O darované slunečnici a další pohádky

Jedné dívce se slunečnicí a dalším dětem, které jsem nikdy nepoznala

O holčičce a hrdé květině

Kdesi daleko žije smutná holčička a přitom nechybělo mnoho a mohla být dosud i veselou dívkou, Míšánkem. Neboť to, že je někdo holčička ještě neznamená, že nemůže být i Míšánkem. Vždyť svět lidí není jen tím světem, který vidíme, ale je i skrytý vnitřní radostí. Holčička měla kdysi prostě jen duši neohrabaného malého medvíděte. Ale tahle holčička je dnes moc smutná a neví o tom. kdysi si hrála, jako si hrají všechny děti. Míšánek totiž, je v té holčičce zakletý do smutku, je to již dávno, co se přestal radovat. A dnes nemá ani svoji postýlku, kde by odpočívala, nezná kamarády, s kterými by si hrála, je moc osamělá a určitě by se ráda zbavila svého smutku, ale je tak slabá, že na to asi již nemá sílu, bloudí a není jí pomoci. Jak se to všechno stalo? Bylo to tak, že tahle holčička jednou, to byla ještě moc milá a veselá, přišla na louku plnou květin, kde jedna květina byla zvlášť nebezpečná. 

Vlastně několik květin tam bylo takových. Tehdy byla ta holčička příliš malá, a dostala se až k nejvyšší královně květin. A protože byla zvědavá, moc zvídavá, dovolila si přijít až k trůnu této nebezpečné květiny. Nic nepomohlo, když ji její Kocourek napomínal. Bál se o ni, zapřísahal ji, aby nechodila na louku, kde měla sídlo ta mocná květina, ale nic nebylo platné. Holčička stále přicházela k té louce. Nejdříve byla omámená ze síly a vůně květin, avšak i když to bylo poznání, které chtěla nalézt, bylo to pro ni stále málo. Neboť ona toužila jen po královně všech květin a dokonce si jednoho dne usmyslela, že ji utrhne a to byla velká bolest, která se neměla stát. Královna všech květin byla příliš vznešená a plná zákeřnosti, vždyť i dotknout se její korunky z nefritového peří bylo velmi nebezpečné. Ale holčička si nedala říci, byla tak nedočkavá. Nevěděla, že svět lze poznat i jinak než tím, že ho zničíme a dobudeme. Mohla jen snít o skutečném světě květin a nebyla by dnes smutná, bez své postýlky a pokojíčku s panenkami. Dotkla se nedotknutelné krásy, … vystoupila až k trůnu nejvyššímu, a to bylo nebezpečné. To stálo holčičku radost a veselost. Zranila pyšnou květinu, a dokonce jako trofej si ji přinesla do svého pokojíčku a nechala ji svým hračkám. A tak královna otrávila svou vůní Míšánka, kterého holčička nosila v sobě. Veselého Míšánka a holčička pak přišla o svoje hračky, pokojíček plný her a něžný Míšánek v ní na dlouho usnul. Jak pomoci děti té holčičce, chtěla bych tolik vědět?

