O darované slunečnici a další pohádky

Jedné dívce se slunečnicí a dalším dětem, které jsem nikdy nepoznala

O holčičce a hrdé květině

Kdesi daleko žije smutná holčička a přitom nechybělo mnoho a mohla být dosud i veselou dívkou, Míšánkem. Neboť to, že je někdo holčička ještě neznamená, že nemůže být i Míšánkem. Vždyť svět lidí není jen tím světem, který vidíme, ale je i skrytý vnitřní radostí. Holčička měla kdysi prostě jen duši neohrabaného malého medvíděte. Ale tahle holčička je dnes moc smutná a neví o tom. kdysi si hrála, jako si hrají všechny děti. Míšánek totiž, je v té holčičce zakletý do smutku, je to již dávno, co se přestal radovat. A dnes nemá ani svoji postýlku, kde by odpočívala, nezná kamarády, s kterými by si hrála, je moc osamělá a určitě by se ráda zbavila svého smutku, ale je tak slabá, že na to asi již nemá sílu, bloudí a není jí pomoci. Jak se to všechno stalo? Bylo to tak, že tahle holčička jednou, to byla ještě moc milá a veselá, přišla na louku plnou květin, kde jedna květina byla zvlášť nebezpečná. 

Vlastně několik květin tam bylo takových. Tehdy byla ta holčička příliš malá, a dostala se až k nejvyšší královně květin. A protože byla zvědavá, moc zvídavá, dovolila si přijít až k trůnu této nebezpečné květiny. Nic nepomohlo, když ji její Kocourek napomínal. Bál se o ni, zapřísahal ji, aby nechodila na louku, kde měla sídlo ta mocná květina, ale nic nebylo platné. Holčička stále přicházela k té louce. Nejdříve byla omámená ze síly a vůně květin, avšak i když to bylo poznání, které chtěla nalézt, bylo to pro ni stále málo. Neboť ona toužila jen po královně všech květin a dokonce si jednoho dne usmyslela, že ji utrhne a to byla velká bolest, která se neměla stát. Královna všech květin byla příliš vznešená a plná zákeřnosti, vždyť i dotknout se její korunky z nefritového peří bylo velmi nebezpečné. Ale holčička si nedala říci, byla tak nedočkavá. Nevěděla, že svět lze poznat i jinak než tím, že ho zničíme a dobudeme. Mohla jen snít o skutečném světě květin a nebyla by dnes smutná, bez své postýlky a pokojíčku s panenkami. Dotkla se nedotknutelné krásy, … vystoupila až k trůnu nejvyššímu, a to bylo nebezpečné. To stálo holčičku radost a veselost. Zranila pyšnou květinu, a dokonce jako trofej si ji přinesla do svého pokojíčku a nechala ji svým hračkám. A tak královna otrávila svou vůní Míšánka, kterého holčička nosila v sobě. Veselého Míšánka a holčička pak přišla o svoje hračky, pokojíček plný her a něžný Míšánek v ní na dlouho usnul. Jak pomoci děti té holčičce, chtěla bych tolik vědět?

