu k Vltavě a zpívám si, uchvácena osobností prof. Milana Knižáka a textem písně, kterou zpívá:

Modrej, kůň tu běží, skáče zpoza dveří, jó, nebo jenom sním. Jsem jen smrt a já to vím… A vybavil se mi při těch slovech obraz Jana Preislera: Černé jezero, s bílým koněm u břehu.

Myslela jsem na prof. Knižáka na jeho nezkrocenou osobnost, která boří klišé, jde proti konvencím celým svým osudem. Ta šedá česká zahleděnost do průměru bere odvahu a sklání naše hlavy k pokoře. Říká Fashion is message nebo jeho Omalovánky pro nová pohlaví. Kolik je takových silných duchů mezi současníky? Schopnými vysmát se době i s jejími oporami. Nést s nadhledem svůj výtvarný výraz a osobité znamení s odvahou posměchu ve ztichlých sálech umění. Mnohdy jen odlišnost budí nenávist u malých. Stejně hovoří Goethe o L. van Beethovenovi:

Naprosto nezkrotná osobnost, která nemá vůbec nepravdu, shledává-li svět hodným pohrdání; nečiní ho tím však pro sebe ani pro druhé příjemnějším. A bylo mi to odpoledne, když jsem šla k Vltavě tak dobře, čekala tam na mě Olinka. Nastalo Novoluní a neslo se ve znamení Lva, kdy je Měsíc přivrácen k Zemi neosvětlenou stranou a právě pouze v této měsíční fázi může dojít k částečnému či úplnému zatmění Slunce.. Dojem z krásných dní nás nesmí pozastavit v plavbě, stejně jak pohled na chudobky v parku v hloučení bělosti, na jediném místě, kde rozkvetl sen něhy, který ty sněžné družky ochraňují. Dnes je přece voda tak teplá, jak v létě nebývá ve Vltavě, není tedy problém uplavat téměř 1,5 km, navyklá na samotu ve vodě bez plavců i ve slunném létě.

Středa 11.8. 2021 voda 17,8°C, vzduch 24°C, průtok 196 m3/s, 35 minut

Je léto, zrají mirabelky a já denně trhám ostružiny v Ch., už na ně nemám ani místo, tolik jich letos je. A v hloučení snu, poznovu potkávám moje chudobky v parku, když běžím plavat. Dobře, že stanice Vltava uveřejňuje zpětně svoje podcasty. Dnes vím, že nejsem sama se svoji revoltou, kterou tlumí mnohdy okované boty hrubosti, nezájmu lhostejnosti, aby ponížily život všech rostlin, jež mohou kvést. Slova prof. Knižáka mi dodala sílu do mnoha dní, stejným plamenem, jak voda ve Vltavě, hořící teplem po chladných fázích plavání. Ale dnes se setkáváme s kamarády z oddílu a já plavu s Petrem, je nám tak dobře, všichni U Sváry pospolu. Irena, Jana, Marcela, Pavel a další i malí živáčkové, kteří se stávají novými členy, ač ještě nepovyrostli, jenom nás zahřívají svým hebkým záchvěvem života.