O holčičce, co se přilepila k obchodu s hračkami

Také rády nakupujete hračky? Takový obchod s hračkami, to je obrovský lampión, to je vodotrysk záře ve světle velkoměsta. Znám tolik dětí, které mají ty odlesky v očích, když vstoupí. A to se pak taková holčička nebo kluk zavěsí na to teplo paprsků, které vychází z hračkářského obchodu… A už prosí, žadoní, pláčí, některé děti i vyhrožují. Viděla jsem i holčičku, která si lehla na zem a tolik třepala nožičkami, protože chtěla právě tu panenku s tím červeným pokojíčkem. A bylo to zrovna na podzim, kdy sychravost a bláto spojovalo lidské oči a tak ta holčička byla úplně černá. V bílém kabátku, to jsem byla i já děti, když jsem byla malá. Taky to se mnou nebylo lehké, když jsem si zamanula, že chci nějakou hračku. A pamatuji si, že některá z těch panenek to i někdy odnesla vařečkou na holý zadeček, to když byla neposlušná. Ale to ještě nic není proti holčičce, o které bude naše pohádka. Říkejme jí Kamilka, ona vám stála před obchodem a nechtěla pryč. Vždy když šla s maminkou nakupovat a přišla k obchodu s hračkami, byla jak posedlá. Stála a stála, nemohla se odtrhnout, když ji maminka prosila, aby už šly, tak jako by neslyšela. Byla úplně hluchá, neviděla jiné děti, které se na ni tlačily, protože všechny děti milují hračky v rozzářených obchodech. A tak tu holčičku Kamilku musely někdy i odnést, aby ji druhé děti nepomačkaly, aby nedej bože nespadla i na zem, jak tam tak stála. A tak se to opakovalo pokaždé, když maminka nakupovala. Tahle Kamilka jen stála a dívala se. Všechno ji zajímalo, ráda se dívala i v hračkářství, kde jezdily vláčky naložené dřevem a uhlím. Na domy kolem trati, na velká nádraží. Měla ráda i města, ve kterých vláčky projížděly, dívala se i na ovečky, co se tam pásly podél trati. A ve městech byly domy s lidmi a v těch domech pokoje s malinkými i většími panenkami. A některé ty panenky i mluvily, samy měly vybavené zařízení v těch rozlehlých pokojíčcích. Byly tam zásuvky a skříně se vším, co taková panenka potřebuje, když jde na ples, nebo na koncert, do divadla. Nebo se i zamiluje a pak tančí na plese v dlouhých šatech s vlečkou. Tak ta naše holčička stála a dívala se a nikdo ji nemohl odtrhnout, a když se to i povedlo, aby od takového obchodu odešla, to se již většinou všude zhasínalo a lidé odcházeli obtíženi nákupy, avšak maminka té holčičky nemohla vůbec jít nakoupit, aby tu naši holčičku nakrmila. A tak, když byly obchody všechny zavřené, měla pak ta holčička večer hlad a maminka byla smutná z toho, jak uvaří druhý den oběd. Šlo to tak daleko, že bylo velmi nebezpečné chodit s Kamilkou nakupovat, protože pak se stávalo, že druhý den byli bez jídla. Tak to rodiče dělali tak, že se vyhýbali obchodům s hračkami, to totiž byla jediná možnost, jak nezemřít hladem a nakoupit všechno, co bylo potřeba. Ale to pak holčička byla velmi smutná, když na cestách s maminkou nikdy neprošla kolem hračkářství… A tak to Kamilce nedalo a jednou, když ještě rodiče spali, vydala se sama do města, aby našla svůj obchod s hračkami. Bylo to v zimě a dost studeno a protože to byla malá holčička, nasedla do první tramvaje, která jela a projížděla se ranním městem. Byla tak malá, že si neuměla koupit ani lístek, avšak poznat hračkářství jí nedělalo potíž. Takže brzy vystoupila a běžela k prvnímu velkému hračkářství, které našla. Obchod s hračkami byl ještě zavřený a ona bez dechu strnula a stála. A byl to obchod právě na té nejrušnější ulici a snad největší, jaký Kamilka kdy viděla. A jak se dívala, v úžasu zapomínala, že již není ráno, ale poledne a pak nastal večer a lidé přestávali chodit do obchodů, světla se zhasínala a ona nehnutě stála a jen se dívala. A protože dostala žízeň, bylo již přece jen pozdě v noci a skla hračkářství se pokryla jemnou jinovatkou, přilepila rty k výloze, jak se snažila olíznout kapičky mrznoucí jinovatky a tu se to stalo. Rty Kamilky se nejdříve jen jemně nalepily a pak stále víc a více se přichytávaly ke skleněné výkladní skříni, až zůstaly nehybné a nešlo je odtrhnout od výkladu. A tak tam Kamilka zůstala přilepená, nemohla křičet, nedokázala volat na maminku, která byla daleko a určitě již moc plakala, že se jí ztratila holčička. Ale naštěstí šel v tu chvíli kolem pan strážník a když viděl co se stalo, zavolal požárníky a ti přijeli Kamilku odtrhnout. A věřte, dalo to moc práce, ale nakonec se to povedlo a vrátili Kamilku její mamince. A Kamilka se mohla v těch minutách, než ji odtrhli od obchodu tolik dívat, protože ty vteřiny byly nekonečné, když ji odtrhávali. Až všechny hračky, které našla za výlohou v těch přemnohých minutách strachu, se vtiskly do její duše a zůstaly tam.