O holčičce, co se přilepila k obchodu s hračkami

Také rády nakupujete hračky? Takový obchod s hračkami, to je obrovský lampión, to je vodotrysk záře ve světle velkoměsta. Znám tolik dětí, které mají ty odlesky v očích, když vstoupí. A to se pak taková holčička nebo kluk zavěsí na to teplo paprsků, které vychází z hračkářského obchodu… A už prosí, žadoní, pláčí, některé děti i vyhrožují. Viděla jsem i holčičku, která si lehla na zem a tolik třepala nožičkami, protože chtěla právě tu panenku s tím červeným pokojíčkem. A bylo to zrovna na podzim, kdy sychravost a bláto spojovalo lidské oči a tak ta holčička byla úplně černá. V bílém kabátku, to jsem byla i já děti, když jsem byla malá. Taky to se mnou nebylo lehké, když jsem si zamanula, že chci nějakou hračku. A pamatuji si, že některá z těch panenek to i někdy odnesla vařečkou na holý zadeček, to když byla neposlušná. Ale to ještě nic není proti holčičce, o které bude naše pohádka. Říkejme jí Kamilka, ona vám stála před obchodem a nechtěla pryč. Vždy když šla s maminkou nakupovat a přišla k obchodu s hračkami, byla jak posedlá. Stála a stála, nemohla se odtrhnout, když ji maminka prosila, aby už šly, tak jako by neslyšela. Byla úplně hluchá, neviděla jiné děti, které se na ni tlačily, protože všechny děti milují hračky v rozzářených obchodech. A tak tu holčičku Kamilku musely někdy i odnést, aby ji druhé děti nepomačkaly, aby nedej bože nespadla i na zem, jak tam tak stála. A tak se to opakovalo pokaždé, když maminka nakupovala. Tahle Kamilka jen stála a dívala se. Všechno ji zajímalo, ráda se dívala i v hračkářství, kde jezdily vláčky naložené dřevem a uhlím. Na domy kolem trati, na velká nádraží. Měla ráda i města, ve kterých vláčky projížděly, dívala se i na ovečky, co se tam pásly podél trati. A ve městech byly domy s lidmi a v těch domech pokoje s malinkými i většími panenkami. A některé ty panenky i mluvily, samy měly vybavené zařízení v těch rozlehlých pokojíčcích. Byly tam zásuvky a skříně se vším, co taková panenka potřebuje, když jde na ples, nebo na koncert, do divadla. Nebo se i zamiluje a pak tančí na plese v dlouhých šatech s vlečkou. Tak ta naše holčička stála a dívala se a nikdo ji nemohl odtrhnout, a když se to i povedlo, aby od takového obchodu odešla, to se již většinou všude zhasínalo a lidé odcházeli obtíženi nákupy, avšak maminka té holčičky nemohla vůbec jít nakoupit, aby tu naši holčičku nakrmila. A tak, když byly obchody všechny zavřené, měla pak ta holčička večer hlad a maminka byla smutná z toho, jak uvaří druhý den oběd. Šlo to tak daleko, že bylo velmi nebezpečné chodit s Kamilkou nakupovat, protože pak se stávalo, že druhý den byli bez jídla. Tak to rodiče dělali tak, že se vyhýbali obchodům s hračkami, to totiž byla jediná možnost, jak nezemřít hladem a nakoupit všechno, co bylo potřeba. Ale to pak holčička byla velmi smutná, když na cestách s maminkou nikdy neprošla kolem hračkářství… A tak to Kamilce nedalo a jednou, když ještě rodiče spali, vydala se sama do města, aby našla svůj obchod s hračkami. Bylo to v zimě a dost studeno a protože to byla malá holčička, nasedla do první tramvaje, která jela a projížděla se ranním městem. Byla tak malá, že si neuměla koupit ani lístek, avšak poznat hračkářství jí nedělalo potíž. Takže brzy vystoupila a běžela k prvnímu velkému hračkářství, které našla. Obchod s hračkami byl ještě zavřený a ona bez dechu strnula a stála. A byl to obchod právě na té nejrušnější ulici a snad největší, jaký Kamilka kdy viděla. A jak se dívala, v úžasu zapomínala, že již není ráno, ale poledne a pak nastal večer a lidé přestávali chodit do obchodů, světla se zhasínala a ona nehnutě stála a jen se dívala. A protože dostala žízeň, bylo již přece jen pozdě v noci a skla hračkářství se pokryla jemnou jinovatkou, přilepila rty k výloze, jak se snažila olíznout kapičky mrznoucí jinovatky a tu se to stalo. Rty Kamilky se nejdříve jen jemně nalepily a pak stále víc a více se přichytávaly ke skleněné výkladní skříni, až zůstaly nehybné a nešlo je odtrhnout od výkladu. A tak tam Kamilka zůstala přilepená, nemohla křičet, nedokázala volat na maminku, která byla daleko a určitě již moc plakala, že se jí ztratila holčička. Ale naštěstí šel v tu chvíli kolem pan strážník a když viděl co se stalo, zavolal požárníky a ti přijeli Kamilku odtrhnout. A věřte, dalo to moc práce, ale nakonec se to povedlo a vrátili Kamilku její mamince. A Kamilka se mohla v těch minutách, než ji odtrhli od obchodu tolik dívat, protože ty vteřiny byly nekonečné, když ji odtrhávali. Až všechny hračky, které našla za výlohou v těch přemnohých minutách strachu, se vtiskly do její duše a zůstaly tam.

Deník zimní plavkyně /43-dokončení/

Neděle 18.7.2021 voda 17,9 °C, vzduch 26°C, průtok 302 m3/s, 34 minut

Zeptala se mě dcera Kori, jak jsi prožila dnešní den, výročí svého života?

Šla jsem přece tam, kde mě mají rádi, ke svým přátelům na břeh Vltavy, abych je objala očima a donesla sýr jejich pejskům, kamarádům Luckyho. Nepotřebovala jsem sama jíst drahá jídla, ani pít víno. Dokonce jsem byla hladovější než jindy, uvařila jsem jen zeleninu a připila na můj i Luckyho život čajem s citrónem. Byla jsem u mé řeky a přátel a nepotřebovala víc. To oni a naše řeka naplňují duši štěstím a pak jsou tu s námi i ti neviditelní, kteří odešli na protější, vzdálené břehy života. Tak jsem se celý den koupala ve slunci lásky. Děkovala za dary úsměvů, byla jsem tak šťastná, že mě nic nebolelo a plavala k Pobřežní cestě. To když jsem prošla dlouhý břeh Vltavy od Nádraží Braník k Černému koni a se všemi se uvítala. Lucky si hrál s pejsky a oba jsme děkovali řece a slunci za zdraví. Vyhnanství mě již dávno odnaučilo zpívat, tak nikdo ani nemohl zaslechnout hudbu mého nitra.