Deník zimní plavkyně /75/

Úterý 8.3.2022, voda 3,8°C, vzduch 7,4°C, průtok 109 m3/s, 15 minut

V úterý jsem přišla později, Martina s Hanou už plavaly společně. Nádherný slunečný den, i když se voda jen pomalu prohřívá z teplot pod 4 stupně. Mám sice prázdniny, ale nutnost uživit se sama v Praze, navíc stěhování po prodeji domu mi ubírá síly. Ale plavu delší trasu kolem 15 min. Pro mě je to úspěch, nemohla jsem kvůli operačnímu zákroku tři týdny plavat a také z důvodu nuceného omezení kvůli vyšetření na scintigrafii. Už nemám tak prochladlé paže jako před několika týdny, tak dlouhou přestávku v plavání jsem nikdy za osm let neměla. Stavy mezi životem a smrtí, v jakémsi bezvědomí života odejde hoření chladu.


Sobota 12.3.2022 voda 4,5°C, vzduch 6°C, průtok 84,8 m3/s, téměř 16 minut

Přišla moje věrná Olga, která se prochází podél břehu, vždy když plavu, ale vítá ten mžik přírody, který skýtá probouzející se jaro. Ovečky v zahradnictví, oslíček, slepice kolem nich a snadi lama, ta dobrota úsměvných časů, které tak rychle přecházejí. Paže bolí ve vodě stále méně, čas nečinnosti a vnuceného klidu se projevuje bolestí, na kterou jsem po letech plavání, jiz dávno pozamněla. Jsme to my plavci, kteří snad kromě lidí spjatých s půdou a časem krajiny, první vnímají laskavost vcházení jara. Vždyť i po plavání jakoby člověk vstoupil do hlubokého rozevření přírodního času, kdy vzduch obejme plavce již trochu prohřátého,do blízké, měkké náruče.

Deník zimní plavkyně /74/

Úterý 1.3. 2022 voda 3,9°C, vzduch 6,2°C, průtok 118 m3/s, 11 minut

Plavu s Vláďou, on je vždy tím uzdravujícím, laskavým sportovcem, který přinese klid, sebejistotu, poztrácenou ve dnech beznaděje, přerušenou časem nemocných duší. Není možné plavat hned tak, jak jsme byli zvyklí, znovu je třeba obsáhnout chvění řeky a těla, aby přijalo s jemným nádechem plavce po čase dřímoty. Jde to pomalu, ale je to tak dobře, není třeba naléhat na tělo, které odvyklo chvějivé laskavosti řeky. Tak dnes jen 350 m a 11 minut. Ve vodě bolí paže neznámou bolestí, které již dávno odvyklo tělo po letech plavání, ale co je to za výkřik těla ve vlnách radosti z nalezeného štěstí plavce.

Sobota 5.3. 2022 voda 3,1°C, vzduch 3,2°C, průtok 96 m3/s, 10 minut

S Olinkou u Vltavy, která vždy přijde, když potřebuji oporu a pomoc. ještě je třeba více tréninků, aby ruce přestaly bolet a navrátila se plavci ztracená jistota. V pondělí však začínají jarní prázdniny, které vnáší odpočinek a povzbuzení. Jen od prvního mola k druhému zábradlí.

Olinka mi tolikrát pomohla překonat nejistotu po delší odmlce v plavání. Po prvé neplavu MČR, nepotřebuji na poslední chvíli dohánět závody, které mi byly odepřené kvůli vakcíně. Pamatuji si, jak mi nebylo vloni dobře, i když jsem absolvovala antigenní test a byla potvrzená jako zdravá a doplavala z posledních sil, i když nikdo nic nepoznal. Tento sport nedovoluje přemáhat síly. V letošním roce jsem prožila tolik těžkostí. Zlo, které páchají někteří, se časem obrátí do jejich těl i psychiky. Otisk zla nesou tito lidé jako své nekonečné utrpení lidské bolesti, kterou mnohdy způsobili záměrně. Jdu pěšky na Beránek a po plavání znovu stejnou trasou.

Deník zimní plavkyně /73/

Středa 2.2.2022 voda 3,2°C, vzduch 6,1°C, průtok 79,8 m3/s, 15 minut

Tentokrát s děvčaty Hanou a Martinou, jak je nám dobře společně, ani necítíme tolik chlad vody, pokud plaveme pospolu. V létě v teplé vodě mnohdy nevěříme výkonům ve studené zimní vodě, ale naše záznamy nás usvědčí, že jsme to byli my, kteří zvládli chlad řeky a smutek temnících se večerů, promrzlé chvíle úzkosti. Pak přišel jen ten prázdninový pátek, kdy jsem si nechtěně zatrhla pigmentovou skvrnu a musela absolvovat tři neděle bez plavání, tak dlouho jsem ještě nebyla bez své přítelkyně řeky, bez jejího zimního objetí. Pooperační klid mi však přinesl avitaminózu, pochyby o biopsii, strach, který byl zbytečný, všechno bylo tak laskavé, plné útěchy a dobra z navráceného zdraví.