Deník zimní plavkyně /42 – dokončení/

Úterý 13.7. 2021 voda 17,3°C, vzduch 29°C, průtok 288 m3/s, 29 minut

Tak po čtyřech dnech nečinnosti, znovu k mé řece, je příslibem smíru s tápající, bloudící duší i hořem celých národů, které zde pobývali, utišili svoji žízeň po splynutí s věčností. Otisk radosti a souladu naplňuje plavce ponořením do paměti času v jejím toku. Vždyť vody promísily tolik životů, bouří. Usmířený plavec tak přichází vdechnout svůj život do věčné síly přírody. Vltava stále tak krásná a nebezpečná, plavec trpí, pokud je nevěrný své družce. Jak těžko si budu zvykat na další řeky svého života, Vltavu poznávám tolik let a nebojím se, i když opatrnosti nikdy nezbývá, je pokaždé jinak opojně krásně ohrožující.. Teď po deštích, které přicházejí většinou za nocí a tak k ránu již zklidněná je řeka mírně plynoucí, však i unášející spadané větve a dřevo jako vždy. To však vůbec nevadí, v průtoku kolem 300 m3 se plave lehce a rychle, plavec je unášený jak dechem větru, tak rychlým proudem a navíc vzduch kolem 29 stupňů, teplo tak v zimě vzácné, prohřeje rychleji tělo. Jsem za 29 minut na Pobřežní cestě, ale plavat dál nemám odvahu. Břehy obrostly tak hustě, že bych se někde i těžko prodírala, ale chce to probádat, plavat dál, zlenivělého plavce řeka vábí k objevům, moji přátelé Olga i Lucky na mě čekají v mé duši.

Deník zimní plavkyně /43/

Středa 14.7. 2021 voda 17°C, vzduch 24°C, průtok 321 m3/s, 26 minut

Dnes plavu s Petrem a Renatou. Je tu i Marcela s Pavlem, ale ti plavou dál po proudu. Celé léto začínám u Černého koně na naší staré pláži, ani si neuvědomuji vyšší průtok, Vltava odráží meteorologické podmínky v celých Čechách, schody k řece jsou po znovu vysoko zatopené. Je třeba dávat pozor, abychom nenarazili na kusy přírodnin vnořených neznatelně pod hladinou. Ruce ale bezpečně nahmatají překážky v cestě, na březích leží i celé velké kmeny povalených stromů, ale všude kolem proudí i léto, tolik očekávané zkoušenými. Vždy po doplavání k Pobřežní cestě prožívám onu původní radost dobyvatelů nové země, osvobozených ze sevření jha vod. Jak mi je dobře, jaký svobodný nádech na mé plavební cestě. Zpátky běžíme kolem ledáren, kde se dnes pořádají koncerty, filmová představení. Prohlížíme si ledárny z míst, kde jsem je nikdy nespatřila, ale jaká neutěšenost místa, množství aut a prostředí tak nehostinné. Jsme tu špatně? Nikoliv, Renata sem jde dnes večer na koncert Monkey Business. Je již k večeru, tak se nezdržujeme prohlídkou, navíc jsme v mokrých plavkách. U řeky kolem osmnácté hodiny chybí lidé, pusté břehy bez lidí působí opuštěně jak v zimě. Petr vzpomíná, jak chodil plavat v zimě za šera až za tmy, kdy nehostinnost stravuje a ochromuje. Neumím si představit osamělou plavbu za večera, kdy jsem jen sledovala pohasínající západ, sluncem ještě zraněnou oblohu, ale doplavala jsem, tak byl pohled jiný i duševní nastavení v tomto čase zimního podvečera. Málokdy končím na borůvkových knedlících a polévce jako dnes U Sváry, je však léto, žijeme s jeho dary, jak dělníci moře. Život patří těm, co bojují.

Pátek 16.7. 2021 voda 17,1°C, vzduch 25°C, průtok 269 m3/s, 33 minut

Dnes spěchám, jdeme s L. do kina po plavání. Začínám brzy odpoledne, ještě vysoký průtok udržuje tok v plné síle proudění. Jsem tu snad v tomto časném odpoledni úplně sama, řeka je čistší a mohu plavat až k Pobřežní cestě, aniž bych potkala veslaře, jen několik osamělých živáčků přichází. Dny u řeky zabíjí ve mně moji dávnou bolest a opuštění. Už jsem si zvykla, jsme dohnáni časem života k prvotní nahotě, bezbrannosti. Ponecháni v rukou osudu, který jsme spoluvytvářeli, dohnáni k místům, které otiskly naše stopy. Dozvídáme se, kdo jsme až v průběhu života, však svědomí si neseme v pýše a hrdosti pokud je vysoko zažehlou hvězdou, záchvěvem svitu, nezraněným okamžikem váhání. Naše povaha nese náš život, všechny bezelstné, všechny milující. Posvátnost slov s výdechem odpuštění, to řeky světa nesou svědectví lásky.