Sobota 26.2.2022 voda 4,6°C, vzduch 4°C, průtok 109 m3/s, 9 minut

Plavu s Petrem, který mi vrací jistotu po přerušení tréninků, má také problém se zuby, plaveme málo. Jsem ráda, že se dostávám do pohybu a k řece, kde již kamarádi s panem Saudkem přinášejí čas radosti a síly, navrácení k životu v přírodě, kde ožívají naše dny, vchází síla s pohnutím se setkání..

Deník zimní plavkyně /71/

Sobota 22.1. 2022 voda 3°C, vzduch 1,9°C, průtok 78,2 m3/s, 12 minut

Tento týden nejsem schopná plavání, zemřel mi v pondělí 17.1.2022 člověk, kterého jsem milovala od dětství, bylo mu 91 nedožitých let, v pátek bude pohřeb, ve středu nejsem schopna zajít na trénink. Ale moje vnitřní bolest začala již dříve před tím v neděli, jako bych to očekávala, nakazil mě vnitřní zlom neklidu, který neustával. Věda není schopná porozumět těmto stavům. Mohla jsem v neděli trénovat s Petrem, ale nešlo to, prožívala jsem psychickou nerovnováhu, tak i trénink v minulém týdnu byl kratší. Nepropojená vodou se svými přáteli, jako bych byla mnohem slabší, ale nemohu si pomoci, když mě ničí tak nečekané události. Ta smrt přišla přesně po dvou měsících od té děsivé události strachu 17.11.2021, je to neuvěřitelné.

Tak až o víkendu jdu plavat, dvakrát za sebou, abych dohnala trénink, který jsem v týdnu zanedbala, postupně navyšuji čas plavání. Jeden den jde se mnou k řece kamarádka malířka, abych nebyla sama.

Neděle 23.1.2022 voda 3,1°C, vzduch 4,7°C, průtok 75,1 m3/s, 12 minut

Snad dnes plavání s Petrem, události tak rychle přecházejí, že ztrácím souvislosti, je toho na mě moc. Během dvou měsíců mi zemřeli dva blízcí lidé, jak by křeč strachu v listopadu byla předzvěstí. Postupně navyšuji čas pobytu ve vodě, abych dohnala otužilost, která se vyvíjela pomaleji od podzimu.

Deník zimní plavkyně /70/

Středa 12.1.2022 voda 3,7°C, vzduch 0,9°C, průtok 133 m3/s, 9 minut

S Vláďou, Petr přichází později.

Čtvrtek 13.1.2022 voda 3,3°C, vzduch 0°C, průtok 128 m3/s, 7 minut

Dnes znovu plaveme pro ČT1 a 2, po druhé u pláže u koně, rychlé ranní probuzení v chladné vodě a pak rychle do zaměstnání.

Deník zimní plavkyně /69/

Středa 5.1. 2022 voda 6,2°C, vzduch 2,5°C, průtok 168 m3/s, 15 minut

Poznovu s Vláďou, je zrušené tříkrálové plavání kvůli silnému proudu. Ten by nás během deseti minut dostal o 300 metrů dál až k Mánesovu mostu. Dnes se mi plave nádherně, mám za sebou několik vyšetření a mohu plavat bez omezení, jsem v pořádku, je to nezměrná úleva od 17.11.20221, nevím, zda-li bych příště ještě absolvovala tak náročné nukleární vyšetření, které se možná ani konat nemuselo…a stálo mě tolik sil. Tak dnes 500 m, je přece jen teplejší voda, vysoký průtok.

Čtvrtek 6.1. 2022 voda 5,4°C, vzduch 1,8°C, průtok 184 m3/s, 8 minut

Setkáváme se na pláži u Černého koně, dnes brzy ráno tu bude s námi natáčet CNN News Prima. Sekvence jsou rychlé, převlékáme se venku u vody, bez šaten, jak jsme si navykli za několik sezón covidu. Jedu za pár hodin učit, tak musím spěchat, je tu ještě Irenka, další starší plavec, ostatní jsou zaměstnaní v tuto dobu kolem osmé hodiny ranní.