Deník zimní plavkyně /42/

Středa 7.7. 2021 voda 15,8°C, vzduch 20°C, průtok 186 m3/s, 29 minut

V každou denní hodinu je Vltava jiná, ale dnes byla tak svěží, hladící plavce, po dešti plná průzračnosti, nadzemské radosti zjemnělých vln, tak konejšivých. Plaché jemnosti nevyslovitelné, hlubin energie, bylo po jedné hodině po poledni. Pozorovala jsem malého hlemýždě, který se držel několika milimetrů silného stvolu žebříčku, ta síla, odhodlání žít, záchvěv téměř svisle nad zemí, závrať v dechu přírody.

Plavalo se mi nádherně, jakoby okysličená voda dodala další síly plavci, v tišení žízně přírody byla řeka bez plavců a lodí, jen já sama. Ten klid, kdy racci posíleni větrem nalétávali ve strmých křivkách strhujících tanečních rejů nad hladinu, aby se v blesku vzepjal k obloze strmící let, obrat v zrcadlení nekonečné lásky k životu a jeho žízni. Tolik štěstí bylo v letu racků, kterým patřila řeka v té chvíli po dešti zklidněná, tichá. Zranění v jasu světla a života bylo tak nakažlivé, vyneslo všechny živé tvory v těch okamžicích k oblakům dechu. Jaká majestátnost poklidu a zjevení energie života, není možné zapomenout na ty chvíle po dešti. Nádech jemného větru, deštěm ukonejšené přírody zněl i posléze ústy Martiny, pana Saudka. Všichni jsme byli obklopeni řekou, jejím vlahým dechem, touhou nevyslovitelné žízně v hlasech, které přicházely ze břehu. Před druhým molem jsem vylezla z vody, spěchala jsem na film Anny, o prostitutce, která zemřela tak mladá.

Někdo tehdy nastoupil do špatného vlaku hned po společenské změně a vystoupit na trati bylo tehdy těžké, jako i dnes. Kde je zodpovědnost za tolik zmařených, mnohdy mladých životů kolem nás.

Čtvrtek 8.7. 2021 voda 15,1°C, vzduch 23°C, průtok 211 m3/s, 28 minut

Na začátku léta přicházejí dny tak zázračné, jako třeba včera před bouří, to jsme plavaly s Hanou, Martinou, Dianou a jejím tukanem, snily o zimních vodách v Katovicích. Vypluly ve vzpomínkách do té ledové tříště, kde já nikdy nebyla, jen Martina se vzpomínkou na své závodní čepici, plavala odvážně v těch mrazivých vodách. Schylovalo se k bouři, ale my čtyři odhodlané bojovnice ještě zraněné chladem jsme jen vzpomínaly. Silný neohrožený pták nás s Dianou pozoroval svým střežícím, velkým okem a nechával smáčet holčičku v chladnějších vodách, aby si zvykala na prochladlou řeku. Jsou noci a dny plné zázraků, noci zrcadlené v kalužinách bolesti. Nemohla jsem nemyslet pak v pozdním čase za bouře na ty, co zůstali v té mokré noci, jak se ochránili od žízně bouřného deště. Na kachničky v rákosí tisknoucí se k sobě, na labutě ochraňující nové životy. Na všechny ty tiché, co vyplouvaly dnem i nocí, nesené mlhou i větrem.

Deník /41 – pokračování/

Sobota 3.7.2021 voda 14,8°C, vzduch 22°C, průtok 172 m3/s, 33 minut

Dnes mi ujel autobus z Ch. Jezdí o víkendech z jedné strany obce vždy jen jeden spoj za hodinu, tak jedu o trochu později přes Libuš delší cestou. Invalidní lidé jsou tu závislí na omezených spojích, pomáhám asi čtyřicetileté paní na invalidním vozíku. Je myslím 13 let invalidní po skoku do vody, dříve také sportovkyně. Už si nedovede představit život bez omezení jako člověk, který se pohybuje přirozeně a je zdravý. Tito lidé, pokud se vyvíjí v duchovně obohaceném myšlení a vyššího stimulu mohou být vyspělejší v mentální síle více než druzí lidé, kteří prožili život ve větším klidu a bez újmy fyzické. Je to posun do rovnováhy, kdy jedna část osobnosti byla ukrácena ve svých možnostech, ta druhá je ve zvýšené míře naplněna a lidé z handicapem mohou vnést vyšší duchovní kvalitu k obohacení, zvnitřnění společnosti. Dotek těchto lidí je proto tak zlidšťující, vnášející prostotu lidské blízkosti, lásky do společenství. Dnes neplavu daleko, jen mezi camp a kousek k zátoce. Voda klesla na 14,8°C, ale plave se mi nádherně. Průtok je vysoký, tak za 33 minut končím a běžím se převléci. Jdu ke svým přátelům nudistům, neboť do šatny na Spartě nesmím chodit s Luckym, lidé zde mají nevysvětlitelný strach ze zvířat, čeká mě tedy i zima při převlékání na břehu Vltavy v mrazech. Bohužel jakási chorobná sterilita moderní současné společnosti je i znakem vnitřního ochuzení a lidské eroze.

Pondělí 5.7.2021 voda 16,1°C, vzduch 22°C, průtok 157 m3/s, 31 minut

Jak se zvyšuje průtok plavu kratší dobu, ale to je dobře, plavu pro radost a máme prázdniny, odpočívat musí plavci i učitel ve mně. Sním si své krásné dny s relaxací, byla jsem v kině a pak ještě k večeru do Vltavy. Málokdy plavu mezi 18.-19. hodinou, ale o to je to krásnější, ve Vltavě potkávám jen tři plavkyně, břehy jsou bez pražanů, už snad doma znavených sluncem. Mnozí odjeli na prodloužený víkend dvou státních svátků. Převlékám se u pana Ponerta, vždy zde nacházím tolik zajímavých lidí, nonkonformních, s jiskřením životní energie. Přicházejí sem mladí i staří, kteří mají zájem se vzdělávat, pečovat o svoje duchovní vyznění a stálý růst poznání. Bylo přece jen k večeru, ale voda nádherně teplá 16°C i tělo se potřebuje zotavit a žít i časem relaxace. Ještě se zdržuji další hodinu v rozhovorech tak obohacujících, jak je nám tu dobře. Léto prostupuje kouzlem a vůněmi, slovy i zamlčením teplých očí.

Deník zimní plavkyně /40 – dokončení/

Neděle 27.6. 2021 voda 16,1°C, vzduch 26°C, průtok 211 m3/s, 36 minut

Plaveme s Petrem, je vysoký průtok, tak je plavba rychlejší. Po tornádu, bouřlivých větrech je voda kalná, unáší velké kusy dřeva a všemožné smetí s hlínou naplavenou po deštích. Není problém plavat až k Pobřežní cestě, Lucky se připojuje v úžině za Braníkem. Na zpáteční cestě se zdravím se Sašou, Karlem, je neděle a naši plavci tu nejsou. My kamarádi zimní vody si i s ostatními lidmi milujícími vodu a její vábivý dotek, dodáváme tolik sil, stačí jen mihnutí známé tváře na břehu a ve vodě, plaveme pak s větší radostí, ozářeni mihotavým teplem, které zahřeje v chladu řeky. Já sama nemohu žít, abych trpěla a prožívala hořkost ve vztazích, potřebuji milovat druhé, abych žila plně a klidně v rozprostření osudu a tvorby.

Celý život se dozvídáme pravdu sami o sobě a tak prožíváme trnutí časem i v hořkých hodinách. Není možné ublížit těm, které milujeme, tak svět přátelství hoří plamenem nedotknutelnosti. Dávám si polévku U Sváry, alespoň trochu se odvděčujeme za pohostinství a ochranu nás plavců.

Deník zimní plavkyně /41/

Středa 30.6.2021 voda 16,4°C, vzduch 22°C, průtok 269 m3/s, 32 minut

Plavu sama, je pozdě odpoledne, v tomto čase již většinou odjíždím od Vltavy. Málokdy zůstávám na břehu po doplavání, potřebuji pohyb a ne polehávání v trávě. Ale jsou dny, kdy zatoužím po lenosti, jen tak s knížkou, avšak za těch necelých osm let plavání to nějak nedokáži. Ale co miluji, je povídat si s lidmi a plavci, kteří tu jsou. Ty bytosti od Vltavy jsou moje spřízněné duše. Tolik pohostinnosti lidských náručí a úsměvů co tu načerpáme, jako z hřejivé slunečné energie. Tady je náš domov, chlad řeky navždy spojuje a to je dnes Vltava plná závodníků, napočítala jsem přes dvěstě lodí, mladí kajakáři dnes obdrží vysvědčení za své celoroční úsilí. A i když je nebezpečné proplétat se mezi tolika loďmi, nastavujeme s bezelstnou důvěrou svoje těla, patříme k sobě. Dnes jsem tu však jako plavkyně sama, až později se vítám s Petrem, Irenou, Janou, Ivou. Jak je nám dobře, my plavci se hladíme očima a to je dnes voda stále kalná. Plavu k Pobřežní cestě a jsem tam mnohem dříve než jindy, voda je tak teplá a průtok tak silný, že bych si mohla troufnout až dál k Barrandovskému mostu, kdy bude znovu taková příležitost. Chybí mi tu plavci, s kterými bych se odvážila, lodě a labutě jsou překážkou a pak břehy hustě obrostlé zelení, nepoznaná místa plná popadaných větví. Ta místa tak daleká, nepoznaná v zimním čase, jen v létě můžeme snít o delších cestách ve vodách. Jsme stále tak upoutaní zemí, vdechem jemné pavučiny, zjizvenou hloubkou života. Vítr celý den probouzí stromy a já se bála bouřky a protivln, které nadnáší vítr, zraňující svým dechem. Zítra jedu za rodiči, jak mi je líto mých stárnoucích, opuštěných rodičů, nikdo z nás není připravený na stárnutí a jeho samotu.