Neděle 9.1.2022 voda 3,9°C, vzduch 4,6°C, průtok 133 m3/s, 14 minut

Tolik zajímavýh lidí potkáváme cestou k místu naší plavby, přichází sem i staří plavci po osmdesáti letech i starší, kteří již nemohou ze zdravotních důvodů plavat, ale kterým to především lékaři zakázali. Nemohou žít bez setkání s řekou a chodí sem na procházky, jak v časech minulých. Petr je v Praze, tak jdeme dnes spolu. Začínáme u mostu a končím mezi prvním a druhým zábradlím, nechci se ještě tolik zatěžovat po kratším plavání v minulosti před vyšetřením. 14 minut je uspokojivý výkon, ale plavávala jsem i v mnohem chladnější vodě necelých 18 minut, mám co dohánět. Po scintigrafii mě stále brní a bolí zuby, dásně, snad avitaminóza, trvá to již od čtvrtka a bude pokračovat až do dalšího týdne.

Deník zimní plavkyně /68/

Čtvrtek 30.12. 2021 voda 3,5°C, vzduch 11,3°C, průtok 78,2 m3/s, 10 minut

Plavu sama, bohužel oddíl měl trénink předešlý den. Tedy jen od prvního mola k druhému zábradlí. Mám zákaz od lékaře plavat déle, zvlášť ve vodě pod 4 °C a  musím čekat na výsledky vyšetření, které bude až 4.1.2022.

Tento nápis u Vltavy vítá Pražany.

DRŽÍM DIETU !!!

Prosím, nekrmte mě,

jsem moc tlustá

a mohla bych umřít

DĚKUJI!

Oslice Emilka

Sobota 1.1. 2022 voda 5,6°C, vzduch 12,2°C, průtok 84,8 m3/s, 15 minut

Plavu s Petrem, v šatně nás vítají Martina s Hanou. Každé nečekané setkání zaplaví optimismem, zvlášť v zimní době. Plaveme společně, děvčata se ohlížejí, zda-li jsem v pořádku, vrací se ke mně proti proudu, ochraňují mě, mají o mě obavy, tolik jim děkuji. Začínáme u mostu, společná radost vede k vyššímu výkonu, tak dnes 15 minut k druhému zábradlí, sem doplaváváme na závodech 500 metrů. První den v roce je třeba oslavit i plavbou v zimní vodě, je teplo a i voda je smířlivější pro naše těla.

Neděle 2.1. 2022 voda 5,3°C, vzduch 9°C, průtok 84,8 m3/s, 10 minut

Plavu s Vláďou, který se postupně dostává ze zánětu průdušek, 10 minut, protože jsme oba zdravotně omezeni. Od mola k druhému zábradlí, v úterý jdu na vyšetření a jsem plná nejistoty a obav, tolik dnes zmůžou lékaři, když přeženou obavy. Je třeba se posilovat, upevňovat psychické zdraví. Prý naše síla, vytrvalost, výkonnost tkví především v hlavě.

Deník zimní plavkyně /67/

Středa 22.12. 2021 voda 5,1°C, vzduch -1°C, průtok 96 m3/s, 7 minut

Oddíl přichází později a já si neumím představit převlékání bez ohně v mraze. Pokud bych neměla nález na srdci, tak bych to určitě zvládla, ale teď v době čekání na další vyštření se nechci nadměrně zatěžovat. Hledám oheň, nikde nikdo, přicházím brzy. Projdeme se podél Vltavy až k nudistům, hledáme oheň. Nakonec zahoří malý plamínek u PKO, přišli i další plavci z PKO, kteří čekají na otevření šatny a pomáhají mi otevřít ventil na bójce, jde to těžko, má komplikovaný uzávěr, kterým mnohdy ani silní bez zmrzlých rukou nepohnou… Rychle se svléknu a běžím v plavkách k molu, plavu jen k PKO, ještě nedávno jsem v tak chladné vodě byla kolem 15-20 minut, ale teď se musím opatrovat. Je po 15. hodině a to tu bude již u pláže náš oddíl, tak běžíme s Luckym k Černému koni, neseme také ořechy, dárek pro Petra. Tady je již hemžení, poznáváme Atinku s Pavlem, Ivu, Marcelu, Renatu. Ve vodě jsou ještě Petr, Jana, Irena a další, ale mráz nás popohání domů. Od Petra dostávám jako dárek krásný zvoneček a vlastnoručmně upečenou vánočku, jablíčka ze zahrádky. Děvčata se pevlékají v maraze a pak nasednou do aut a odjíždí, já běžím k tramvaji.