Deník zimní plavkyně /40/

Pondělí 21.6.2021 voda 18,5°C, vzduch 30°C, průtok 53,1 m3/s, 44 minut

První letní den ve Vltavě, voda je neskutečně teplá, tak jak nebývá často, jen v nejteplejších dnech léta. Jak lehce se plave, když jsou v Praze otevřené už i výstavní síně, kde je ale třeba ještě dodržovat zpřísněná hygienická opatření. Expozice Toyen, uspořádaná kurátorkou paní A. Pravdovou ve Valdštejnské jízdárně, upomíná na velkou výstavu této malířky v devadesátých letech, pod vedením pana K. Srpa a paní L. Bydžovské, je tak nádherná. Je třeba spočívat v kráse po dnech tak nekonečně těžkých. Šatnu máme sice otevřenou, ale nechce se nám tam, kde je větší chlad než venku pod stromy, můžeme se i tak více družit s nudisty, kajakáři a dalšími plavci, povídat si i bez roušek. Přijde ochlazení jako vždy, ale nynější prožívaná radost je tak nakažlivá, snad více jak infekce, která snad na několik dní, měsíců tolik neděsí. Je tady i Saša se svým vděčným dalším pejskem z útulku; kdo pozná psí lásku, nemůže už bez ní žít. Je tu i námořní kapitán Karel, který zajímavě vypráví o svých plavbách, ale i teď, když má tři měsíce dovolené nedokáže žít bez vody. Akáty rozkvetly a omamně voní, Lucky má kolem sebe tolik psích přátel. Jak se raduje, jak spěchá ke známým tvorečkům, kteří se těší z léta u vody jako on, čekají na sebe, dotýkají se čeníšky. Žijí plně oddaní časům radosti a křehkostem svých přátelství. Běží podél Vltavy smočení po bříško, aby se osvěžili, plavou jen chvílemi, až je žár donutí. Průtok se zpomalil, neprší, cesta plavců je delší, už není z vody vidět přes zeleň, kterou hustě obrostlo koryto řeky. Kde jsou ty holé stromy bez listí, kdy každý pohyb na břehu byl viditelný a plavec mohl kdykoliv i zavolat z vody na kamarády. Už neplavu, abych se radovala ze svých sportovních výkonů, ale také pro chvíle odpočinku, tady tak vzácné.

Středa 23.6.2021 voda 16,2°C, vzduch 21°C, průtok 105 m3/s, 40 minut

Ve středu se i plní restaurace U Sváry, je po deštích a hned je to viditelné na průtoku vody, která rychleji unáší a naše plavby činí kratší. Nádherně rozvité žluté kosatce krášlí břehy a já mám před sebou ještě poslední dny školy, navečer po plavání učím, tak spěchám, abych všechno stihla. Větší vodní proud odplavuje i moje existenční starosti, tak mi je i lépe po dnech nejistoty. Vltava odnáší s větvemi po deštích i zmarnělý život. Je těžké přijmout smutek i radost v jednom okamžení, když bolest ještě ulpívá v mnohých chmurných snech. Teplé pohlazení vplynulo v řád času, je tu Jana, Irena, Pavel, Petr, kteří zažívají se mnou den tréninku. Jaké dobro vyplynulo, ze dnů tvrdých setkání s vodou, v dalekých mrazech kdesi.

Deník zimní plavkyně /39/

Sobota 19. 6. 2021 voda 18,7°C, vzduch 32°C, průtok 56 m3/s, 42 minut

I v tomto nádherném počasí, kdy je voda tak teplá, což ve Vltavě jen v nejkrásnějších a nejteplejších dnech v roce, je sice u břehu mnoho malých i větších dětí, dospělých, psů, ale plavců jen pár. Jsme to většinou jen my, členové otužileckých oddílů, kteří se hrnou k delším plaveckým výpravám. I když mám potvrzení o bezinfekčnosti a mohla bych se převlékat v naší staronové šatně, tak stejně ze zvyku a s kamarádství si ponechávám věci na břehu. Vždy požádám někoho hodného, kdo mi je pohlídá, buď nudisty, paní Svárovou, pana Ponerta nebo i známé otužilce z PKO, kteří se tetelí na dekách, ale i jen tak v trávě a odpočívají. Snížil se průtok a plavba je zdlouhavá, starosti mi nedovolují žít létem, nedokáži se jich zbavit, leckdo je jen lehounce setřese. Jsem příliš osamělá a tak prožívám dvojnásob trápení. Ten kilometr je i při nízkém průtoku tak zdlouhavý, je to pro mě trénink a práce, kterou teď musím odvést. Začala jsem i jíst ryby, já doteď vegetariánka snad přes třicet let. Doufám, že nabydu větší síly, zdá se mi, že plavu stále pomaleji. V těchto vedrech i neustále běhám, nikdy nepřestávám, běhat a cvičit. Ale nehoním se tak za rychlostí, plavu i běhám tak, abych vyhověla svému tělu, které je s nižším průtokem ještě pomalejší. Ale teď doufejme začnou i radostné dny, zítra jdu na výstavu Toyen do Valdštejnské jízdárny. A konečně v červnu, kdy skončí školní rok, mohu jít s Luckym i do kina, to je možné jen v Praze. Navíc v Ledárnách v Braníku začala v dubnu i filmová představení, zaplaveme si a pak hned do kina, je to vůbec možné? Má to jen jeden nedostatek, filmy začínají až kolem 21,30 a v době epidemie tu bylo od dubna AutoKino, teď bude rozšířené i pro nepojízdné diváky, ale jak se dopravit domů po půlnoci v Praze?

Deník zimní plavkyně /38/

Pondělí 14.6.2021 voda 15,7°C, vzduch 23°C, průtok 66,6 m3/s, 38 minut

Setkávám se s Vláďou, ale i když je nádherné počasí, nejsem schopná velkých výkonů, navíc s křečí v noze, kterou mívám jen výjimečně a dokáži ji i rychle většinou rozplavat. Jen těch 38 minut ve vodě, která je 15,7 °C teplá. Voda obyčejně smývá těžkosti života, ale já jsem nyní v zoufalé situaci. Po čtyřech letech bydlení na okraji města se musím poznovu stěhovat, dům je prodán, ale kam, když mám tolik knih a psa. Jen shodou šťastných náhod jsem před čtyřmi lety získala toto bydlení. A navíc platím již několik měsíců veškeré poplatky spojené s bydlením za rodinu se třemi dětmi a navíc musím zaplatit bydlení v Praze. Rodina má zájem bydlet bez placení v mém bytě a já důchodkyně nemám kam jít, i když vždy vzorně platím a nedlužím ani haléř. Majitel v Praze nám nájemníkům v Ch. pozastavuje vodu. Udělal to redukcí na nově instalovaném zařízení. Ráda bych se stěhovala, ale nájemník v mém bytě chce bydlet zdarma. To jsou životní stresy pro mě těžko řešitelné. Ani na penězích nezáleží, protože psa, knihy a mě jako člověka nikdo nepotřebuje a tedy ani nechce, až sem dospěla doba, ještě před lety plná entuziasmu z nabyté svobody.

Věci si dávám k Saše a lodnímu kapitánovi Karlovi, který má několik měsíců volna mezi plavbami a na břehu se střídají ve střežení našeho malého majetku. Ten den tu asi nebyl nikdo z oddílu, možná plave Martina s Hanou, ale je hektický konec roku a téměř se nevídáme. Jak se snižuje průtok a klesá hladina ve Vltavě, tak se tréninky protahují jako na stojaté vodě a plaveme tak déle.

Středa 16.6.2021 voda 16,2°C, vzduch 28°C, průtok 57,1 m3/s, 36 minut

Dnes plavu s Pavlem, s kterým jsem se neviděla celou dobu epidemie. Ve vodě je nám dobře, ale tentokrát plavu méně, Pavlovi je chladno, je teprve tři roky v našem oddíle, ani v době uzavření šaten neustával v plavání. Navíc si s ním potřebuji popovídat. Potkáváme Vláďu, Petra, Marcelu, dalšího Pavla, který přišel do oddílu nedávno, z PKO poznávám Ivu, vynikající plavkyni, ještě starší než jsem já. Asi na věku tolik nezáleží, protože i starší Viktor je skvělý plavec. Většinou jde o bývalé sportovce, kteří mají posílené svaly z jiných sportů, které dříve provozovali.