Pátek 24.12. 2021 voda 4,7°C, vzduch 6,6°C, průtok 60,5 m3/s, 10 minut

Vánoční čas, Štědrý den, je krásné teplo. U Vltavy je to jako na Václavském náměstí, množství aut, otužilců a dokonce i dva ohně na různých místech. Kamarádi dovezli dřevo z truhlářské dílny, nedýmá, je tu tak dobře. Hrají muzikanti, hudebníci Robin, další kamarád má trubku. Zpívají se koledy, tady na slunci a v zimním čase. Tak otužování vede k pospolitosti, vydechnutí družných, spřátelených. Přemýšlím, zadat práci svým studentům, proč jsou krása a dobro, tak důležité v našem životě, jen k zamyšlení a úvaze. Společné nadšení a slunce dodává energii překonat překážky, plavu od mala k druhému zábradlí, krásně se oteplilo.

Je tu tak nádherně, potkávám se se Sašou, Alicí, Karlem, Helenkou a jejím mužem. Dnes poznávám i dceru Helenky, která se začala také otužovat a kde jinde trávit krásný čas Vánoc, než u Vltavy s přáteli.

Neděle 26.12. 2021 voda 2,9°C, vzduch -1,6°C, průtok 66,1 m3/s, 8 minut

Kamarádi dnes plavali Memoriál Alfréda Nikodéma, plavala jsem ho možná již sedmkrát, ale letos není pro neočkované, jen bych se mohla připojit na závěr závodu a byla bych pouhou nesoutěžící účastnicí. Plaveme s Petrem opodál v Bráníku. Jsou prázdniny, tak mohu jít k Vltavě i třikrát v týdnu. Chtěla jsem spatřit představení Louskáčka z MET opery v New Yorku, nejde to, stále platí přísná opatření. Očkovaní mají možnost dotýkat se kulturního světa, já nemohu. Od prvního mola k PKO, nemám jistotu o svém zdravotním stavu a Petra navíc trápí bolest zubů.

Deník zimní plavkyně /66/

Středa 15.12. 2021 voda 6,1 °C, vzduch 6,9 °C, průtok 75,1 m3/s, 15 -16 minut

Oteplilo se a já plavu s Martinou, naší mistryní, které si cením za její výkony a je pro mě čest s ní plavat. Tedy nadšení a společná plavba nás vyzývá k vyšším výkonům. S Martinou jsem klidnější, bez obav o mé srdce, které čeká ještě jedno vyšetření v lednu. Ale jak se dozvídám, jsou další plavci, kteří dokáží plavat i přes fyzická omezení, je to duchovní posila, která nás probouzí i přes slabost těla. S Martinou jdeme i do šatny, kam se nebojím, když vím, že tu nezůstanu sama. Martina neví, co pro mě dnes udělala, když jsem mohla plavat s ní. Byla ve vodě samozřejmě déle, je to Mistryně, je radost být s ní, hned se to pozná na výkonech, táhne vás nadšení plavce před vámi dál po proudu, k naději a síle vytrvat..

Sobota 18.12. 2021 voda 5,9 °C, vzduch 5,8 °C, průtok 63,3 m3/s, 13 minut

Je krásně, tak si troufám dál kolem 300 metrů, slunce dodává energii i v mrazech, které ustaly. Mám málo radosti, všechno je pro mě povinnost, kterou často plním jen s obtížemi a nechutí. Utrpení je podle Dostojevského cestou k poznání. Cesta k víře, je cestou kříže. Nejsem ta pilná, vzorná, vždy plná optimismu, mnohdy tápající v obavách. Dobře se mi dnes plave, je tu i operní zpěvák Richard Haan, který se převléká kousek od nás. Otužilci dováží nepotřebné bedny na oheň, které se tu uplatní v přeměně tepla pro všechny. Už tu zůstalo málo uřezaných kmenů a větví, které jsme tahali vloni na oheň. V místech volných neupravených ploch je dnes místo pro zvířátka, všichni se tu těší pohledem na oslíka, lamu, bílého koně a tři ovečky.