Petr plaval minulou sobotu s našimi kamarády dlouhou trasu deseti kilometrů. Někteří plavci ji uplavali i celou do Prahy, další jen třeba po dvou až čtyřech kilometrech, jak si troufli. Já byla mimo Prahu, snad ty dva kilometry bych zvládla ve větším proudu, ale zatím si netroufám na dlouhé vzdálenosti v neznámém prostředí. Voda je tak teplá, ale moje starosti ochlazují její teplý dotek. I když je kolem mě tolik nádherné přírody, rozkvetlé žluté kosatce, vonící bezy, akáty. Tolik radosti malých i velkých, kteří utíkají k Vltavě v parných dnech. Však také budou i ostatní Pražané pít vodu z Vltavy, je do osmi hodin vyčištěná po úpravě, skvostná Podolská vodárna po mnoha letech obnovila svůj provoz.

Deník zimní plavkyně /37/

Středa 9.6.2021 voda 16,3°C, vzduch 22°C, průtok 62,5 m3/s, 50 minut

Středa je pro nás zimní plavce dnem svátku a nedotknutelnosti, kdy celý náš oddíl trénuje. Sjíždí se plavci z okolí, nejen z Prahy ale i ze vzdálenějších míst. I já plánuji plavat ve středu v Praze, i když se odstěhuji a čeká mě plavání v Orlici nebo v Labi podle možností; budu se navracet do míst, kde se smísila voda s popelem mých předků. Ale ještě zůstávám zde a budu žít se svým klubem, tady jsme všichni hrdými plavci ČOUP, protože společný trénink dodává entuziasmus, energii a sílu pro každodenní život, schopnost plavat i tam, kam bychom si osamělí netroufli. Občas vídáme i plavce, kteří přechodně vymizeli z paměti, ale plavou na různých místech země i v zahraničí. Je to láska, která zůstává v našich tělech a myslích, i když jsme daleko od našeho prvního místa zrození a nesmělosti.

Ten den jsem plavala sama, děvčata plavou většinou stále proti proudu na opačnou stranu řeky k restaurační lodi, kam já kvůli Luckymu nemohu, překážkou je cyklostezka vzdálenější od řeky a místa s ploty, kam se Lucky nedostane a není v blízkosti se mnou. Plavat trasy kolem kilometru už jako starší pejsek nemůže. A tak plavu svůj kilometr, který je teď delší z důvodu nízkého průtoku vody, ale dohání mě Vláďa, je to přece jen mnohem rychlejší plavec. Domluvíme se, že poplaveme dál, až k Pobřežní cestě, kam bych asi v ten den neplavala, nechtělo by se mi. Moje pomalost způsobuje, že jsem ve vodě delší dobu než ostatní a tak jsem ještě ve vodě, když ostatní vystupují na břeh. Ale překonání vlastních limitů dodá plavci o to nádhernější, nevypověditelné pocity, že se musíte pokoušet stále znovu překračovat omezení vlastních fyzických sil. Společný trénink nedovolí zpohodlnět, nutí vás vyvíjet se, překonat časem zužující se, klamný prostor duševní síly i zlenivění těla. Teprve na závodech v zimním plavání sportovec pochopí, že omezení výkonu vyplývá jen z chybného nastavení myšlení, které může dodat impulz, který překoná hranice dané třeba věkem, duševní skleslostí. Je to neskloněná, nepokořená duše, která vítězí nad tělem v zimní vodě.

Deník zimní plavkyně /36/

Neděle 6.6.2021 voda 15,4°C, vzduch 24°C, průtok 66,6 m3/s, 37 minut

Krásné odpoledne, teplota Vltavy už stoupla k 15,5 °C, ale klesl i průtok vody, tedy plavu déle, 37 minut. Schyluje se k bouřce a já jsem znovu udělala chybu, že jsem si namočila vlasy před tréninkem, je mi proto větší zima a neplavu dál, než jeden kilometr. Děvčata Irena, Jana, Iva a Mojmír plavou proti proudu asi 31 minut. Ochladilo se, všichni očekávají bouřku, jemně poprchává. Nakonec po cestě zpět k šatům u Černého koně svítí sluníčko, na delší dobu nás konečně nepřestává zahřívat..

Pondělí 7.6.2021 voda 16,4°C, vzduch 26°C, průtok 65,3 m3/s, 44 minut

Ještě nejsou otevřené šatny, dávám si oblečení k nudistům i do restaurace ke Svárovi, střídavě, děkuji za ochotu pohlídat mé věci. K vodě přicházím až k večeru po rušném dni, vyčerpaná z horka v městské dopravě, jak je příjemné se zchladit, 16 stupňů je tak laskavých pro plavce. Plavu téměř k druhému molu, připadám si trochu zpohodlnělá, ve vodě jsem však 44 minut, průtok je stále nižší. Nechci se pokoušet o rekordy a plavu jen pro radost i to je třeba, nejen se hnát za výkony a dosaženými kilometry. Mám právo na tento odpočinek, nepotřebuji si nic dokazovat, chci jen, aby mi bylo konečně příjemně, zima je za námi.